Odměňují sociální sítě dívky jinak než kluky?
Může se zdát, že dívky na vizuálních sítích získávají více pozornosti. Data ale ukazují složitější obraz, v němž záleží na platformě, typu obsahu, publiku i tom, co nazýváme úspěchem.
Může se zdát, že dívky na vizuálních sítích získávají více pozornosti. Data ale ukazují složitější obraz, v němž záleží na platformě, typu obsahu, publiku i tom, co nazýváme úspěchem.
Rozsáhlý e-book sestavený Václavem Martínkem propojuje návykové látky, digitální chování, neurobiologii, český kontext i léčbu bez moralizování a falešných zkratek.
Osobní e-book Marka Becka o cestě od dětského traumatu přes závislost a vězení k léčbě, odpovědnosti a životu bez drog.
Pohled rodiče na poruchu příjmu potravy. O nejistotě, těžkých rozhodnutích i okamžicích, kdy přijetí odborné pomoci může změnit další průběh celé situace.
Od vlastní spotřeby kokainu přes shánění pro ostatní až po vazbu, domácí vězení a život s omezeními, která zůstanou i ve chvíli, kdy rychlé peníze dávno zmizí.
O poruše příjmu potravy, ale nejen o jídle nebo váze. Vracíme se s Alicí k tomu, co tomu předcházelo - rodina, tlak na výkon, potřeba kontroly i pocit, že člověk není opravdu vidět.
Jak se může snaha mít věci pod kontrolou postupně proměnit v něco, co člověku začne zasahovat do zdraví, vztahů i běžného života.
Přes užívání návykových látek, náročné rodinné situace až po současný život v Holandsku, o tom mluví ve videu Stáňa.
Některé věci si člověk neumí představit, dokud je neuvidí na vlastní oči.
Mezi prvním pitím a životem na ulici někdy neleží tak velká vzdálenost, jak by se mohlo zdát.
Marka známe už nějakou dobu a natáčeli jsme o různých etapách jeho života.
Co znamená žít s vědomím, že nemoc vašeho dítěte nemá léčbu?
Některé životní etapy nebyly lehké. S odstupem se na ně ale dá dívat jinak. Někdy i s humorem.
O letech, které se táhly. O závislosti, hendikepu, vězení. A taky o hledání místa, kde se dá znovu začít.
Někdy se v životě stane něco nenápadného, co ale postupně změní víc, než by se na první pohled zdálo.
V tomto videu mluví Kateřina H. o své zkušenosti s drogami. O období, kdy byly součástí jejího života, a o tom, jak se s nimi postupně rozešla.
První den úklidu s Projektem 23 je za námi – a doufáme, že rozhodně ne poslední.
Třetí část příběhu Martina K., tak jak jej zaznamenal Projekt 23.
Setkání s Michaelou Noskovou ve Věznici Nové Sedlo – Drahonice přineslo silné příběhy i hudbu.
Od našeho prvního setkání s Martinem uběhlo několik zásadních měsíců.
K odborné konzultaci není potřeba hotová diagnóza ani určitý vzhled. První krok může vést přes lékaře, psychologa, specializovanou službu nebo bezpečného dospělého.
Stereotyp „ženské nemoci“, tlak zvládnout vše sám a obava ze zlehčení mohou klukům a mužům ztížit rozpoznání i pojmenování potíží s jídlem a tělem.
Ztráta kontroly při jídle není důkaz slabé vůle. Stud ji ale může proměnit v tajemství a uzavřít člověka do kruhu, v němž potřebuje porozumění a odbornou pomoc, ne další soud.
Pravidla mohou na chvíli tlumit nejistotu. Když ale každá odchylka vyvolává úzkost a disciplína rozhoduje o hodnotě člověka, režim už život nechrání, ale řídí.
Náročný trénink není automaticky problém. Potíž začíná, když člověk nedokáže odpočívat ani kvůli zdraví a sportovní režim začne řídit i život mimo výkon.
Touha po svalnatém těle ani posilování nejsou samy o sobě problém. Potíž začíná, když tělo musí dokazovat hodnotu a o jídle i pohybu rozhoduje strach.
Poruchu příjmu potravy ani její závažnost nelze spolehlivě poznat podle postavy. Víc napoví strach, ztráta svobody a to, jak moc problém zasahuje zdraví, vztahy a běžný život.
Poruchy příjmu potravy se mohou týkat i kluků a mužů. Stereotyp „ženské nemoci“ je ale někdy skrývá před okolím i před nimi samotnými.
Co se může dít při prvním rozhovoru, proč diagnózu neurčí jeden test a jak se péče skládá podle potřeb konkrétního člověka?
Co mohou udělat rodiče, blízcí nebo škola, aby kolem jídla nepřidávali další stud a tlak a zároveň nepřehlédli zdravotní rizika?
Proč omezené jídlo nemusí mít jen jednu příčinu a proč při hledání vysvětlení není dobré stavět tělo proti psychice?
Proč člověk nemusí vypadat nemocně, aby omezené jídlo vážně zasahovalo jeho zdraví, výživu nebo každodenní život?
Co když se hlad ozývá pozdě, jídlo není lákavé a samotné jedení stojí nečekaně mnoho energie?
Proč může obava z toho, co přijde při jídle nebo po něm, postupně zmenšovat jídelníček i běžný život?
Proč může být chuť, vůně nebo konzistence mnohem víc než obyčejná nechuť — a proč nátlak obvykle přidá další stres.
U někoho rozhodují smysly, u jiného strach nebo malý zájem o jídlo. Proč se tyto zkušenosti mohou překrývat a v čase měnit?
Kdy už nejde jen o chuť, proč ARFID nelze poznat podle počtu jídel ani vzhledu a jak o potížích začít mluvit bez hotové diagnózy.
Jak může začít první rozhovor, na co se odborník ptá a jaké možnosti léčby mají oporu v doporučeních a výzkumu.
Jak reagovat, když se někdo svěří, a pomoci mu k odborné péči bez dohledu nad jídlem, zákazů a komentářů k tělu.
Jak se vyznat v rozdílu mezi běžným přejedením, emočním jedením, bulimií a dalšími potížemi bez domácího testu.
Proč větší tělo neznamená automaticky záchvatovité přejídání a proč jiná postava tuto poruchu nevylučuje.
Člověk může zvládat školu, práci i vztahy a přitom skrývat ztrátu kontroly a stud. Jak může začít první bezpečný rozhovor?
Proč epizoda nemusí přinést úlevu, jak se k ní může přidat stud a proč další trestání problém neřeší.
Stres, emoce, vyčerpání nebo omezování jídla mohou hrát roli. U každého člověka však může být příběh jiný.
Proč pohled na porci neukáže, zda člověk ztratil kontrolu, a co je potřeba znát, aby se jeho potíže daly správně posoudit.
Kdy je přejedení běžnou zkušeností a kdy už může jít o opakovanou ztrátu kontroly, která zasahuje do života.
K první konzultaci není potřeba potvrzená diagnóza ani určitý vzhled. Jak může začít cesta k posouzení a kdy už nejde čekat na běžný termín.
Blízký člověk, rodič, učitel nebo trenér nemusí umět problém vyřešit. Může ale otevřít bezpečnější rozhovor a pomoci hledat odbornou péči.
Stud dokáže člověka přesvědčit, že problém není jen v jeho chování, ale v něm samotném. Právě proto může být tak těžké o potížích mluvit.
Jídlo může přestat být jen součástí dne a začít rozhodovat o tom, zda si člověk připadá dost dobrý, disciplinovaný nebo hodný přijetí.
Jídlo se přirozeně pojí s emocemi. Kdy je to běžná součást života a kdy už vztah k jídlu začíná brát svobodu?
Pravidla mohou v nejistotě na chvíli přinést úlevu. Potíž začíná, když bez nich roste strach a život se musí stále víc přizpůsobovat jejich dodržování.
Člověk může navenek působit zdravě, zatímco potíže zabírají stále víc života. Vzhled ani jedno číslo neukážou celý zdravotní stav a psychickou zátěž.
Poruchy příjmu potravy mohou vážně zasáhnout zdraví i život, aniž odpovídají známému obrazu. Nejde jen o váhu, vzhled nebo pevnou vůli.
I když násilí skončí nebo se začne řešit, strach nemusí zmizet hned. Pomáhá bezpečí, předvídatelnost, srozumitelné informace a podpora podle potřeb dítěte.
Když doma hrozí bezprostřední nebezpečí, nemusíš zastavovat násilí ani zachraňovat rodinu sám nebo sama. Můžeš přivolat bezpečného dospělého, Policii ČR nebo tísňovou pomoc.
Dlouhodobý strach se může ozvat únavou, bolestmi, horším soustředěním, stažením i neklidem. Žádný z těchto projevů ale sám nedokazuje domácí násilí.
Můžeš mít rád oba rodiče, bát se toho, co se doma děje, a přitom nevědět, zda smíš hledat pomoc. Svěřit se neznamená vybrat si stranu.
Možná se snažíš udržet doma klid, chránit sourozence nebo nedělat žádné chyby. Za násilí a bezpečí rodiny ale odpovídají dospělí, ne ty.
Strach doma má smysl brát vážně, i když násilí přímo nevidíš, neumíš přesně pojmenovat, co se děje, nebo nevíš, komu o tom říct.
V dnešním videu jsme si popovídali s penitenciárním sociologem Lukášem Dirgou o jeho podcastu Ostnatý drát.
První odborný rozhovor nemá být výslech ani rychlý verdikt. Co se při něm řeší a jak může vzniknout plán pro další těžké chvíle?
Jak si vybrat člověka, začít rozhovor nebo napsat zprávu a co dělat, když první reakce není taková, jakou jste potřebovali.
Proč člověk nemusí dokázat přestat jen proto, že si to přeje, jak funguje nutkání a co pomáhá víc než výčitky, trest nebo vynucený slib.
S penitenciárním sociologem Lukášem Dirgou probíráme témata, jako je míra represe ve vězeních u nás i v zahraničí, systém otevřených věznic a další.
Proč lidé sebepoškozování skrývají, jak stud zavírá cestu k pomoci a proč viditelnost ani rozsah zranění nejsou měřítkem psychické bolesti.
Sebepoškozování nemusí znamenat přání zemřít, obě zkušenosti se ale mohou překrývat. Jak je rozlišit bez zlehčování a falešné jistoty?
Sebepoškozování může na chvíli změnit nesnesitelné prožívání. Proč se pak může vracet – a proč porozumění této úlevě neznamená schvalování?
Sebepoškozování může mít různé důvody a samo neodhalí diagnózu ani sebevražedný úmysl. Na co se ptát místo rychlého soudu?
Kdy patří situace na tísňovou linku, s čím pomůže krizová nebo navazující péče a jak funguje společně připravený bezpečnostní plán.
Kdy volat 155 nebo 112, proč člověka nenechávat samotného a jak přivolat pomoc bez čekání na úplnou jistotu.
Jak přijmout těžké sdělení, čemu se v první reakci vyhnout, proč neslibovat tajemství a jak pomoci bez převzetí role terapeuta.
Přímé zeptání na sebevražedné myšlenky je nevyvolává ani neposiluje. Jak otázku položit klidně a co udělat s odpovědí?
Změny v řeči nebo chování mohou být důvodem zpozornět, žádný seznam ale nepředpoví, co člověk udělá. Co je užitečnější než hledání jistého signálu?
Co může člověku bránit ve sdílení, proč mlčení není důkazem bezpečí a jak může vypadat první krátká věta, když celý příběh zatím říct nejde.
Silná psychická bolest může člověku zakrýt možnosti, které by jindy viděl. Jak funguje pocit bezvýchodnosti a proč ani vnitřní rozpor nezaručuje bezpečí?
Myšlenka „už nechci být“ nemusí znamenat hotové rozhodnutí. Přesto si zaslouží pozornost – a člověk nemusí nejdřív určit, jak vážná je, aby mohl hledat pomoc.
Jak pojmenovat konkrétní problém, chránit spánek nebo peníze a upravit prostředí tak, aby se rozhodnutí nemuselo opírat jen o vůli.
Čím se hazard liší od běžného hraní, proč mohou finanční škody vzniknout dávno před diagnózou a co je potřeba vědět o náhodných odměnách.
Jak odlišit oblíbené nebo intenzivní hraní od škodlivého vzorce a poruchy hraní digitálních her.
Co rozhoduje o blízkosti a opoře v online vztahu a proč samotný způsob komunikace neříká, zda vztah samotu zmenšuje, nebo zakrývá.
Jak může digitální prostředí poskytovat bezpečí a úlevu a kdy se z útočiště stává jediná cesta, která zužuje zbytek života.
Proč může den plný obrazovek vyčerpat i bez fyzické námahy a jak odlišit zábavu, přerušení a skutečnou obnovu.
Kde končí užitečné informování a začíná opakované hledání hrozeb, které už nepřináší orientaci ani možnost jednat.
Jak nás vyrušují upozornění, proč se bojíme, že nám něco uteče, a kdy se z možnosti být dostupný stává povinnost.
Jak se nuda, napětí nebo pouhý pohled na telefon spojí s rychlou úlevou a proč automatický návyk ještě neznamená závislost.
Co se skrývá pod označením digitální závislost, proč samotný čas nestačí a jak odlišit problematické používání od poruchy hraní či hazardního hraní.
Stimulant člověka nevystřízliví a tlumivá látka nesmaže přetížení. Jak se mohou účinky kombinací sčítat či skrývat a kdy už je potřeba okamžitá pomoc.
Profesionální obal ani označení „legal high“ neprozradí, co je uvnitř. Jak se u nových psychoaktivních látek rozcházejí marketing, složení a skutečné riziko.
Proč odborně vedená léčba ADHD není totéž co půjčený lék před zkouškou a proč stimulant bez diagnózy nezaručí lepší soustředění ani výsledek.
Opioidy mají v léčbě silné bolesti důležité místo. Jak odlišit zvykání těla od ztráty kontroly a poznat předávkování, které může utlumit dýchání.
Benzodiazepiny mohou rychle pomoci, ale tělo si na ně může zvyknout i při užívání podle předpisu. Jak odlišit fyzickou závislost od ztráty kontroly a proč je nevysazovat naráz.
Speed a další stimulanty mohou na čas odsunout únavu, ne ji zrušit. Co se může skrývat pod názvem výrobku a jakou cenu má výkon placený spánkem.
Jak krátké trvání kokainu podporuje opakování, proč společenský obraz nechrání před závislostí a jak látka zatěžuje srdce a cévy.
Pervitin v českém kontextu: očekávaná energie a výkon, nedostatek spánku, psychóza bez stereotypů, zdravotní rizika a možnosti léčby.
Proč lidé u MDMA hledají blízkost a energii, čím se liší látka od výrobku prodávaného jako extáze a kdy prostředí akce zvyšuje akutní riziko.
Kratom může pomáhat s energií, bolestí nebo napětím. Jak poznat, že se bez něj postupně přestává dařit fungovat, a proč přírodní původ nezaručuje předvídatelný účinek.
HHC se prodávalo jako legální alternativa ke konopí s podobnými účinky. Co o jeho působení opravdu víme a proč se stejně označené výrobky mohou výrazně lišit.
Jeden člověk se uvolní, druhého přepadne úzkost. Proč účinek konopí závisí na množství THC, podobě výrobku, psychickém stavu i situaci.
Co mají společného cigarety, vaping, zahřívaný tabák a nikotinové sáčky a v čem se jejich zdravotní rizika naopak liší.
Alkohol je běžnou součástí oslav i obyčejných večerů. Právě proto se snadno přehlédne, co dělá s úsudkem, spánkem, zdravím a možností nepít.
Jak stud, nálepky a očekávání odsouzení podporují tajení a odkládání pomoci a proč důstojnost neruší odpovědnost.
Proč může stejná dávka časem působit jinak, co se děje po vysazení a proč není fyzická závislost totéž co porucha užívání.
Jak si mozek propojí látku s úlevou, prostředím a spouštěči a proč automatická chuť neznamená slabou vůli ani povinnost jí vyhovět.
Co může užívání krátkodobě řešit, proč bývá okamžitá úleva silnější než vzdálené riziko a proč nestačí látku jednoduše odebrat.
Přírodní, legální, prodává se, dělají to všichni. Proč ani pravdivý detail nemusí říkat nic spolehlivého o bezpečnosti konkrétní situace?
Tlak nemusí vypadat jako přemlouvání. Jak nabídka, rituály, marketing a online obrazy vytvářejí dojem, že se přidávají všichni?
Počet zkušeností sám nerozhodne, zda je situace bezpečná nebo zda už vzniká problém. Jakou roli hrají kontrola, následky a místo látky v životě?
Chtěný účinek není totéž co akutní škoda ani dlouhodobý dopad. Jak tyto vrstvy rozlišit a kdy už je potřeba okamžitá pomoc?
Nejsme jen videa, plakáty a slova. Toto video je o nás a našich dvou letech působení.
Zákon určuje, kdo smí s látkou nakládat a za jakých podmínek. Proč ale právní status není zdravotní známka bezpečnosti?
V konkrétní chvíli mohou mít větší váhu zvědavost, úleva, výkon, dostupnost nebo vztahy. Proč proto samotné varování často nestačí?
Dopamin neznamená jednoduše radost ani závislost. Pomáhá ale vysvětlit, jak se učíme očekávat výsledek a proč může chuť přijít dřív než vědomé rozhodnutí.
Droga, psychoaktivní látka, návykový potenciál nebo závislost nejsou různá slova pro totéž. Co přesně popisují a proč na rozdílech záleží?
Samotný počet hodin problém neurčuje. Důležitější je, zda se nám nedaří skončit a používání opakovaně zasahuje do spánku, vztahů, školy nebo práce.
Volba „Nezajímá mě“, reset doporučení nebo jiný typ feedu mohou jeho skladbu změnit. Úplnou kontrolu nad doporučováním nám ale nedají.
Ve feedu porovnáváme svůj celý den s vybranými okamžiky druhých. Opakovaný obsah a viditelná čísla mohou pohled na sebe měnit, ale ne na každého působí stejně.
Jiný feed nevytváří pouze algoritmus. Vstupuje do něj také náš vlastní výběr, lidé kolem nás a způsob, jakým se uvnitř skupin potvrzují názory.
Hněv, úžas i pobavení mohou zastavit scrollování a vyvolat reakci. Neplatí ale, že každá silná nebo negativní emoce automaticky přinese větší dosah.
Data vznikají i při tichém procházení. Platformy mohou sledovat naši aktivitu, technické údaje i informace od partnerů a vytvářet z nich odhady.
Algoritmus nečte myšlenky. Z našeho chování a vlastností obsahu odhaduje, co nabídnout dál — a zvědavost může snadno zaměnit za zájem.
Feed není neutrální přehled reality. Je to výběr ovlivněný tím, koho sledujeme, naší předchozí aktivitou, pravidly platformy i doporučováním.
Konec útoků nemusí ukončit všechny jejich následky. Dopady šikany se mohou vracet i později, ale nejsou stejné pro každého a neurčují celý další život.
Telefon může přenést vztahy ze třídy domů. Online se ubližování rychle kopíruje, získává nové publikum a člověk obtížněji poznává, kam až se dostalo.
Tiché ubližování se může skrývat v drobných situacích, které samy vypadají nevinně. Rozhoduje jejich souvislost, převaha a možnost člověka dění zastavit.
Svědek může nesouhlasit a současně se bát odvety. Pomoc nemusí znamenat riskantní střet před celou skupinou.
Dítě může šikanou získávat moc, postavení nebo přijetí skupiny. Pochopení příčin ale neruší odpovědnost ani potřebu chování zastavit.
Mlčení nemusí znamenat, že se nic neděje. Dítě se může bát odvety, stydět se nebo nevěřit, že mu svěření skutečně pomůže.
Někdo útok zahájí, další se přidá, jiný se směje nebo mlčí a někdo nabídne pomoc. Tyto role nejsou trvalými nálepkami, ale šikanu mohou posílit i oslabit.
Jedna poznámka ještě neukáže celý vztah. Rozhodující je, co přijde potom: zda se respektuje nesouhlas, nebo ubývá možností se bránit.
Hádka může být ostrá a škádlení nepříjemné. U šikany však rozhoduje převaha, bezmoc a chování, které člověk nedokáže zastavit.
Co člověka k návykové látce přitáhne, proč se hranice posouvají nenápadně a jak mluvit o riziku bez strašení i bez zlehčování.
Šikana často nezačne ranou, ale opakovaným shazováním, vylučováním a tichem okolí. Jak poznat rozdíl od konfliktu, proč děti mlčí a co může změnit svědek nebo dospělý.
Jak rychle lze spadnout na dno a jak se z něj špatně zvedá.
O alkoholu, životě bez domova, cestě zpět ze dna.
11. 9. 2024 oslavilo RUBIKON Centrum v Kampusu Hybernská 30 let od založení.
Cesta integrace pořádá každý rok ve spolupráci s městem Říčany a složkami IZS čím dál tím navštěvovanější akci DEN ZÁCHRANÁŘŮ.
V tomto videu probereme s paní Tůmovou nejen to, jak věci bývaly a jak se naše společnost vyvinula a kam se možná dále bude ubírat.
Žlutou stužku jsme si připnuli 11. 6. 2024, kdy se pořádal 9. ročník běhu.
Na začátku roku 2024 jsme byli přizvání na zakončení kurzu pořádaného spolkem ZA BRANOU ve věznici Drahonice.
Co bylo spouštěčem toho, čím si prošel.
Někdy stačí jen špatná parta, nebo vztah, aby člověk stál na hraně. Své o tom ví Nela K. - v minulosti odsouzená.
Ačkoli se může zdát, že Bety S. měla před sebou, díky své rodině, relativně bezstarostný život, nakonec se vše otočilo jiným směrem.
Nejsme jen videa, plakáty a slova. Děkujeme za tento první rok, co máme za sebou a pokračujeme dál.
Záznam ze závěrečná konference projektu Naplnění Bangkok Rules v ČR.
Jak řešit drogy v rodině, co by vzkázal experimentující generaci a lze se vůbec vyléčit ze závislosti?
Marek si prošel šikanou, drogami, životem na ulici, byl odsouzený a strávil 8 let ve vězení.
V této části uvidíte mimo jiných i dvě odsouzené, které si tímto prošly a došly až do trpkého konce.
Již brzy vám nabídneme pohledy z několika úhlů do problematiky domácího násilí.
Jako poděkování odsouzeným za jejich práci jela Klára Kolomazníková do věznice v Drahonicích.
V prostorech Státního hradu Krakovec na Rakovnicku se uskutečnila již druhá charitativní aukce obrazů, které namalovaly odsouzené ženy.
Popovídali jsme si s Fandou o tom, jak to vnímal, vnímá a jaké to bylo, když mámu pustili z vězení.
Cesta integrace pořádá každý rok ve spolupráci se složkami IZS čím dál tím navštěvovanější akci DEN ZÁCHRANÁŘŮ.
Říčanský Den záchranářů pořádaný Cestou Integrace ve spolupráci s městem Říčany a složkami IZS je čím dál tím navštěvovanější.
Žlutou stužku jsme si připnuli 20. 6. 2023, kdy se pořádal 8. ročník běhu, který byl tentokrát věnovaný ženám.
Veronika tvoří osvětu o tématech, které díky svému životu dobře zná.
Pojďte se s námi podívat na sedm úhlů pohledu lidí, co mají co k drogám říct.
Představujeme Vám teaser na druhý díl Projektu 23.
Pojďte se s námi podívat na pět úhlů pohledu lidí, co mají co k šikaně říct.
Představujeme Vám upoutávku na první díl Projektu 23.
Tlak, osamělost, duševní potíže i online svět mohou zasahovat do života, i když člověk navenek funguje. Jak si změn všimnout, jak o nich mluvit a proč nemusíme čekat na krizi.