Někoho můžeme vídat každý den, a přesto se mu nedokážeme svěřit. S jiným člověkem jsme se nikdy nepotkali v jedné místnosti, a přesto ví, co se nám poslední měsíce děje. Při pravidelném psaní si postupně nacházíme společná témata a poznáváme, jak druhý reaguje na radost i trápení.
Přátelství vzniká i při psaní a společné hře
Psaní může někomu umožnit říct věci, které při rychlém rozhovoru nevysloví. Hra může vytvořit pravidelný společný prostor, kde se přátelství buduje při spolupráci. Komunita může propojit lidi s nemocí, identitou, zájmem nebo zkušeností, kvůli nimž se ve svém okolí cítí sami.
Přátelé mohou společně slavit úspěch, řešit nedorozumění, omluvit se nebo se navzájem podpořit i prostřednictvím zpráv a hovorů. Vztah přitom získává historii: víme, co má druhý rád, na čem mu záleží a jak reaguje, když se neshodneme. Pro lidi, kteří žijí daleko od sebe, mají zdravotní omezení nebo v okolí nenacházejí přijetí, může být takový kontakt zásadní.
Ve stejné třídě nebo kanceláři zase můžeme trávit celé dny s lidmi, kterým se nesvěřujeme. Blízkost potřebuje také zájem, čas a zkušenost, že druhý s naší důvěrou zachází ohleduplně.
Máme si s kým psát. Máme se i komu svěřit?
Pocit samoty nevzniká jen nedostatkem lidí. Může vzniknout i z rozdílu mezi vztahy, které člověk má, a blízkostí, kterou potřebuje. Desítky krátkých výměn během dne mohou potvrdit, že jsme viditelní, ale nemusí vytvořit prostor, kde lze být nejistý, nesouhlasit nebo požádat o pomoc.
Je zájem oboustranný? Všimne si druhý, když se něco děje? Lze říct ne a nebát se trestu? Dokážeme napravit nedorozumění? Některá přátelství stojí hlavně na společné hře nebo zájmu. Pokud potřebujeme probrat i jiné věci, pomáhá zjistit, zda je pro ně v tomto vztahu prostor, nebo se obrátit na dalšího člověka.
Přítel žijící daleko může vyslechnout, pomoci vyhledat službu nebo zůstat na telefonu při čekání na pomoc. Doprovod k lékaři či zásah přímo na místě však vyžadují někoho dostupného poblíž. Místní kamarád zase nemusí rozumět zkušenosti, kterou sdílíme s online komunitou. Je užitečné vědět, na koho se obrátit s různými potřebami.
Součástí opory je i domluva o dostupnosti. Můžeme si říct: „Teď už jdu spát, zítra si zavoláme.“ Pozdní odpověď sama neukazuje nezájem. Pokud se na druhého spoléháme v náročné situaci, potřebujeme vědět, kdy může být k dispozici a koho oslovit, když nemůže.
Po komunikaci se někdo cítí blíž, jiný vzdáleněji
Velké debaty o internetu často porovnávají celkový čas s celkovou pohodou. U vztahů ale záleží na konkrétnějších okolnostech: s kým člověk komunikuje, jakým způsobem a co při tom potřebuje.
Studie 383 dospívajících opakovaně zjišťovala používání sociálních médií s přáteli a pocit blízkosti. Část účastníků se po komunikaci cítila blíž, část vzdáleněji a u dalších byla souvislost jen velmi slabá. Krátkodobé změny pocitu blízkosti navíc nesouvisely s jeho vývojem během následujících tří měsíců. Okamžitý pocit po psaní tak nemusí vystihovat, jak se přátelství vyvíjí.
Analýza finské části HBSC 2018 zahrnula 3 140 dospívajících ve věku jedenáct, třináct a patnáct let. Častá online komunikace s již známými přáteli souvisela s větší životní spokojeností a menší osamělostí. Komunikace s lidmi známými pouze online a preference sdílet osobní věci online měly opačné souvislosti. Šlo o dotazníky z jednoho období. Osamělejší dospívající mohli na internetu hledat kontakt, který jim jinde chyběl; výzkum neurčil příčinný směr.
Ve starší studii 256 dospívajících používání Facebooku k navazování nových přátel souviselo s pozdějším zmírněním osamělosti mezi vrstevníky. Když měl Facebook pomáhat vyrovnat obtíže v sociálních dovednostech, byla souvislost opačná. Osamělost zároveň předcházela některým motivům používání. I v rámci jedné platformy se tedy pozorované souvislosti lišily podle toho, proč ji dospívající používali.
Nátlak, tajné schůzky a hranice důvěry
Online si vybíráme, co o sobě ukážeme. Profil může obsahovat nepravdivé údaje a dlouhé psaní samo neověří, kdo je na druhé straně ani jak se zachová při setkání. Vedle toho, co o sobě člověk říká, sledujme, jak reaguje na odmítnutí, odklad nebo nesouhlas.
Pozornost vyžaduje tlak na peníze, intimní materiály, rychlé setkání nebo utajení kontaktu před všemi bezpečnými lidmi. Stejně tak výhrůžky, pokud neodpovíme hned, nebo snaha odříznout nás od dalších vztahů. Soukromí může člověka chránit; vynucené tajemství mu však může bránit vyhledat pomoc.
Při prvním setkání s člověkem známým z internetu zvolte veřejné místo, kde jsou další lidé. Informujte někoho důvěryhodného, domluvte si doprovod a zajistěte cestu zpět. U nezletilých zapojte bezpečného dospělého. Nechoďte do bytu, na odlehlé místo ani na schůzku vynucenou hrozbou. Setkání lze odmítnout nebo ukončit.
Při vydírání neposílejte další intimní materiály. Uchovejte zprávy s výhrůžkami a obraťte se na důvěryhodného dospělého, poradenskou službu nebo policii. Linka bezpečí nabízí podporu dětem a studentům do 26 let. S pomocí lze domluvit také blokování a nahlášení kontaktu.
Když jeden vztah nese většinu našich potřeb
Online vztah může člověku dodat jistotu, díky níž snáze navazuje další kontakty. Může propojit vzdálené lidi, udržet staré přátelství nebo vytvořit první zkušenost s přijetím.
Jindy se může stát jediným útočištěm před tím, co bolí, zatímco další vztahy postupně odpadají. Pak je důležité zjistit, proč jsou jiné kontakty nebezpečné, vyčerpávající nebo nedostupné. Záleží také na tom, co současný vztah poskytuje a které potřeby zůstávají nenaplněné.
Rodič se může zajímat konkrétně: co spolu děláte, jak dlouho se znáte, co máš na druhém rád a co se stane, když chceš skončit nebo s něčím nesouhlasíš? Takový rozhovor může odhalit příjemné společné zážitky i chvíle, kdy dítě potřebuje pomoc s tlakem nebo hranicemi.
Pokud si píšeme často a přesto nám blízkost chybí, zkusme potřebu pojmenovat: chceme se svěřit, mít společný zážitek, slyšet druhého nebo získat praktickou pomoc? Podle toho lze domluvit jiný způsob kontaktu či oslovit dalšího člověka. Konkrétní přání dává druhému větší šanci porozumět tomu, co od vztahu potřebujeme.
