„Někdy mám při jídle pocit, že nedokážu přestat. Stydím se za to.“ Blízký může po takovém svěření znejistět. Chce pomoci a napadá ho rychle změnit domácí pravidla nebo začít jídlo hlídat. První rozhovor však může začít mnohem prostěji: „Děkuju, že mi to říkáš. Chceš mi povědět, co tě na tom nejvíc trápí?“
Dejte prostor tomu, co vám člověk říká
Když někdo popisuje stud nebo ztrátu kontroly, může hledat slova a část zkušenosti vynechat. Pomůže nechat ho domluvit a ověřit, zda mu rozumíte: „Slyším, že se ti to opakuje a hodně tě to trápí.“ Někdy bude chtít pokračovat, jindy už pro tuto chvíli víc říct nedokáže.
Věty jako „vždyť na to nevypadáš“ nebo „stačí se ovládnout“ odvádějí pozornost od jeho zkušenosti. Zkuste se držet toho, co říká o svém prožívání. Pokud něčemu nerozumíte, můžete to přiznat a zeptat se.
Přehled výzkumu hledání pomoci u mladých lidí s různými poruchami příjmu potravy zachytil mezi překážkami stud, stigma, nejistotu o závažnosti potíží i neznalost dostupné pomoci. Při nabídce pomoci má smysl zjistit, čeho se konkrétní člověk obává.
Podporu při jídle domluvte s léčebným týmem
Vlastní zákaz určitých jídel nebo kontrola porcí může snadno přerůst v hádku o to, zda člověk pravidla dodržel. Z rozhovoru pak mizí to, co potřebuje odborník zjistit: jak člověk jedení prožívá, co se opakuje a jaký to má dopad na zdraví a život.
Odborník může podle zdravotního stavu vysvětlit, jakou pomoc při jídle člověk potřebuje. Britská zdravotní služba NHS v doporučeních rodičům radí obrátit se na léčebný tým s otázkou, jak doma zvládat jídlo. Rodič si může nechat vysvětlit, co se od něj očekává, proč a na koho se obrátit, když domluvený postup působí obtíže.
Účast rodiny se může v průběhu péče měnit. Při konzultaci má smysl probrat také věk dítěte, jeho potřebu soukromí a to, které situace jsou doma nejtěžší. Jasná dohoda pomáhá, aby každý rozuměl své roli.
Nabídněte jeden proveditelný krok
„Chceš, abych s tebou šel k lékaři?“ bývá konkrétnější nabídka než „kdybys něco potřeboval, řekni“. Můžete pomoci vyhledat kontakt, být nablízku při objednání nebo společně připravit několik vět, kterými návštěva začne.
Zeptejte se také, co je na dalším kroku nejtěžší. Někdo se bojí, že mu lékař neuvěří. Jiný neví, jak potíže vysvětlit, nebo potřebuje pomoc s cestou. Nabídka pak může odpovídat právě této překážce.
Pokud člověk váhá, zda už má důvod se objednat, lze připomenout, že pomoc nemusí začít až v extrému. První konzultace může pomoci rozlišit potíže a určit, co je potřeba vyšetřit.
U dítěte či dospívajícího pomozte zapojit důvěryhodného dospělého, který může zajistit potřebnou péči. Pokud by sdělení rodiči mohlo mladého člověka ohrozit, je potřeba situaci probrat s odborníkem. Mladému člověku vysvětlete, koho chcete oslovit a proč. Při bezprostředním ohrožení života nebo zdraví nečekejte na běžný termín a volejte 155 nebo 112; použití těchto čísel popisuje Portál veřejné správy.
Také rodič může potřebovat oporu
Rodiče mohou cítit vinu, strach nebo bezmoc. Doporučení NICE s těmito prožitky počítají a doporučují zjišťovat také potřeby pečujících. Na konzultaci lze otevřeně říct: „Mám strach a nevím, jak doma reagovat.“
Rodič může domluvit zdravotní vyšetření, pomoci dítěti porozumět dalšímu postupu a chránit jeho soukromí před širší rodinou. Pokud se rozhovory doma opakovaně mění v konflikt, patří i tato zkušenost do konzultace. Odborník potřebuje vědět, co se rodině daří a s čím potřebuje pomoci.
Rodič si může domluvit i samostatnou konzultaci. Získá tak prostor mluvit o pocitech, které je těžké probírat přímo s dítětem.
Ve škole začněte rozhovorem v soukromí
Učitel, školní psycholog nebo metodik prevence může nabídnout klidné místo k rozhovoru a pomoci domluvit další kontakt. Doporučení MŠMT pro školy zdůrazňuje včasnou pomoc, předcházení šikaně a zprostředkování odborné konzultace.
Škola může zastavit posměch a veřejné komentáře k tělu či jídlu. Citlivé informace mají zůstat u lidí, kteří je potřebují pro zajištění podpory. Případné úpravy školního dne je vhodné probrat s mladým člověkem, rodinou a podle potřeby s odborníky.
Žákovi pomůže vědět, za kým může přijít a co se bude dít po rozhovoru. Konkrétní domluva může znít: „Promluvíme si se školní psycholožkou. Předem spolu projdeme, co jí chceš říct a s čím potřebuješ pomoci.“
Zůstaňte spolu v kontaktu i mimo téma jídla
Po prvním svěření se domluvte, jak se k tématu vracet. „Můžu se tě za pár dní zeptat, jak dopadlo objednání?“ dává člověku možnost říct, jakou podporu si přeje. Pokud se stav zhoršuje, je potřeba znovu kontaktovat zdravotníka.
NHS doporučuje blízkým dál člověka zvát ke společným činnostem a udržovat běžný kontakt, i když některá pozvání odmítne. Ve vztahu tak zůstává prostor pro zájmy a společné chvíle.
Své otázky můžete probrat také v Poradně Anabell, která nabízí konzultace i blízkým a pečujícím. Lze tam hledat způsob, jak otevřít rozhovor a jaké další služby připadají v úvahu. S obavami o tělesné zdraví je potřeba obrátit se také na lékaře.
