Kluk se bojí přibrat, ale na možnost poruchy příjmu potravy vůbec nepomyslí. Muž se stydí za chvíle, kdy při jídle ztrácí kontrolu, a snaží se je utajit. Jiný dostává pochvaly za disciplínu, zatímco ho každá změna režimu děsí. Jejich potíže vypadají různě. Spojovat je může přesvědčení, že poruchy příjmu potravy se týkají někoho jiného.
Když představa o nemoci brání rozpoznat potíže
Poruchy příjmu potravy bývají spojované s dospívající dívkou, která chce zhubnout. Pokud známe jen tento obraz, snadno přehlédneme jiné lidi a jiné projevy. Český Národní zdravotnický informační portál uvádí, že se poruchy příjmu potravy mohou týkat mužů i žen různého věku. Jde o závažná duševní onemocnění, která zasahují také tělesné zdraví.
Pro kluka, který o podobných potížích u mužů nikdy neslyšel, může být těžké dát vlastní zkušenosti jméno. Strach z jídla považuje za svou zvláštnost nebo si říká, že potřebuje pevnější vůli. Rodiče, kamarádi či trenér mohou změnu chování přičítat sportovnímu zaujetí nebo náladě.
Podobné nerozpoznání popsali mladí muži v britské rozhovorové studii. Někteří dlouho netušili, že jejich zkušenost může souviset s poruchou příjmu potravy. Ve výpovědích se objevovalo také zlehčování okolím a obtížné hledání informací pro muže. Studie zachytila zkušenosti deseti mladých mužů; ukazuje, jak taková překážka může vypadat, nikoli jak často se vyskytuje.
Potíže se nemusejí točit kolem svalů
Někdo se snaží dosáhnout svalnatější postavy a jeho stravování či pohyb postupně ovládne úzkost. Jiný prožívá strach z přibírání nebo ztrátu kontroly při přejídání. Dalšímu v jídle brání silný odpor k jeho vlastnostem či obava z nepříjemných následků. U kluků a mužů se můžeme setkat s anorexií, bulimií, záchvatovitým přejídáním, ARFID i dalšími poruchami.
Pro rozlišení je důležité, co člověk prožívá, co dělá a jaké to má následky. Dva lidé mohou odmítnout společné jídlo z úplně jiných důvodů: jeden se obává změny postavy, druhý se bojí dušení. Při vyšetření je třeba popsat i zkušenosti, které do obvyklé představy o poruše nezapadají.
Výzkumníci se proto zabývají také potížemi, při nichž se jídlo podřizuje snaze o svalnatost. Vznikají dotazníky, které zachycují související myšlenky, emoce a chování. Studie německé verze jednoho z nich z roku 2026 zkoumala odpovědi dospělých sledujících fitness influencery. Podpořila jeho využití pro výzkum, zároveň ukázala potřebu dalšího ověření v jiných skupinách a u lidí v klinické péči. Při odborném rozhovoru tak mají své místo otázky na hubnutí i na snahu změnit svalnatost.
Když okolí chválí režim, který člověka trápí
Trénink nebo pravidelný režim mohou přinášet radost a pocit jistoty. Obtíže se mohou projevit tím, co nastane při změně. Člověk má strach vynechat plánovanou aktivitu i při nemoci, odpočinek provázejí silné výčitky nebo kvůli obavám z jídla přestává vídat přátele.
Okolí přitom může dál chválit jeho vytrvalost. Slyší, že na sobě pracuje, ale neví, kolik času zabírá strach, plánování a kontrola. Pochvala pak může posílit jeho pochybnost, zda má vůbec důvod něco řešit: ostatním přece připadá, že se mu daří.
Při konzultaci pomůže popsat konkrétní změny. Co se stane, když den neproběhne podle plánu? Co kvůli režimu vynecháváte? Jak se cítíte při jídle a po něm? Odpovědi dávají odborníkovi vodítka k tomu, aby potíže posoudil v souvislostech.
Co pohled na postavu neřekne
Věta „na to nevypadáš“ může člověka zastavit právě ve chvíli, kdy začíná o potížích mluvit. Někdo si pak své trápení vyloží jako přehánění a další rozhovor odloží. Poruchy příjmu potravy se ale mohou týkat lidí s různou postavou.
Zdravotník zjišťuje tělesný stav a jeho vývoj, psychické obtíže i dopad na každodenní život. U dětí a dospívajících sleduje také růst a vývoj. Doporučení NICE zdůrazňuje, že o nabídce léčby nemá rozhodovat jediné měřítko, například BMI nebo délka potíží. Dotazník k zachycení možných příznaků slouží jako jeden z podkladů širšího posouzení.
Podrobněji tuto otázku rozebírá článek Vážný problém nemusí být vidět.
Když se k trápení přidá obava z reakce druhých
Kluk nebo muž může vědět, že se trápí, a přesto se bát někomu svěřit. Čeká výsměch, zlehčení nebo radu, aby se prostě víc snažil. Pokud má pocit, že musí všechno zvládnout sám, žádost o pomoc se mu může zdát nepřijatelná.
Německá studie z roku 2025 porovnala dotazníkové odpovědi 242 mužů a 249 žen bez dřívější diagnózy poruchy příjmu potravy. U mužů souvisely výraznější příznaky spojené s hmotností a hubnutím s větší ochotou hledat pomoc. Tato souvislost však byla slabší u těch, kteří více přitakávali předsudkům o poruchách příjmu potravy u mužů. Výzkum zachytil odpovědi v jednom časovém bodě a záměr pomoc vyhledat; neověřoval, zda se lidé později skutečně objednali.
Pro někoho je hlavní překážkou právě stud, jiný neví, kam zavolat, nebo má za sebou špatnou zkušenost. Pomůže proto zjistit, co konkrétnímu člověku brání v dalším kroku. Může potřebovat klidný rozhovor, pomoc s objednáním nebo doprovod na první konzultaci.
Jak začít mluvit o tom, co se děje
První věta může být obyčejná: „Kolem jídla se trápím a sám tomu nerozumím.“ Můžete přidat, čeho se bojíte, na co musíte stále myslet a co už kvůli potížím nezvládáte. Pokud se vám o tom těžko mluví, napište si to předem.
Praktický lékař nebo pediatr může zhodnotit tělesné zdraví a pomoci zajistit další péči. Psycholog, psychiatr či odborník na poruchy příjmu potravy pomůže s posouzením a léčbou psychických obtíží. Dospívajícímu může s hledáním péče pomoci rodič nebo jiný dospělý, kterému důvěřuje.
V Česku nabízí Linka Anabell telefonickou a chatovou podporu lidem, které vyčerpává vztah k jídlu, tělu či sobě, i jejich blízkým. Na stránce najdete také e-mail pro internetové poradenství a provozní dobu jednotlivých služeb. Ozvat se můžete i s nejistotou, jak své potíže pojmenovat.
Při náhlém závažném zhoršení zdraví nebo bezprostředním ohrožení života, včetně hrozby sebevraždy, volejte 155 nebo 112.
Když se svěříte, může začít rozhovor o vašem životě: o jídle, těle, strachu i o tom, co byste chtěli znovu zvládat. Odtud se dá hledat další krok k pomoci.
