Když má člověk sebevražedné myšlenky a bojí se, že si právě teď ublíží, potřebuje okamžitou pomoc. Zůstaňte s ním a volejte 155 nebo 112. Operátorovi řekněte, kde člověk je a co se děje; potom odpovídejte na jeho otázky a postupujte podle pokynů.
Kdy zavolat a co říct operátorovi
Okolí může váhat, zda situaci nepřehání. Člověk může chvíli mluvit o smrti a za okamžik působit klidněji. Může tvrdit, že nikoho nechce obtěžovat, nebo prosit, aby se nikam nevolalo. Pokud máte obavu z bezprostředního ohrožení, popište ji operátorovi i tehdy, když si závažností situace nejste jistí.
Volejte 155 nebo 112, když člověk říká, že se bojí, že v nejbližší době nezůstane v bezpečí, už si ublížil nebo je život či zdraví přímo ohroženo. Portál veřejné správy uvádí 155 pro zdravotnickou záchrannou službu a 112 jako jednotné evropské číslo tísňového volání; obě linky fungují nepřetržitě a zdarma.
U zdravotního ohrožení doporučuje Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy volat přímo 155. Mluvte jednoduše a pravdivě: kde člověk je, co právě říká nebo co se stalo a co pozorujete. Můžete začít například: „Jsem s blízkým člověkem, který mluví o sebevraždě a bojí se, že si ublíží. Jsme na adrese…“
Operátor se doptá a povede vás. Nezavěšujte jako první. Po ukončení hovoru postupujte podle domluvených pokynů; pokud se stav před příjezdem sanitky zhorší, volejte znovu 155. Tyto zásady shrnuje také návod záchranné služby k tísňovému volání.
Co dělat do příjezdu pomoci
Národní ústav duševního zdraví doporučuje při akutním ohrožení člověka nenechávat samotného a zavolat tísňovou linku. Zůstaňte s ním do příjezdu pomoci a zdravotníkům sdělte, co se stalo a co se během čekání změnilo.
Pokud jste s člověkem na stejném místě, přizvěte další důvěryhodnou osobu. Je-li to dítě nebo dospívající, zapojte důvěryhodného dospělého. Nehádejte se o oprávněnosti jeho pocitů, nevyhrožujte následky a nevynucujte si slib, že si neublíží.
Mluvte krátce a srozumitelně: „Mám o tebe strach a teď zavoláme pomoc. Zůstanu tady s tebou.“ Pokud člověk dokáže spolupracovat, vysvětlujte mu, co právě děláte, a umožněte mu podílet se na hovoru. Když spolupracovat nechce, bezprostřední ochranu života kvůli tomu neodkládejte.
Pokud by vám na místě hrozilo nebezpečí, ustupte do bezpečí a sdělte to operátorovi. Také záchranná služba připomíná bezpečí pomáhajícího jako první podmínku pomoci. Další postup včetně případného převozu domluvte s operátorem.
Když zpráva přijde z jiného místa
O bezprostředním ohrožení se můžete dozvědět během hovoru nebo z textové zprávy. Zjistěte, kde člověk právě je, a přivolejte 155 nebo 112. Pokud je u vás někdo další, může volat on, zatímco vy zůstanete s člověkem v kontaktu. Sdělte operátorovi vše, co o místě a situaci skutečně víte, a řekněte i to, které údaje vám chybějí.
Je-li poblíž člověka důvěryhodná osoba, která za ním může bezpečně dojít, kontaktujte ji. U dítěte či dospívajícího informujte důvěryhodného dospělého. Při ohrožení života přivolejte pomoc i tehdy, když vás člověk žádá o utajení.
Postup pro online kontakt popisuje také organizace Samaritans: předat záchranným službám známé údaje o člověku a místě, zapojit někoho blízkého a pokud možno zůstat v kontaktu do příjezdu pomoci. Pokud se spojení přeruší, sdělte to operátorovi a pokračujte podle jeho pokynů.
Jak mluvit během čekání
Není čas dokazovat, že člověk nemá důvod se tak cítit, ani zjišťovat všechny příčiny. Moralizování, výčitky a připomínání dopadu na rodinu mohou přidat vinu. Výhrůžka, že už mu nikdy nebudete věřit, zase může zvýšit strach z dalšího sdílení.
Bezpečí nelze založit na větě „slib mi, že to neuděláš“. Takový slib není odborné posouzení ani bezpečnostní plán. Ani dočasné zklidnění po těžkém rozhovoru samo nepotvrzuje, že nebezpečí pominulo. Při důvodné akutní obavě pokračujte v domluvených krocích k zajištění zdravotnické pomoci.
Podrobnosti potřebné k zásahu zjišťujte podle otázek operátora. Člověku můžete říkat, co právě děláte a co bude bezprostředně následovat: „Teď mluvím se záchrannou službou. Zůstanu tady a budeme postupovat podle toho, co nám řeknou.“
Co domluvit po akutním zásahu
Člověk může být po přivolání pomoci rozzlobený, zahanbený nebo se bát, co bude následovat. Tyto obavy je možné uznat: „Rozumím, že sis nepřál, abych volal. Měl jsem strach o tvůj život.“ Dejte mu prostor říct, čeho se obává, a s navazujícími otázkami se společně obraťte na zdravotníky.
Po odeznění bezprostředního ohrožení mohou zůstat původní potíže, únava, napětí ve vztazích i potřeba navazující odborné podpory. Další možnosti rozvíjí článek Když se sebevražedné myšlenky vracejí: kam pro pomoc a jak plánovat bezpečí. Blízký může nabídnout doprovod na další návštěvu a domluvit, kdy se znovu ozve.
Také ten, kdo pomoc přivolával, může po situaci zažívat strach, třes, vinu nebo vyčerpání. Může si sám zavolat na krizovou linku nebo vyhledat podporu. Při společné domluvě dalších dní řekněte, s čím dokážete pomoci vy a pro co je potřeba přizvat další lidi.
