Člověk nemusí nic zveřejnit, aby při používání sociální sítě vznikala data. Ticho na profilu není totéž co neviditelnost pro systém.
Čtyři různé vrstvy údajů
Slovo data snadno vyvolá představu jména, věku a zveřejněných fotografií. To je ale jen jedna vrstva. Zásady ochrany soukromí společnosti Meta a Google, pod který patří YouTube, popisují také údaje o aktivitě, zařízení, prohlížeči, připojení a interakcích s obsahem či reklamou.
První skupinu tvoří informace, které člověk poskytne sám: registrační údaje, obsah, zprávy, kontakty nebo nastavení profilu. Druhou představuje pozorovaná aktivita. Patřit sem může vyhledávání, sledovaná videa, reakce, čas a frekvence používání nebo to, jaké funkce člověk otevírá.
Třetí vrstvou jsou technické údaje, například identifikátory zařízení a aplikace, typ prohlížeče, síťové připojení nebo přibližná poloha odvozená z dostupných údajů. Samy o sobě nemusí vysvětlovat zájem člověka, pomáhají ale službu provozovat, zabezpečovat, měřit i personalizovat.
Čtvrtou skupinou mohou být informace od partnerů. Některé weby a aplikace používají reklamní nebo analytické nástroje velkých platforem. TikTok ve svých evropských zásadách uvádí vedle automaticky shromažďovaných a odvozených údajů také informace od reklamních, měřicích a datových partnerů. Neznamená to, že každá sociální síť dostává všechno o každé návštěvě webu. Rozsah závisí na zapojených nástrojích, právním základu, souhlasu a nastavení.
Sběr a odhad nejsou totéž
Zaznamenaný údaj může říkat, že účet sledoval určitý obsah. Teprve další zpracování z něj může odhadnout zájem, pravděpodobnou reakci nebo zařazení do určité skupiny. Platforma tedy nemusí čekat, až jí člověk napíše „zajímá mě běhání“. Opakovaná vyhledávání, sledování videí a návštěvy profilů jí mohou stačit k tomu, aby podobný zájem předpokládala.
Pořád je to ale odhad. Člověk může téma zkoumat kvůli škole, práci, blízkému člověku nebo proto, že s ním nesouhlasí. Přesná předpověď budoucího kliknutí není důkazem, že systém rozumí našim důvodům, vztahům nebo životní situaci.
Proto je lepší mluvit o pravděpodobném profilu než o digitálním dvojníkovi, který „ví, kdo jsme“. Takové přirovnání zní působivě, ale přisuzuje systému větší jistotu, než jakou jeho vstupy umožňují.
Anonymní, pseudonymní a agregované
Časté uklidnění zní, že data jsou „anonymizovaná“. Bez dalšího vysvětlení je to nepřesné. GDPR považuje pseudonymizované údaje, které lze s pomocí dalších informací znovu přiřadit člověku, stále za osobní údaje. Britský úřad ICO obdobně rozlišuje pseudonymizaci od skutečné anonymizace.
Agregované údaje zase shrnují chování větší skupiny, například celkový počet zhlédnutí. Mohou být anonymní, pokud z nich osobu nelze rozumně určit, ale samotné slovo agregované to automaticky nezaručuje. Personalizace navíc ze své podstaty často potřebuje spojovat historii a předpovědi alespoň s účtem, zařízením nebo jiným identifikátorem.
Zásady jsou mapa, ne rentgen systému
Zásady ochrany soukromí pomáhají zjistit, jaké kategorie údajů služba popisuje, odkud je získává a k čemu je používá. Neprozradí však každý detail doporučovacího modelu ani to, jakou váhu má konkrétní stopa právě u našeho účtu. Funkce i pravidla se navíc mění.
Užitečná otázka proto nezní jen „co jsem zveřejnil“, ale také „jaká aktivita při používání vzniká, s čím může být propojena a jaká nastavení mám k dispozici“. Ve čtvrtém dílu navážeme tím, proč některé reakce vznikají snáz u obsahu, který nás rozčílí, vyděsí, pobaví nebo nadchne.
Stejný údaj může sloužit různým účelům
Informace o přihlášení může pomáhat zabezpečení účtu, technické diagnostice i rozpoznání neobvyklé aktivity. Historie sledování může umožnit pokračovat v rozkoukaném videu a zároveň vstupovat do doporučení. Údaj o interakci s reklamou může sloužit k měření i k úpravě další inzerce. Samotný název údaje proto ještě neříká, proč byl zpracován, jak dlouho zůstává uložený nebo s čím je propojen.
Právě zde záleží na účelu, právním základu a možnostech nastavení. V Evropské unii se některé formy zpracování opírají o souhlas, jiné o plnění smlouvy, právní povinnost nebo oprávněný zájem. Tento článek nemůže posoudit, zda konkrétní platforma v konkrétní situaci postupuje správně. Může ale připomenout, že „platforma tento údaj technicky má“ a „smí jej použít pro každý účel“ nejsou stejné výroky.
Kdo chce zjistit, co může ovlivnit, musí obvykle projít několik míst: nastavení soukromí a reklam, historii aktivity, oprávnění telefonu, správu propojených účtů a možnost stáhnout či odstranit data. Vypnutí jednoho typu personalizace nemusí zastavit údaje potřebné k zabezpečení nebo provozu služby. A odstranění aplikace z telefonu nemusí samo o sobě smazat účet.
Ne všechno, co lze odhadnout, je přesné nebo neškodné
Odhad zájmu může být užitečný pro doporučení hudby, ale nepřesné či citlivé zařazení může člověka také znepokojit nebo opakovaně vystavovat nevhodnému obsahu. Zvlášť opatrně je potřeba přemýšlet o údajích souvisejících se zdravím, politickými názory, náboženstvím nebo sexualitou. Skutečnost, že model vytvoří určitou kategorii, ještě neznamená, že odpovídá člověkově identitě.
Smyslem není vykládat každou reklamu jako důkaz skrytého sledování. Podobnost může vzniknout také z kontextu stránky, širokého zacílení nebo náhody. Přesnější je pracovat s doloženými kategoriemi a vlastními nastaveními než z jednotlivého doporučení odvozovat celý datový profil.
