Když se doma děje něco nebezpečného, může být těžké přemýšlet v dlouhých větách. Nejdůležitější pravidlo je proto jednoduché: nemáš vstupovat mezi dospělé, zastavovat násilí vlastním tělem ani nést bezpečí celé rodiny.
Bezprostřední nebezpečí není zkouška
Nemusíš nejprve rozhodnout, zda to, co se děje, splňuje právní definici domácího násilí. Pro tísňový hovor je důležité popsat, co se děje právě teď: někdo vyhrožuje, někdo je zraněný, bojíš se, že bude někdo napaden, nebo se sám či sama necítíš v bezpečí.
Bezprostřední nebezpečí se týká toho, co hrozí právě teď nebo v nejbližší chvíli. Linka bezpečí a další poradenské služby ti mohou pomoci situaci probrat a zjistit, co dělat dál. Když je ale potřeba zásah na místě, nenahrazují příjezd policie nebo záchranné služby.
Je možné, že se během hovoru ukáže jiný druh pomoci, než sis představoval nebo představovala. To není chyba. Tvým úkolem je pravdivě říct, co víš. O dalším postupu rozhodne operátor a lidé, kteří přijedou pomoci.
Co můžeš při hovoru říct
Na začátku může stačit: „Jsem dítě a doma se bojím, že někdo bude zraněný.“ Potom řekni, kde se situace děje, pokud to víš, a odpovídej na otázky operátora. Může se ptát, co se právě děje, kdo je na místě a zda je někdo zraněný.
Nemusíš mluvit dokonale, znát číslo zákona ani vysvětlit celý vztah dospělých. Nehádej, co jsi neviděl nebo neslyšel. Můžeš říct „nevím“, „slyším to z jiného pokoje“ nebo „bojím se, že se to zhorší“.
Číslo 158 je tísňová linka Policie ČR, 112 je jednotné evropské tísňové číslo a 155 je zdravotnická záchranná služba. Aktuální přehled potvrzuje Ministerstvo vnitra.
Když nemůžeš telefonovat sám nebo sama
Můžeš oslovit bezpečného dospělého, který je právě poblíž: například souseda, pracovníka školy, příbuzného nebo jiného člověka, kterého lze bezpečně požádat o okamžitou pomoc. Můžeš říct: „Prosím, zavolejte policii. Doma se bojím o bezpečí.“
Z obecného návodu na internetu nejde bezpečně poznat, kam se má konkrétní dítě přesunout nebo zda může opustit místnost či dům. To závisí na uspořádání místa a chování lidí v dané chvíli. Nezkoušej proto složitý plán podle rady z internetu. Pokud už mluvíš s tísňovým operátorem nebo bezpečným dospělým na místě, řekni mu také, když něco nedokážeš udělat bezpečně, a pokračuj podle jeho dalších pokynů.
Jestli někdo kontroluje zařízení, ze kterého čteš, nemusíš na něm hledat další informace. Oslovit bezpečného dospělého, který je právě poblíž, může být vhodnější než pokračovat v tajném používání telefonu. Není tvou povinností obcházet kontrolu za každou cenu.
Sourozenec není jen tvoje odpovědnost
Strach o mladší dítě může být silnější než strach o sebe. Možná jsi zvyklý nebo zvyklá mladšího sourozence uklidňovat. Přesto nemáš vstupovat mezi dospělé, vracet se do nebezpečné situace ani se snažit vlastními silami odtlačit člověka, který jedná násilně.
Při hovoru můžeš operátorovi říct, že je na místě sourozenec nebo jiné dítě. Pak už ochranu nemáš plánovat sám nebo sama. To, že se ti nepodařilo někoho odvést, uklidnit nebo ochránit, není důkaz, že jsi selhal či selhala.
Když se bojíš vrátit ze školy domů
Pokud jsi ve škole a bojíš se, co by se stalo po návratu domů, řekni to přímo: „Necítím se doma bezpečně a bojím se tam dnes vrátit.“ Podle současného doporučeného postupu MŠMT má škola takové sdělení řešit jako akutní ohrožení a kontaktovat OSPOD; dítě se může na OSPOD obrátit také samo.
Neodcházej ze školy beze slova jen proto, abys dospělým nepřidělal nebo nepřidělala starosti. Učitel, školní psycholog, metodik prevence nebo jiný pracovník školy má zapojit další pomoc. Nemusíš mu vysvětlit celý příběh před spolužáky; můžeš požádat o rozhovor v soukromí.
Když nebezpečí není právě teď
Některé situace jsou vážné, i když v tuto minutu nikdo nekřičí ani není zraněný. Tehdy můžeš mluvit s bezpečným dospělým, využít bezplatnou a anonymní Linku bezpečí 116 111 nebo specializovaný chat Centra LOCIKA.
To, že jedna situace potřebuje okamžitý zásah a jiná rozhovor či další podporu, neznamená, že jedna zkušenost je důležitá a druhá ne. Jen to pomáhá zvolit cestu, která odpovídá tomu, co je potřeba právě teď. V obou případech platí, že dítě může pomoc přivolat, ale nemá samo násilí zastavovat ani nést jeho následky.
