Když se sebevražedné myšlenky vracejí, pomáhá mít domluvenou péči i konkrétní postup pro těžší chvíle. Pravidelné návštěvy odborníka se mohou doplňovat s krizovou linkou a podporou blízkých. Bezpečnostní plán pak uchovává pohromadě kroky a kontakty, které by se při zhoršení hledaly obtížně.
Kdy volat tísňovou linku a kdy hledat další pomoc
Tísňová pomoc patří k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví. Když se člověk bojí, že v nejbližší době nezůstane v bezpečí, už si ublížil nebo je situace přímo nebezpečná, volejte 155 nebo 112. Bezprostřední postup podrobněji shrnuje článek Když jde o život: co udělat právě teď. Krizová linka je vhodná také dříve: když se myšlenky vracejí, člověk je sám, neví, komu se svěřit, nebo potřebuje zvládnout současnou chvíli a promyslet další krok.
Navazující péče může zahrnovat praktického lékaře, psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. U dospívajících se může zapojit školní psycholog, metodik prevence či výchovný poradce společně s rodičem nebo jiným odpovědným dospělým. Podle Portálu veřejné správy není nutné předem přesně vědět, kterého odborníka člověk potřebuje; první kontakt může pomoci s orientací.
Člověk může chodit na terapii a současně v těžké noci využít krizovou linku. Po akutním ošetření může potřebovat pravidelnou péči i praktickou podporu doma nebo ve škole. Při domlouvání další péče se ptejte také na to, komu zavolat mezi návštěvami a co dělat, pokud se stav zhorší před dalším termínem.
Překážkou může být čekací doba, cena, doprava, strach z reakce rodiny nebo únava z opakovaného vyprávění. Blízký může pomoci společným telefonátem, sepsáním potíží před návštěvou nebo doprovodem. Při objednávání si ověřte, kdy vás pracoviště může přijmout a zda péči hradí vaše zdravotní pojišťovna, nebo ji platíte sami.
Jak začít a co říct při objednávání
Praktický lékař může posoudit zdravotní souvislosti a pomoci vyhledat specializovanou péči. Psychiatr je lékař, který vyšetřuje a léčí psychické potíže. Psycholog či psychoterapeut pomáhá porozumět prožívání a pracovat s obtížemi; konkrétní nabídka závisí na jeho kvalifikaci a pracovišti. Krizová služba může pomoci zvládnout současnou chvíli a vybrat nejbližší krok.
Při prvním kontaktu řekněte přímo, že se objevují sebevražedné myšlenky. Můžete si připravit větu: „Vracejí se mi myšlenky na sebevraždu a potřebuji pomoc. Poslední dny je mi hůř.“ Doplňte, zda se právě teď bojíte, že si ublížíte, a jakou podporu už máte. Naléhavost je potřeba sdělit už při objednávání, aby se s ní při domluvě dalšího postupu počítalo.
Pokud první odborník nebo služba nejsou dostupní či vám spolupráce nevyhovuje, řekněte, co potřebujete, a požádejte o další možnost. Blízký může pomoci s telefonováním nebo s hledáním jiného pracoviště. Při zhoršení nečekejte na plánovaný termín; využijte krizový kontakt nebo při bezprostředním ohrožení tísňovou pomoc.
Do péče patří také okolnosti, v nichž člověk žije: zdravotní potíže, násilí či šikana, vztahy doma, ve škole nebo v práci. S odborníkem proberte, co krizi zhoršuje a koho dalšího lze zapojit. Některé potíže vyžadují vedle léčby i praktickou změnu prostředí a pomoc dalších služeb.
Co zapsat do bezpečnostního plánu
Bezpečnostní plán je krátká, konkrétní pomůcka vytvořená společně s člověkem, ideálně za podpory odborníka. Připravuje se v době, kdy je možné o jednotlivých krocích přemýšlet a domlouvat se. Zachycuje, čeho si u sebe všímat při zhoršení, co pomáhá a na koho se obrátit.
Britské doporučení NICE pro péči po sebepoškození zahrnuje do plánu osobní spouštěče či varovné změny, způsoby zvládání, důvěryhodné lidi a místa, odborné a tísňové kontakty i společnou domluvu bezpečnějšího prostředí. Český Národní ústav duševního zdraví nabízí plán pro lidi se sebevražednými myšlenkami mezi materiály ke stažení.
Prakticky může plán odpovídat na několik otázek: Podle čeho u sebe poznám, že se stav zhoršuje? Co mi pomáhá zvládnout těžkou chvíli? Kam mohu jít, abych nebyl sám? Komu se svěřím a jakou větu použiji? Kterému odborníkovi nebo službě zavolám? Jak s pomocí druhých upravím okolí tak, aby bylo bezpečnější?
Plán má používat konkrétní jména a aktuální telefonní čísla, ne jen větu „někomu zavolám“. Má být dostupný tam, kde ho člověk skutečně najde, a lidé uvedení v plánu by měli vědět, co od nich může potřebovat. Zároveň není nutné sdílet celý dokument se všemi; rozsah se domlouvá podle role jednotlivých lidí, potřeb bezpečí a ochrany soukromí.
Co dělat, když některý krok nefunguje
Plán počítá s tím, že některá možnost nebude právě dostupná. Pokud se nedovoláte blízkému, měli byste v něm najít jiný kontakt i krizovou službu. Pokud nedokážete začít sami, můžete požádat člověka, s nímž jste se domluvili, aby vám s dalším krokem pomohl.
Až akutní krize pomine, s odborníkem projděte, co se podařilo a kde vznikla překážka. Byl plán k nalezení? Byl první krok proveditelný? Věděl oslovený člověk, jak pomoci? Podle odpovědí změňte místo uložení plánu, kroky či kontakty. Domluvte i to, kdy plán znovu projdete.
Bezpečnostní plán se liší od slibu „nic si neudělám“: obsahuje konkrétní postup, ale ani jeho existence nezaručuje bezpečí. NIMH upozorňuje, že vynucování podobného slibu nefunguje a může vzbudit falešnou jistotu. Při bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112 a nezůstávejte sami. Vyplňování či úprava plánu počká.
Co domluvit pro další dny
Sebevražedné myšlenky mohou ustoupit a později se vrátit. Když se to stane, dejte vědět odborníkovi, s nímž spolupracujete, a popište změnu. Může být potřeba upravit péči, zapojit další podporu nebo využít krizovou službu.
Blízcí mohou připomenout termín, nabídnout doprovod a zeptat se, zda kontakty v plánu stále platí. U dospívajících pomůže domluva mezi rodinou, školou a odborníkem: kdo ví o potřebné podpoře a na koho se dítě obrátí během vyučování i po něm.
Na konci první domluvy by mělo být jasné, komu zavoláte, kdo vám s tím může pomoci a co uděláte, pokud se nedovoláte nebo se stav mezitím zhorší. Tyto údaje si uložte tak, abyste je měli snadno po ruce.
