Při odborném rozhovoru o sebepoškozování se řeší současné zdraví a bezpečí, okolnosti vašeho jednání i podoba další péče. Odborník potřebuje zjistit, co prožíváte a jakou podporu máte k dispozici. Pokud se prvního rozhovoru obáváte, může pomoci připravit si několik vět nebo požádat o doprovod.
Tělesná a psychická péče mají probíhat souběžně
Poškození zdraví může vyžadovat vyšetření a ošetření bez ohledu na to, proč k němu došlo. Zároveň je potřeba zjistit, co člověk prožívá a jakou pomoc potřebuje. NICE doporučuje po sebepoškození zajistit tělesnou péči a psychosociální posouzení souběžně, co nejdříve.
První kontakt se řídí naléhavostí. Při bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112. S navazující péčí může pomoci praktický lékař, pediatr, krizové centrum, psycholog nebo psychiatr. Při objednání sdělte, že jde o sebepoškozování, jak vám je nyní a zda potřebujete pomoc ještě před nabízeným termínem. Zeptejte se také na podmínky přijetí a úhradu péče.
Na co se odborník při posouzení ptá
Psychosociální posouzení je podrobnější rozhovor o psychickém prožívání, vztazích, prostředí, zdraví a praktické situaci. Odborník se ptá, co sebepoškozování předcházelo a co následovalo po něm, zda přemýšlíte o sebevraždě, jaké máte současné potíže a kdo vás podporuje. Jak popisuje NHS, součástí bývají také otázky na užívané léky, alkohol a další látky.
Důležité je také to, co už vám někdy pomohlo, komu důvěřujete a na co se můžete při zvládání potíží spolehnout. Řekněte, co od pomoci očekáváte a čeho se obáváte. U dětí a dospívajících se rozhovor věnuje i rodině, škole, vrstevníkům, online prostředí a bezpečí doma.
Pokud důvodu sebepoškozování zatím nerozumíte, řekněte to. Můžete popsat konkrétní situaci a společně hledat souvislosti. Sdělte také, jaké máte nyní zdravotní potíže a zda se bojíte, že si znovu ublížíte. Pokud se vám odpovídá těžko, požádejte o více času nebo možnost odpověď napsat.
Co si ujasnit v plánu péče
V plánu péče si s odborníkem ujasníte, kdo s vámi bude pracovat, na co se chcete zaměřit a jak budou setkání probíhat. Zeptejte se, podle čeho budete společně hodnotit změnu a koho kontaktovat mezi návštěvami. Domluvte také, jak se do podpory mohou zapojit blízcí.
Pro chvíle zhoršení lze společně připravit bezpečnostní plán. Zachycuje signály zhoršení, použitelné kroky, dostupné lidi a služby i postup při akutním ohrožení. Požádejte o vlastní kopii a uložte si ji tak, abyste ji snadno našli. Proberte také, co udělat, když první kontakt nebude dostupný.
Zeptejte se, jak se bude zacházet s informacemi z rozhovoru a kdo je potřebuje pro další péči. U nezletilých je důležité zapojení důvěryhodného dospělého. Pokud se doma necítíte bezpečně nebo se bojíte reakce konkrétní osoby, řekněte to. Při ohrožení může být potřeba předat informace k zajištění ochrany; odborník má vysvětlit další postup.
Jaké místo mají psychoterapie a léky
Navazující pomoc může zahrnovat psychoterapii, podporu při souvisejících obtížích, spolupráci s rodinou, psychiatrickou péči či další služby. Volba závisí na věku, potřebách a dostupnosti. Odborník s vámi probere, proč navrhuje daný postup a jak odpovídá tomu, co potřebujete řešit.
NICE u dospělých po sebepoškození doporučuje strukturovanou psychologickou pomoc vycházející z kognitivně-behaviorální terapie, upravenou pro jejich potřeby. Při kognitivně-behaviorální terapii s terapeutem probíráte obtížné situace, související myšlenky, pocity a jednání. Hledáte a zkoušíte jiné způsoby, jak v těchto situacích postupovat; práce může pokračovat i mezi setkáními.
NICE nedoporučuje léky jako specifickou léčbu ke snížení sebepoškozování. Lékař je může předepsat na související diagnostikované onemocnění, například depresi. Zeptejte se, co má léčba ovlivnit, jak se bude sledovat účinek a jaké potíže při užívání máte hlásit.
Co probrat, když se sebepoškozování opakuje
Sebepoškozování se může opakovat i během péče nebo po období zlepšení. Pokaždé je potřeba znovu posoudit zdravotní stav a současné bezpečí. Dejte odborníkovi vědět, co se stalo a co potřebujete nyní. Při akutním ohrožení nečekejte na další plánované setkání a volejte 155 nebo 112.
Při další práci se vraťte ke konkrétní situaci: co se změnilo, které kroky plánu se podařilo použít a kde nastala potíž. Může být potřeba jiný kontakt, jiná forma komunikace nebo více podpory. Řekněte i to, pokud vám navržený postup nedává smysl nebo ho v běžném životě nedokážete použít.
Před odchodem si ujasněte, co bude následovat: kdo vás znovu kontaktuje, kdy proběhne další setkání a kam se obrátit při zhoršení. Pokud potřebujete pomoci s objednáním nebo doprovodem, domluvte se s někým konkrétním, kdo s tím pomůže.
