Možná chcete někomu říct o sebepoškozování, ale nevíte, jak začít ani kolik toho vysvětlit. Pro první rozhovor si můžete připravit několik vět o tom, co se děje a s čím potřebujete pomoci. Pokud se vám mluví těžko, lze je napsat a druhému předat.
Koho oslovit a kde začít
Vyberte někoho, kdo vás bere vážně, dokáže chvíli poslouchat a může pomoci s dalším krokem. Může to být partner, rodič, sourozenec, jiný příbuzný, učitel, školní psycholog, praktický lékař nebo odborník na duševní zdraví. Při výběru se můžete opřít o zkušenost z dřívějších rozhovorů.
Pokud jste nezletilí, oslovte také důvěryhodného dospělého, který může pomoci zajistit péči. Kamarád vás může doprovodit nebo pomoci rozhovor začít. Pokud se doma necítíte bezpečně, obraťte se na jiného dospělého, školního psychologa, lékaře nebo krizovou linku a řekněte i to, čeho se doma obáváte.
Zvažte také místo a čas. Zkuste domluvit chvíli, kdy na vás druhý bude mít čas a budete mít soukromí. Při poškození zdraví nebo obavě, že nedokážete zůstat v bezpečí, vyhledejte pomoc hned podle naléhavosti popsané v úvodním boxu.
Můžete mluvit, psát i požádat o doprovod
Někomu se slova hledají lépe v textu. Linka bezpečí zmiňuje možnost začít zprávou, vzkazem nebo dopisem. Zpráva může znít: „Sebepoškozuji se a potřebuji pomoc. Je pro mě těžké o tom mluvit. Můžeš mě teď vyslechnout a potom se mnou hledat, komu zavolat?“
Můžete rovnou pojmenovat, co od druhého potřebujete: aby nepokládal mnoho otázek najednou, zůstal s vámi, pomohl domluvit návštěvu lékaře nebo vás doprovodil. Pokud vám jde hlavně o přípravu rozhovoru, můžete nejprve zavolat na krizovou linku a probrat, komu a jak to říct.
Odeslanou zprávu nemusí adresát přečíst hned. Pokud pomoc potřebujete naléhavě, zavolejte nebo oslovte někoho, kdo je právě dostupný. Při bezprostředním ohrožení života či zdraví volejte 155 nebo 112 a nezůstávejte sami.
Co říct, když zatím nerozumíte důvodu
Člověk, kterému se svěříte, se možná zeptá na důvod. Můžete říct: „Nevím,“ „Ještě tomu nerozumím“ nebo „Teď o tom nedokážu mluvit.“ Při odborném rozhovoru lze začít popisem situací před sebepoškozením, pocitů a toho, co potřebujete nyní. Souvislosti pak můžete hledat společně.
Zdravotníkovi řekněte, co se stalo a jaké máte potíže. Sdělte mu také, zda přemýšlíte o sebevraždě a zda se bojíte, že si v nejbližší době ublížíte. Pokud nevíte, jak odpovědět, popište i tuto nejistotu. Tyto informace pomáhají určit naléhavost a podobu péče.
Pokud se některé otázky bojíte, můžete to říct a zeptat se, proč je pro péči důležitá. Lze také požádat, aby se vás zdravotník ptal postupně nebo vám dal čas odpověď napsat.
Co dělat, když druhý reaguje strachem nebo odmítá pomoci
Člověk, kterému se svěříte, může ztuhnout, rozplakat se, ptát se zmateně nebo se snažit vše rychle vyřešit. První vteřiny nejsou vždy jeho konečnou odpovědí. Můžete mu říct: „Vím, že tě to vyděsilo. Potřebuji teď, abys mě vyslechl a pomohl mi zajistit podporu.“ Pro blízké, rodiče a učitele je určen navazující článek Když zjistíte, že si někdo ubližuje.
Pokud první oslovený zlehčuje, obviňuje nebo odmítne pomoci, obraťte se na někoho dalšího. Můžete mu říct i to, co se při předchozím pokusu nepodařilo. Linka bezpečí je zdarma a nonstop pro děti a studenty do 26 let; dospělí mohou zdarma a nonstop volat Linku první psychické pomoci 116 123. Krizová služba vám může pomoci najít slova i další místní pomoc.
Při akutním ohrožení přivolejte pomoc hned na 155 nebo 112 a nezůstávejte sami.
Domluvte, komu předat informace a co bude dál
Požádejte, aby vám druhý vysvětlil, koho potřebuje přizvat k pomoci a co mu sdělí. Můžete se domluvit, zda u toho budete a co chcete říct sami. U nezletilého nebo při ohrožení může být potřebné předat informace dalším lidem, kteří pomohou zajistit bezpečí a péči. Pokud se bojíte, že by vás konkrétní osoba mohla ohrozit, řekněte to odborníkovi nebo pracovníkovi krizové linky.
Můžete požádat o jeden konkrétní krok: zavolat lékaři, domluvit schůzku, společně zavolat krizové službě nebo oslovit dalšího dospělého. Ujasněte si, kdo jej udělá a kdy. Pokud už k odborníkovi docházíte, dejte mu vědět, co se od posledního setkání změnilo.
Na konci rozhovoru domluvte také další kontakt: kdy se znovu ozvete a kam se obrátíte, pokud se váš stav do té doby zhorší. Kontakty si uložte tak, abyste je v potřebné chvíli našli.
