Když se doma bojím kvůli tomu, co se děje mezi dospělými
Strach doma má smysl brát vážně, i když násilí přímo nevidíš, neumíš přesně pojmenovat, co se děje, nebo nevíš, komu o tom říct.
Série: Když dítě žije s domácím násilím
Dítě nemusí stát přímo u konfliktu, aby vědělo, že doma není bezpečno. Vnímá hlasy, napětí, změny nálad i to, co se dospělí snaží skrýt, a často si vytváří vlastní vysvětlení i odpovědnost.
Série dává prostor dětskému prožívání bez přenášení viny. Ukazuje, co může zachytit okolí, jak se ptát, kdy jednat kvůli bezpečí a co pomáhá, když násilí skončí nebo se začne řešit.
Články série
Není tvoje práce to doma spravit
Možná se snažíš udržet doma klid, chránit sourozence nebo nedělat žádné chyby. Za násilí a bezpečí rodiny ale odpovídají dospělí, ne ty.
Když mám rád oba a nevím, co smím říct
Můžeš mít rád oba rodiče, bát se toho, co se doma děje, a přitom nevědět, zda smíš hledat pomoc. Svěřit se neznamená vybrat si stranu.
Když se strach doma ozve v těle, ve škole i v chování
Dlouhodobý strach se může ozvat únavou, bolestmi, horším soustředěním, stažením i neklidem. Žádný z těchto projevů ale sám nedokazuje domácí násilí.
Když se dítě svěří: co potřebuje od dospělého
První reakce dospělého může dítěti ukázat, že na to nezůstane samo. Potřebuje klid, naslouchání a pravdivé vysvětlení, koho je potřeba přizvat — ne výslech.
Co může udělat škola, když domov není bezpečný
Škola nemusí domácí násilí sama dokazovat. Jejím úkolem je dítě vyslechnout, poznat, co je potřeba řešit hned, a podle situace zapojit OSPOD nebo Policii ČR.
Když potřebuji bezpečí právě teď
Když doma hrozí bezprostřední nebezpečí, nemusíš zastavovat násilí ani zachraňovat rodinu sám nebo sama. Můžeš přivolat bezpečného dospělého, Policii ČR nebo tísňovou pomoc.
Když násilí skončí, ale strach zůstává
I když násilí skončí nebo se začne řešit, strach nemusí zmizet hned. Pomáhá bezpečí, předvídatelnost, srozumitelné informace a podpora podle potřeb dítěte.