Člověk může vědět, že mu sebepoškozování škodí, a přesto při dalším silném napětí znovu pocítit nutkání. U některých lidí k opakování přispívá předchozí zkušenost s krátkou úlevou nebo očekávání, že přijde. Pochopit tuto souvislost pomáhá vysvětlit, proč samotný příkaz „prostě přestaň“ často nestačí.
Když je vnitřního napětí příliš
Silné emoce se nemusejí projevovat jen pláčem nebo panikou. Člověk může cítit napětí, hněv, stud, vinu, strach, prázdnotu, odpojení nebo směs, pro kterou nemá slova. Někdy má pocit, že je sám a nedokáže nikomu říct, co prožívá. Právě v takové chvíli se může objevit nutkání udělat něco, co jeho stav rychle změní.
U některých lidí po sebepoškozování napětí na chvíli klesne. Jiní popisují přerušení otupělosti nebo pocit kontroly. Tyto různé zkušenosti uvádí NÚDZ. Účinek se může lišit mezi lidmi i u téhož člověka při různých příležitostech.
Úleva může pominout, zatímco potíže ve vztazích, osamělost, úzkost nebo dlouhodobý tlak trvají. K nim se navíc mohou přidat strach o zdraví, stud, vina nebo obava, že si někdo sebepoškozování všimne.
Jak může očekávání úlevy posilovat opakování
Pokud po určitém jednání poleví silné napětí, člověk si může tuto souvislost zapamatovat. Při další těžké situaci pak očekává podobnou změnu a nutkání se může vrátit. S takovým upevňováním chování pracuje psychologický model funkcí sebepoškozování: jednou z možných funkcí je ústup nepříjemného prožívání.
Průběh emocí sledovala například studie 36 vysokoškoláků se zkušeností se sebepoškozováním bez sebevražedného úmyslu. Účastníci průběžně zaznamenávali své prožívání. U těch, kteří se během sledování sebepoškodili, nepříjemné emoce před událostí sílily a v následujících hodinách postupně slábly. Jde o pozorování malé skupiny, které samo neprokazuje, že pokles způsobilo právě sebepoškození.
Pro pomoc je užitečné zjistit, co si člověk od sebepoškozování slibuje, co se skutečně mění a co následuje později. Přání zažít úlevu může být silné i ve chvíli, kdy člověk zná zdravotní následky. S odborníkem lze hledat, jak rozpoznat narůstající napětí dříve a jakou podporu v té době zajistit.
Co se děje před nutkáním a po něm
V rozhovoru se lze ptát: „Co se dělo předtím?“, „Co se potom na chvíli změnilo?“ nebo „Která část té chvíle byla nejtěžší?“ Člověk nemusí odpověď znát hned. Dejte mu čas a navazujte na to, co říká. Postupně se může ukázat, že nutkání přichází v určitých situacích nebo spolu s konkrétními pocity.
Další péče vychází z okolností, v nichž se nutkání objevuje, ze zdravotního stavu a z dostupné podpory. NICE doporučuje při odborném posouzení probrat důvody jednotlivých epizod, současné potřeby a přání člověka. Při opakování má smysl znovu projít i to, co se od minula změnilo.
Když se přidá stud a strach o zdraví
Po krátké změně prožívání může člověk řešit tělesné následky, skrývání, obavu z reakce okolí nebo pocit, že zklamal. Tím může přibývat další napětí. Je proto důležité mluvit nejen o okamžiku úlevy, ale také o tom, jak se člověk cítí později a čeho se obává.
Výčitky mohou přidat stud a ztížit další svěření. Klidná reakce může znít: „Jsem rád, že mi říkáš, co se děje. Nejdřív zjistíme, jakou pomoc potřebuješ teď.“ Při poškození zdraví je potřeba zdravotní péče; při bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112 a nezůstávejte sami.
Jak začít hledat další možnosti
Někdo krátkou úlevu zná, jiný ji nezažívá nebo nedokáže změnu popsat. Při hledání podpory lze začít tím, co už o sobě člověk ví: kdy napětí roste, s kým o něm může mluvit a co mu brání požádat o pomoc.
První sdělení může znít: „Všímám si, že se to vrací, když je toho na mě moc,“ nebo „Nevím přesně proč, ale bojím se další chvíle.“ Obrátit se můžete na praktického lékaře, odborníka na duševní zdraví nebo krizovou službu. U dítěte či dospívajícího zapojte důvěryhodného dospělého.
Domluvte, komu dáte vědět, až se nutkání vrátí, a jak můžete získat pomoc před další epizodou. S odborníkem pak hledejte způsoby zvládání, které odpovídají vašim potížím, a průběžně procházejte, co funguje a co potřebuje změnu.
