Stejných několik hodin před obrazovkou může znamenat práci, rozhovor s blízkým člověkem, večer ve hře, sledování krátkých videí i online sázení. Čas může být stejný, ale činnost, její význam a možná rizika stejné nejsou.
Na telefonu můžeme dělat velmi odlišné věci
Když řekneme, že je někdo „závislý na telefonu“, pojmenujeme zařízení, ale ještě nevíme, co se v jeho životě děje. Telefon může být pracovní nástroj, spojení s rodinou, místo, kde člověk nachází komunitu, herní zařízení, zdroj zpráv i přístup k hazardu. Každá z těchto činností má jinou funkci a jiný možný dopad.
Rozdíl je i mezi dvěma lidmi, kteří dělají zdánlivě totéž. Jeden může několik hodin hrát s přáteli a potom bez potíží skončit. Druhý se ke hře vrací navzdory tomu, že kvůli ní dlouhodobě zanedbává spánek, školu nebo práci a nedokáže průběh změnit, přestože se o to opakovaně snaží. Samotné hraní ani jeho obliba proto diagnózu neurčují.
Na sociálních sítích může podobné množství času zabrat správa pracovního účtu, tvorba, kontakt s přáteli i opakované kontrolování reakcí na příspěvek. V posledním případě může člověk aplikaci otevírat i tehdy, když už chce spát nebo se věnovat něčemu jinému. Rozdíl se ukáže v průběhu dne a v tom, zda se používání daří přizpůsobit ostatním potřebám.
Časté používání a problematické používání popisují něco jiného
České Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti používá výraz digitální závislosti jako souhrnné označení pro nadužívání digitálních technologií, zejména internetu, sociálních sítí a digitálních her. Zpráva zároveň uvádí, že na jednotné definici digitální závislosti nepanuje odborná shoda.
Pod společným názvem se tak mohou objevit obtížně omezované používání sociálních sítí, hraní, sledování videí nebo nutkavé kontrolování zpráv. Jednotlivé činnosti se liší tím, co člověku poskytují, jaké škody mohou přinášet i jak se odborně posuzují. Online hazard má například vlastní diagnostické vymezení a zvláštní význam u něj mají finanční následky.
V běžné řeči intenzivním používáním obvykle myslíme, že je činnost častá nebo zabírá hodně času. Problematické používání popisuje potíže s kontrolou, trápení nebo narušení důležitých oblastí života. Konkrétní klinická porucha má navíc stanovené diagnostické požadavky, které odborník posuzuje společně s životními okolnostmi. Ve výzkumu však mohou mít i podobně znějící pojmy jiné vymezení, proto záleží na definici v dané studii.
Tyto výrazy popisují různé vlastnosti používání. Častá činnost může dobře zapadat do života, zatímco i kratší pravidelné sázení může citelně zasahovat do rodinného rozpočtu. Z množství času se proto nedá přímo odvodit závažnost problému.
Hraní digitálních her a hazard mají vlastní diagnostická pravidla
Mezinárodní klasifikace nemocí v jedenácté revizi, zkráceně MKN-11, jmenovitě vymezuje poruchu hraní digitálních her a poruchu hazardního hraní. Obě patří mezi poruchy způsobené návykovým chováním. Klasifikaci vydává Světová zdravotnická organizace, WHO.
U poruchy hraní digitálních her WHO popisuje zhoršenou kontrolu nad hraním. Hraní dostává stále větší přednost před jinými zájmy a denními činnostmi a pokračuje nebo se stupňuje navzdory negativním důsledkům. Podle klinického manuálu MKN-11 musí vzorec působit významné strádání nebo významně narušovat osobní či rodinný život, vztahy, školu, práci nebo jinou důležitou oblast. Posuzuje se delší průběh, obvykle alespoň dvanáct měsíců, i další možná vysvětlení včetně jiných duševních poruch a účinků látek či léků. Při závažném průběhu a splnění ostatních požadavků lze diagnózu stanovit dříve. Porucha může mít převážně online i offline podobu.
U poruchy hazardního hraní se podobně posuzují kontrola, přednost před ostatními činnostmi a pokračování navzdory následkům. Hazard znamená riskování peněz nebo jiné hodnoty s nadějí na výhru při nejistém výsledku. Může přinášet dluhy, zásah do rodinného rozpočtu i závažné dopady na duševní zdraví. WHO zároveň upozorňuje, že škody vznikají i pod hranicí klinické poruchy. Peníze chybějící na nájem nebo jídlo jsou důvodem hledat pomoc už v této situaci.
Americký diagnostický manuál DSM-5-TR pracuje s hraním jinak. Jak vysvětluje Americká psychiatrická asociace, Internet Gaming Disorder zůstává mezi stavy určenými k dalšímu výzkumu. Navržená kritéria se týkají hraní, nikoli používání internetu obecně, sociálních sítí nebo online hazardu. Při čtení výzkumu je tedy užitečné zjistit, podle kterého systému autoři potíže vymezují.
Co zjistíme, když se vedle hodin ptáme i na průběh dne
Počet hodin může ukázat, že nějaká činnost zabírá velkou část dne nebo vytlačuje spánek. Bez dalších informací ale neříká, zda šlo o práci, školu, rozhovor, tvorbu, odpočinek, hraní nebo hazard. Neříká ani to, zda člověk mohl skončit, když potřeboval, a co se stalo potom.
V populačních výzkumech se někdy určitá délka používání označuje jako intenzivní nebo riziková. Taková hranice pomáhá porovnávat velké skupiny. Není to klinický práh, po jehož překročení se zdravé chování automaticky změní v poruchu.
Při individuálním pohledu má větší význam souvislost mezi záměrem, kontrolou a následky. Trvá činnost pravidelně déle, než člověk chtěl? Dokáže ji přerušit kvůli spánku, jídlu, škole, práci nebo vztahu? Pokračuje navzdory tomu, že vidí opakované škody? A co mu online prostředí v dané chvíli poskytuje, co jinde chybí?
Odpovědi lze spojit s konkrétním pozorováním. Například večerní používání trvá déle, než jsme plánovali, ale také se ukáže, že aplikaci otevíráme hlavně při obavách z dalšího dne. Při hledání změny pak záleží na večerním režimu i na těchto obavách. Podrobněji tuto situaci rozebírá článek Kdy už nemáme sociální sítě pod kontrolou.
Co zjistí dotazník a co musí doplnit rozhovor
Výzkumné zprávy často uvádějí, kolik lidí se podle určité škály nachází v riziku problémového používání sociálních sítí, internetu nebo her. Různé studie ale používají různé dotazníky, věkové skupiny a hranice. Výsledná procenta proto nemusejí měřit totéž.
Screeningový dotazník slouží k prvnímu zachycení možných potíží. Skóre závisí na tom, na co se ptá a jak jednotlivé odpovědi hodnotí. Při následném rozhovoru odborník zjišťuje, jak dlouho obtíže trvají, co se nedaří zvládat a co dalšího je může vysvětlovat. Zajímá se také o náladu, úzkost, spánek nebo potíže s pozorností, které mohou s používáním souviset.
Jedna odpověď může mít různá vysvětlení. Podráždění při přerušení hry může souviset s dlouhodobou ztrátou kontroly, ale také s tím, že člověk právě opouští spoluhráče uprostřed domluvené činnosti. Teprve četnost, okolnosti a následky pomohou určit, jaký význam odpověď má. Výrazy jako bažení nebo odvykací příznaky v různých škálách proto potřebují upřesnit, co přesně jimi autoři myslí.
Opora a potíže se mohou potkat v téže aplikaci
Hra může udržovat přátelství a současně vytlačovat spánek. Sociální síť může poskytovat podporu a zároveň se stávat jediným způsobem, jak zvládat samotu. Při hledání změny je potřeba zjistit, které části používání pomáhají a které začínají působit potíže.
Přehled National Academies o sociálních médiích a zdraví dospívajících popisuje vztahy, podporu, vzdělávání i možnost rozvíjet zájmy a tvorbu. Vedle nich zmiňuje také vytlačování spánku a dalších činností nebo škodlivé srovnávání s ostatními. Přínosy a potíže se mezi lidmi liší; samotný název platformy jejich zkušenost nevystihuje.
Pokud například noční hraní drží pohromadě partu přátel, lze se zkusit domluvit na společném čase, kdy skončit, nebo na dřívějším setkávání. Jestliže člověk na síti hledá úlevu od osamělosti, potřebuje vedle hranic také dostupný kontakt a podporu. Co pomáhá, se pozná podle následné změny spánku, vztahů a schopnosti používání ovlivnit.
Rozhovor může začít konkrétní změnou a vést k pomoci
V rodině nebo ve škole může věta „jsi závislý na telefonu“ rychle ukončit rozhovor. Druhá strana slyší odsouzení něčeho, co pro ni možná znamená přátele, úlevu, úspěch nebo jediné místo, kde se necítí sama. Spor se pak vede o slovo „závislý“, zatímco konkrétní problém zůstane stranou.
Začít lze pozorovatelnou změnou: poslední týdny se po nočním hraní nedaří vstát do školy; zprávy opakovaně zkracují spánek; nákupy ve hře překračují dohodnuté výdaje. K popisu přidejme otázku, jak to vidí druhý člověk a co mu brání situaci změnit. O konkrétním večeru a jeho následcích se dá mluvit i tehdy, když se na slově „závislost“ neshodneme.
Při opakovaných neúspěšných pokusech o změnu, výrazném trápení nebo potížích ve škole, v práci a ve vztazích se lze obrátit na psychologa, lékaře či adiktologickou službu. Odborník může probrat digitální činnost i souběžné psychické potíže. Pomoc se nemusí odkládat do splnění diagnostických požadavků nebo do uplynutí dvanácti měsíců.
Na konzultaci se hodí několik příkladů: kdy se používání prodlužuje, co mu předchází, co kvůli němu odpadá a co se stalo při pokusu skončit. Přehled času v telefonu může tyto poznámky doplnit. Společně ukážou víc než samotný součet hodin.
