Marek B.
Marek si prošel šikanou, drogami, životem na ulici, byl odsouzený a strávil 8 let ve vězení.
Marek si prošel šikanou, drogami, životem na ulici, byl odsouzený a strávil 8 let ve vězení.
Osm dílů o příjemnosti, péči, výkonu a viditelné pohodě — i o ceně vzteku, hranic a únavy, když okolí čeká, že žena zvládne všechno.
Osm dílů o tom, jak se kluci a muži učí skrývat zranitelnost, co mlčení dělá se vztahy a jak nabídnout podporu bez nátlaku a studu.
Jak poznat rozdíl mezi běžnou pomocí a rolí, v níž dítě nese odpovědnost za emoce, péči nebo chod rodiny — a jak ji vrátit dospělým.
Jak rychle lze spadnout na dno a jak se z něj špatně zvedá.
Jak vzniká první rizikový kontakt s dítětem online? Šest dílů o hrách, veřejných stopách, přesunu mezi službami, nastavení a sdílené odpovědnosti.
Kdo rozhoduje o fotografiích a příbězích dítěte online? Osm dílů o jeho hlasu, soukromí, publiku, rodinné dohodě a starších příspěvcích.
Co se mění, když se dítě stane pravidelnou součástí rodinného obsahu? Osm dílů o souhlasu, práci, příjmu, identitě, soukromí a odpovědnosti dospělých.
Proč může rozhovor s AI působit blízce, kdy nabízí podporu a kdy začíná vytlačovat lidi, soukromí nebo další pomoc? Osm dílů bez výsměchu i paniky.
Jak poznat trápení, které stojí za pozornost, najít pro ně slova a hledat pomoc, i když navenek ještě funguješ nebo první kontakt nevyjde.
Změna chování sama není diagnóza. Osm dílů pomáhá dospělým všimnout si souvislostí, otevřít rozhovor a převzít odpovědnost za bezpečný další krok.
Pornografický obraz může působit jako samozřejmý návod. Osm dílů ukazuje, co v něm chybí a jak vrátit do intimity domluvu, vlastní tempo a volbu.
S penitenciárním sociologem Lukášem Dirgou probíráme témata, jako je míra represe ve vězeních u nás i v zahraničí, systém otevřených věznic a další.
Proč lidé sebepoškozování skrývají, jak stud zavírá cestu k pomoci a proč viditelnost ani rozsah zranění nejsou měřítkem psychické bolesti.
Sebepoškozování nemusí znamenat přání zemřít, obě zkušenosti se ale mohou překrývat. Jak je rozlišit bez zlehčování a falešné jistoty?
Sebepoškozování může na chvíli změnit nesnesitelné prožívání. Proč se pak může vracet – a proč porozumění této úlevě neznamená schvalování?
Sebepoškozování může mít různé důvody a samo neodhalí diagnózu ani sebevražedný úmysl. Na co se ptát místo rychlého soudu?
Kdy patří situace na tísňovou linku, s čím pomůže krizová nebo navazující péče a jak funguje společně připravený bezpečnostní plán.
Kdy volat 155 nebo 112, proč člověka nenechávat samotného a jak přivolat pomoc bez čekání na úplnou jistotu.
Jak přijmout těžké sdělení, čemu se v první reakci vyhnout, proč neslibovat tajemství a jak pomoci bez převzetí role terapeuta.
Přímé zeptání na sebevražedné myšlenky je nevyvolává ani neposiluje. Jak otázku položit klidně a co udělat s odpovědí?
Změny v řeči nebo chování mohou být důvodem zpozornět, žádný seznam ale nepředpoví, co člověk udělá. Co je užitečnější než hledání jistého signálu?
Co může člověku bránit ve sdílení, proč mlčení není důkazem bezpečí a jak může vypadat první krátká věta, když celý příběh zatím říct nejde.
Silná psychická bolest může člověku zakrýt možnosti, které by jindy viděl. Jak funguje pocit bezvýchodnosti a proč ani vnitřní rozpor nezaručuje bezpečí?