Cítit není totéž jako dát emoci najevo
Méně slov, slz nebo výrazů neznamená méně emocí. Mezi prožitkem a tím, co ukážeme okolí, leží několik různých kroků.
Méně slov, méně slz nebo rychlý vtip nemusejí znamenat méně emocí. Často ukazují také to, co se kluk či muž naučil považovat za bezpečné před rodinou, partou, partnerem nebo sám před sebou.
Osmidílná série sleduje pravidla kolem zranitelnosti od dospívání do dospělosti: jak vznikají, proč může být mlčení rozumnou ochranou, co dělá se vztahy a žádáním o pomoc a jak vytvořit prostor, v němž se člověk nemusí otevřít na povel ani dokazovat svou hodnotu.
Méně slov, slz nebo výrazů neznamená méně emocí. Mezi prožitkem a tím, co ukážeme okolí, leží několik různých kroků.
Pravidlo „buď silný“ nevytvoří jediná věta. Vzniká z mnoha reakcí, vzorů a zkušeností s tím, co okolí přijme a co potrestá.
Člověk může toužit po blízkosti a přesto před skupinou všechno obrátit ve vtip. Rozhoduje důvěra, postavení i cena otevřenosti.
„Nevím“ nemusí znamenat nezájem ani lež. Někdy člověk prožívá hodně, ale teprve hledá způsob, jak zachytit situaci, tělo a potřebu.
Vztek není automaticky skrytý smutek a agrese není jeho synonymum. Přesné rozlišení pomáhá porozumět situaci i držet odpovědnost za chování.
Mlčení nemusí znamenat nezájem. Když však druhý dlouhodobě neví, co se děje, vztah musí nést více domýšlení, nejistoty a osamělosti.
Vyhledat pomoc není jen otázka odvahy. Do rozhodnutí vstupuje soběstačnost, důvěra, minulá zkušenost i to, zda je pomoc vůbec dostupná a srozumitelná.
Bezpečí nevzniká výzvou „řekni mi všechno“. Vzniká z opakovaných reakcí, které respektují tempo, volbu a zároveň nepřehlížejí ohrožení.