V hodině začne bušit srdce, ale přihlásit se a vysvětlit, co se děje, je najednou obtížné. V tramvaji člověk počítá zastávky a bojí se, že se mu udělá hůř ještě před tou příští. K tělesným pocitům se přidává starost, čeho si všimnou ostatní a jak se dostat k pomoci. Některá rozhodnutí se dají promyslet dřív, v klidnější chvíli.
Čeho se člověk na konkrétním místě obává
Ve škole může být nejtěžší zvednout se před třídou. V práci vysvětlit kolegovi, proč je třeba přerušit schůzku. V autobusu vadí, že se dveře otevřou až na zastávce. Někdo se bojí především tělesných příznaků, jiný pozornosti okolí nebo toho, že mu nikdo nepomůže.
Při domluvě je proto užitečné začít konkrétní situací. „Když se mi zamotá hlava, bojím se vstát před ostatními.“ „Ve frontě nevím, jak požádat o místo k sezení.“ Takové vysvětlení napoví, jaká pomoc bude dosažitelná právě tam.
Americká akademie dětské a dorostové psychiatrie upozorňuje, že panické potíže mohou narušovat školní práci, vztahy i běžné činnosti mladých lidí. Když se kvůli nim opakovaně vynechává škola, je důležité hledat také odbornou pomoc.
Čtyři věci, které lze domluvit předem
Koho oslovit. Ve škole lze začít u třídního učitele nebo jiného důvěryhodného dospělého. Pokud ve škole působí psycholog, může se do domluvy zapojit. V práci může být kontaktem kolega či nadřízený. Je užitečné vědět také, na koho se obrátit, když první člověk není přítomný.
Jak dát vědět. Může stačit krátká věta nebo předem domluvený signál. Například: „Potřebuji teď chvíli na klidnějším místě.“ Signál musí znát člověk, od kterého čekáme reakci.
Kam se případně přesunout. Vyberte dostupné místo, kde se dá bezpečně sednout a kde bude podle potřeby někdo nablízku. Ve škole domluvte, kdo bude vědět, kde žák je. Schody, okraj nástupiště nebo prostor u silnice nejsou vhodným místem k překonávání závrati.
Jak rozhodnout o dalším kroku. Po přestávce lze společně zhodnotit, zda je možný návrat, zda je potřeba další podpora nebo zdravotní pomoc. Případný odchod dítěte ze školy řešte s odpovědným dospělým.
NHS doporučuje při úzkostných potížích dítěte probrat se školou potřebnou podporu. Konkrétní domluvu je dobré později upravit podle toho, co se osvědčilo.
Jak mluvit o potřebách v soukromí
Začít lze žádostí o krátký rozhovor mimo třídu nebo pracovní poradu. „Někdy se mi náhle rozbuší srdce a špatně se mi mluví. Potřebuji vědět, koho můžu oslovit, kdyby se to stalo tady.“ Potom se dá probrat praktický postup.
Domluvte také, kdo o potížích potřebuje vědět, aby mohl pomoci, a co mu bude sděleno. Informace důležité pro zdravotní pomoc mají být dostupné těm, kdo ji zajišťují. Podrobnosti osobní historie není vhodné rozebírat před spolužáky nebo náhodnými svědky.
Pokud jsou potřeba formální či dlouhodobější úpravy, zeptejte se školy nebo zaměstnavatele na postup a podklady. U dítěte je třeba domluvit také zapojení rodiny a příslušných odborníků podle jeho situace.
Během paniky dejte čas na odpověď
Ve chvíli silného strachu může být obtížné zpracovat několik pokynů najednou. NSW Health doporučuje při podpoře člověka v panice mluvit jasně, pomalu a v krátkých větách. Užitečné je dát čas na odpověď: „Chceš si sednout?“ Potom teprve navázat další otázkou.
Pokud se kolem shromáždí více lidí, jeden může mluvit s člověkem a ostatní požádat o prostor. Přesun na klidnější místo nabídněte a pomozte ho bezpečně uskutečnit. Nenatáčejte situaci a nevynucujte vysvětlení před ostatními.
V dopravě pomáhá vědět, koho požádat
Při známém průběhu paniky může cestující požádat někoho poblíž: „Udělalo se mi špatně, mohu si sednout?“ Pokud chce vystoupit, potřebuje vyčkat na bezpečné zastavení a dávat pozor na schody i okolní provoz. Při závažném stavu je na místě přivolat pomoc.
Před cestou lze s blízkým domluvit, zda bude dostupný na telefonu nebo zda část cesty absolvuje společně. Nemusí ale hovor hned přijmout; proto je užitečné umět oslovit i personál nebo člověka nablízku.
Jestliže lze časem jet jen jedním vozem, na jediném sedadle a s konkrétním doprovodem, stojí za to tento vývoj probrat při léčbě. Postupné rozšiřování možností patří do společného plánu. Za jízdy, uprostřed nejsilnějšího strachu, není vhodné člověku náhle odebírat domluvenou podporu.
Po atace rozhodnout o návratu a později upravit plán
Po odeznění nejsilnějších příznaků může zůstat únava nebo strach z jejich návratu. Domluvený člověk může ověřit, co je teď potřeba a zda je možné bezpečně pokračovat. Někdy stačí delší přestávka, jindy je nutný doprovod nebo zdravotní posouzení.
V klidnější chvíli se vyplatí vrátit ke dvěma otázkám: co pomohlo a co příště změnit? Pokud se zvyšuje počet zameškaných hodin, zrušených cest nebo dnů doma, je třeba domluvit odbornou péči a další postup s ní propojit.
Pro člověka, který bude při atace nablízku, je určen díl Jak pomoci člověku, kterého zachvátila panika.
