Sedíte ve známé místnosti, ale všechno působí vzdáleně. Hledáte nějaký pevný bod a v hlavě vám běží rady, které jste někde četli. V takové chvíli může být náročný i krátký seznam. Začít můžete tím, že se posadíte na bezpečné místo a všimnete si jedné věci kolem sebe. Pokud už máte s odborníkem domluvený postup pro své obvyklé epizody, držte se ho.
Přerušte činnost, při níž hrozí úraz
Pokud se vám špatně soustředí nebo si nejste jistí v pohybu, zastavte činnost, při níž byste se mohli zranit. Položte ostrý předmět, přerušte práci se strojem, odložte řízení. Jestli stojíte u silnice nebo na schodech, zkuste se bezpečně přesunout stranou a posadit se. S přesunem vám může pomoci někdo další.
Blízkému člověku můžete říct: „Není mi dobře. Zůstaň prosím chvíli se mnou.“ I když pocit vzdálenosti pokračuje, tímto krokem jste snížili riziko úrazu. Při prvním nebo výrazně jiném stavu se nespoléhejte pouze na to, že připomíná popis disociace. Zdravotní posouzení může být potřeba i tehdy, když se vám částečně uleví.
Připomeňte si, kde právě jste
Můžete se podívat na hodiny, název zastávky nebo dveře místnosti. Krátká věta pak může znít: „Jsem v knihovně, je úterý odpoledne a čekám na kamarádku.“ Vybírejte údaje, které víte nebo si je snadno ověříte. Pocit neskutečna přitom nemusí hned ustoupit.
Někdo si při opakovaných potížích uloží do telefonu krátkou poznámku s tím, co mu pomáhá, a kontaktem na blízkého člověka. Může ji také ukázat někomu vedle sebe, když se mu obtížně vysvětluje, co potřebuje.
Pokud člověk náhle neví, kde je, nechápe situaci nebo nedokáže odpovídat jako obvykle, může jít o zmatenost. NHS v takovém případě doporučuje okamžitou zdravotní pomoc. Opakování otázek na datum ji nenahradí.
Vyberte jeden snesitelný vjem
Grounding neboli ukotvení znamená obrátit pozornost k přítomnému okamžiku. Česká příručka WHO Jak dělat ve stresu to, co je důležité k tomu využívá všímání si těla, okolí a právě probíhající činnosti. Učí obecnou dovednost pro zvládání stresu; účinek při konkrétních potížích se může lišit.
Zkuste si vybrat například oporu zad o židli, chodidla na podlaze, povrch rukávu nebo barvu předmětu před sebou. Chvíli si vjemu všímejte. Pokud je to snesitelné, můžete u něj zůstat. Při nepohodě přestaňte.
Když vás soustředění na tělo zneklidňuje, můžete zkusit něco v okolí: přečíst nápis, všimnout si tvaru okna nebo poslouchat hlas známého člověka. Oči mohou zůstat otevřené. Není potřeba nutit se do přesného dechového rytmu ani do hlubokých nádechů.
Když vám postup přitěžuje, přerušte ho
Zavřené oči, dotyk nebo sledování dechu nemusí být příjemné každému. Pokud při cvičení roste strach, nevolnost nebo pocit sevření, přestaňte. Můžete změnit podnět, požádat o klid nebo zůstat s někým blízkým. Nemusíte zkoušet další techniku za každou cenu.
Při pomoci druhému člověku nabídněte jednoduchou možnost: „Chceš se opřít o židli, nebo mám jen chvíli sedět vedle tebe?“ Příručka WHO k psychologické první pomoci doporučuje nenutit pomoc, omezit rušivé podněty a vyhnout se dotyku, pokud si nejste jistí, že je vhodný. Nečekané polévání vodou, křik či třesení mohou člověka vyděsit. K ukotvení používejte běžné nebolestivé podněty.
Připravte si krátký plán na příště
Až vám bude lépe, poznamenejte si, co jste zkusili a jaké to bylo. Z těchto poznámek může vzniknout dohoda s blízkým člověkem nebo podklad k rozhovoru s odborníkem. Hodí se vědět, co vám obvykle pomáhá, čemu se vyhnout a komu zavolat.
Do plánu patří i běžné potřeby, například klidnější místo, možnost napít se a bezpečná cesta domů. Předepsané léky kvůli epizodě svévolně neměňte. Pokud potíže začaly po psychoaktivní látce, nesnažte se je „srovnat“ další dávkou.
Ukotvení může přinést dílčí úlevu, ale neřeší samo příčinu potíží. Když se odpojení vrací, trvá dlouho nebo vám omezuje život, domluvte si odborné posouzení. Pro člověka, který vám chce být oporou, je určen navazující díl o pomoci blízkému.
