Ataka odezní, ale obava z další zůstává. Člověk zkracuje cesty, ruší setkání nebo stále kontroluje tělo. Dlouhodobá léčba může zmírnit panické potíže a pomoci s návratem k činnostem, které strach omezil. Její podobu určuje průběh obtíží i to, co člověk potřebuje v běžném životě změnit.
Nejprve pojmenovat potíže a cíl péče
Při posouzení se probírá, kdy ataky začaly, jak vypadají, co se děje mezi nimi a zda se přidávají další psychické nebo tělesné obtíže. Důležité jsou i léky, užívání látek a dosavadní vyšetření. Nové či odlišné tělesné příznaky je třeba zdravotně posoudit.
Cílem může být například znovu cestovat do práce, chodit do školy nebo zůstat v obchodě, i když se objeví úzkost. Spolu s odborníkem lze určit, co se bude sledovat a kdy se vyhodnotí další postup.
Doporučení NICE pro dospělé zahrnuje psychologickou léčbu, léky a podle závažnosti také strukturovanou svépomoc. Při volbě se zohledňuje předchozí zkušenost, zdravotní stav, preference i dostupnost. Vedená svépomoc může znamenat práci s ověřenými materiály a pravidelný kontakt s odborníkem, který pomáhá sledovat průběh.
Co se konkrétně dělá v CBT
Kognitivně-behaviorální terapie, zkráceně CBT, zkoumá souvislosti mezi tělesnými pocity, myšlenkami, strachem a jednáním. NIMH ji uvádí jako dobře prozkoumanou léčbu panické poruchy.
Člověk může s terapeutem projít jednu situaci: co ucítil v tramvaji, jak si to vysvětlil, čeho se obával a proč vystoupil. Postupně zjišťuje, které reakce přinášejí krátkou úlevu, ale dlouhodobě udržují obavy. Součástí práce mohou být jiné výklady tělesných pocitů, změny vyhýbání nebo návrat k opuštěným činnostem.
Terapie bývá praktická i mezi sezeními. Domluvený úkol má mít srozumitelný účel a přiměřenou obtížnost. Při další návštěvě se probírá, co člověk očekával, co se skutečně stalo a co z toho plyne pro příští krok.
Expozice se připravuje s terapeutem
Při expozici se člověk setkává s tím, čemu se ze strachu vyhýbá. Může jít o konkrétní situaci, například cestu dopravou. Interoceptivní expozice se zaměřuje na obávané tělesné pocity. NIMH ji popisuje jako součást možné léčby panické poruchy.
Před nácvikem se s terapeutem probírají zdravotní omezení, konkrétní obavy a způsob provedení. Úkolem je získat zkušenost, kterou lze společně vyhodnotit. Pokud má část nácviku probíhat doma, musí být předem jasné, co a jak zkoušet a kdy se ozvat. Bez takové přípravy si nevyvolávejte závrať, dušnost nebo bušení srdce podle náhodného návodu.
Odborník průběžně upravuje náročnost. Rodina může podpořit domluvený krok, ale nemá člověka překvapit odebráním doprovodu nebo mu zablokovat možnost odejít.
U léků se probírá účinek, snášenlivost i ukončení
Při panické poruše se používají také některá antidepresiva, často ze skupiny označované zkratkou SSRI. Je to název skupiny léků, které ovlivňují působení serotoninu v nervovém systému. Jejich účinek se rozvíjí postupně. Před zahájením je užitečné vědět, co lze očekávat, kdy bude kontrola a komu se ozvat při potížích. NHS shrnuje možné nežádoucí účinky, interakce a vysazování antidepresiv.
Při kontrole se hodnotí přínos i to, zda léčba nenarušuje spánek, soustředění nebo jiné části života. Řekněte lékaři o dalších lécích, doplňcích, alkoholu a jiných látkách. Léky užívejte podle domluvy; dávky a kombinace si neupravujte sami. Náhlé vysazení antidepresiv může vyvolat potíže, a proto se ukončení plánuje postupně s lékařem.
Benzodiazepiny mohou tlumit úzkost rychleji, ale nesou riziko závislosti a potíží při vysazování. NICE je pro léčbu panické poruchy nedoporučuje. Pokud je už užíváte, proberte jejich místo v léčbě s předepisujícím lékařem a nevysazujte je náhle.
U mladých se léčba přizpůsobuje věku a vývoji
U dítěte nebo dospívajícího je důležité zapojit odborníka se zkušeností s touto věkovou skupinou. Posouzení zahrnuje také školu, rodinu, vývoj a další potíže. Mladý člověk má dostat vysvětlení, kterému rozumí, a prostor pro otázky i vlastní zkušenost.
Doporučení AACAP pro úzkostné poruchy mladých podporuje CBT i léčbu antidepresivy ze skupiny SSRI. Jde o širší doporučení pro úzkostné poruchy; studií zaměřených přímo na panickou poruchu mladých je méně. Výběr konkrétního postupu proto vychází z individuálního posouzení.
Při medikaci se předem domlouvá sledování účinku, neklidu, změn chování a sebevražedných myšlenek, zejména na začátku a po změnách dávek. Rodina potřebuje vědět, co sledovat a koho kontaktovat. AACAP v odpovědích pro rodiče zdůrazňuje individuální plán a rozhovor o přínosech a rizicích.
Běžné návyky mohou léčbu podpořit
Při rozhovoru se vyplatí zmínit spánek, pohyb, jídlo i množství kofeinu a alkoholu. Třeba to, že se horší noc opakovaně pojí s větší úzkostí, nebo že člověk pije alkohol, aby dokázal cestovat mezi lidmi. Takové souvislosti pomáhají hledat proveditelnou změnu.
Pravidelnější spánek, přiměřený pohyb a opora blízkých mohou zlepšit podmínky pro léčbu. NIMH je uvádí jako podpůrné kroky; při panické poruše samy nenahrazují odbornou péči. Změny návyků lze řešit zároveň s léčbou.
Podle čeho poznat, že je třeba plán upravit
Vedle počtu atak sledujte také to, co znovu zvládáte, kolik času zabírají obavy a jak léčbu snášíte. Pokud se potíže nezlepšují, proberte, zda je zvolený postup vhodný, zda měl dost času a co jeho průběh komplikuje. Odborník může znovu posoudit další obtíže a potřebnou podporu. Při zhoršení se ozvěte dříve.
Na návštěvě se můžete zeptat: „Co budeme zkoušet dál, pokud se nic nezmění?“ „Kdy vyhodnotíme účinek?“ „Komu mám zavolat mezi kontrolami?“ Kontakty a přípravu k rozhovoru nabízí díl Kdy vyhledat pomoc s úzkostí a panikou.
