Dojdete domů známou cestou a nevybavíte si, koho jste míjeli. Jindy sedíte mezi lidmi a připadá vám, jako by jejich hlasy přicházely zdaleka. Nebo se díváte na vlastní ruce, poznáváte je, ale působí cize. Všechny tyto chvíle lze popsat větou „nejsem úplně tady“, přesto se v nich může dít něco jiného.
Pojem disociace pomáhá některé z těchto zkušeností pojmenovat. Pro porozumění je však podstatné, zda se změnila pozornost, prožitek sebe a okolí, paměť, nebo ještě něco dalšího.
Co se při disociaci mění
Obvykle spolu naše vjemy, vzpomínky, emoce a pocit vlastního jednání souvisejí. Poznávám svůj hlas, vím, že právě mluvím, a rozhovor si později vybavím. Při disociaci se toto obvyklé propojení může narušit. Někomu vlastní jednání připadá vzdálené, jiný má potíže vybavit si určité události.
Klinický manuál WHO pro ICD-11 proto řadí disociativní poruchy do širší skupiny. Změny se mohou týkat vnímání, vzpomínek, emocí, identity i kontroly pohybu a jednání. Jednotlivé poruchy se liší tím, která oblast je zasažená a jak potíže probíhají.
Když působí cize vlastní tělo nebo okolní svět
Při depersonalizaci může člověk prožívat odstup od vlastního těla, myšlenek či emocí. Ví například, že odpovídá na otázku, ale připadá si, jako by své mluvení jen pozoroval. Někdo cítí otupělost, jiného tato změna silně vyděsí.
Při derealizaci působí vzdáleně nebo neskutečně okolí. Známý pokoj může připomínat kulisu, zvuky se zdají nezvyklé a lidé jako by byli za sklem. Obě zkušenosti se mohou objevit zároveň. Podrobněji je přibližuje díl Vlastní „já“ působí cize, svět jako ve snu.
MSD Manual Professional popisuje také obavy, které podobný stav vyvolává: člověk se může bát, že mu vlastní tělo nebo okolí budou připadat cizí napořád. Samotná intenzita strachu však neříká, jak dlouho budou potíže trvat.
Zahloubání a mezera v paměti potřebují jiný popis
Při známé cestě se můžete zabrat do myšlenek a později si nevybavit její podrobnosti. Ve třídě zase na chvíli přestanete sledovat výklad. Taková situace se liší od opakované zkušenosti, kdy nevíte, co jste část dne dělali, a zjišťujete to až z vyprávění druhých.
NHS u disociativní amnézie popisuje paměťové mezery závažnější než běžné zapomínání. Výpadky paměti ovšem mají i jiné možné příčiny. Pokud se opakují, jsou nové nebo vás vystavují nebezpečí, patří k lékařskému vyšetření.
Při rozhovoru pomohou rozdíly zachycené v obyčejných větách: „Přemýšlel jsem o zítřku a nevnímal okolí.“ „Věděl jsem, kde jsem, ale ulice mi připadala neskutečná.“ „Nevybavuji si, jak jsem se dostal domů.“ Uveďte také, jak dlouho stav trval a co si o jeho průběhu pamatujete vy nebo někdo, kdo byl s vámi.
Kdy se mluví o samostatné poruše
Krátký pocit odcizení se může objevit při vyčerpání, silné úzkosti, panické atace nebo po psychoaktivní látce. Disociativní příznaky mohou provázet i jiné psychické potíže, například posttraumatické stavy. Lékař či psycholog proto zjišťuje, kdy se zkušenost objevuje a s čím souvisí.
U depersonalizačně-derealizační poruchy se posuzuje přetrvávání či opakování potíží, výrazná tíseň nebo omezení běžného života. Součástí posouzení je také rozlišení jiných psychických a zdravotních příčin, účinků léků či látek. Pro člověka, kterého pocit trápí, tak bývá důležitější popsat průběh a dopad než předem vybírat diagnózu.
Zmínit můžete i to, co navenek není vidět. Třeba chodíte do práce jako dřív, ale celé dopoledne se obtížně soustředíte, protože vás pocit neskutečna zaměstnává. Nebo se přestáváte scházet s přáteli z obavy, že se odpojení objeví znovu.
Jak do obrazu vstupují stres a trauma
Traumatické zkušenosti a silný stres mohou hrát při disociativních potížích významnou roli. U některých lidí se ale odcizení od sebe či okolí objeví bez rozpoznatelného spouštěče. Z tohoto pocitu nelze vyvodit, že člověk určitě prožil trauma, na které si nevzpomíná.
Při vyšetření má proto místo to, co o svém životě a současném stavu skutečně víte: náročné události, spánek, úzkost, tělesné potíže, užívané léky nebo jiné látky. Tyto informace pomáhají rozlišovat možné souvislosti. Mezery v paměti nejsou důvodem doplňovat příběh domněnkami nebo se nutit k vybavení údajně skryté události.
Kdy vyhledat pomoc a kdy volat hned
Pokud se odpojení vrací, dlouho nepovoluje, výrazně vás děsí nebo komplikuje školu, práci, vztahy či péči o sebe, domluvte si rozhovor s praktickým lékařem, u dítěte s pediatrem. Zvlášť důležité jsou nové či opakované mezery v paměti a situace, kdy kvůli potížím nezvládáte bezpečně cestovat nebo vykonávat běžné činnosti. Lékař může posoudit zdravotní souvislosti a doporučit další péči.
NHS doporučuje při náhlé zmatenosti okamžitou zdravotní pomoc; nejde o situaci, v níž je vhodné nejprve zkoušet vysvětlení disociací. Česká čísla 155 a 112 jsou bezplatné nepřetržité tísňové linky.
K běžnému vyšetření si můžete přinést krátký záznam průběhu, seznam léků a otázky, které vás napadají. Věta „nejsem úplně tady“ může rozhovor otevřít. Konkrétní příklady pak pomohou domluvit, co je potřeba zjistit a jaký bude další krok.
