Mýty o šikaně, které ji drží při životě
Šikana se často udržuje ne proto, že by ji všichni schvalovali, ale protože kolem ní existují jednoduché věty, které zní rozumně. Jaké mýty šikanu bagatelizují, proč jsou lákavé a co v realitě způsobují.
Šikana se často udržuje ne proto, že by ji všichni schvalovali, ale protože kolem ní existují jednoduché věty, které zní rozumně. Jaké mýty šikanu bagatelizují, proč jsou lákavé a co v realitě způsobují.
U šikany často nejde o to, že by dospělí nechtěli pomoct. Problém bývá v tom, jak šikanu chápeme: jako konflikt dvou dětí místo vztahového a kolektivního dění. Co se pak stává, proč některé zásahy situaci zhorší a proč je řešení spíš proces než jednorázová akce.
Šikana nekončí vždycky tím, že „se to nějak přežije“. Může měnit vztah k sobě, důvěru v lidi, schopnost cítit se bezpečně ve skupině i to, jak člověk reaguje na stres – někdy i dlouho poté, co okolí věří, že je po všem.
Mlčení oběti není důkaz, že se nic neděje. Často je to způsob přežití v prostředí, kde mluvit může situaci zhoršit. Co všechno mlčení znamená a proč je důležité ho nečíst jako souhlas.
Online útoky mění šikanu tím, že ji rozšiřují v čase i prostoru. Proč je kyberšikana tak vyčerpávající, jak se propojuje s děním ve třídě a proč nestačí říct „vypni to“.
Šikana se často udržuje díky tomu, jak se k ní staví okolí. Jaké role se v ní objevují, proč se lidé přidávají nebo mlčí a proč může i „nicnedělání“ posilovat moc.
Šikana často nestojí na síle, ale na převaze, kterou dává skupina, role a prostředí. Co všechno může být „moc“, jak se pozná a proč mění obyčejnou nepříjemnost v past.
Jak rozlišit konflikt, škádlení a šikanu. Co znamená nerovnováha moci, proč je důležité opakování a proč některé formy šikany nejsou na první pohled vidět.
Šikana je dlouhodobý vztahový proces, který může začínat nenápadně a postupně měnit atmosféru ve třídě i online. Text vysvětluje, jak šikana funguje, proč oběti často mlčí, jakou roli mají svědci a co se mění ve chvíli, kdy se útoky přesunou na obrazovky.