Dva lidé mají rozhodnout, komu přidělit poslední volné místo v programu. Jeden hledá pravidlo, které lze použít stejně na všechny. Druhý upozorňuje, že odmítnutí může mít pro jednotlivé zájemce úplně jiné následky.
První může hájit rovnost, druhý pomoc člověku v naléhavější situaci. Oba mají důvod pro svůj návrh a oba potřebují vědět, jaké budou jeho důsledky. Dvojice T-F v MBTI má pojmenovat rozdíl v tom, kterým kritériím při rozhodování obvykle dáváme větší váhu.
T: pravidlo, které lze použít i příště
Písmeno T znamená Thinking. Oficiální výklad MBTI jím označuje preferovaný důraz na objektivní principy, neosobní kritéria a analýzu. Člověk se může ptát, zda si argumenty neodporují a zda by stejné pravidlo použil i v jiném případě.
U posledního místa v programu to může být otázka: Rozhoduje pořadí přihlášek, splnění podmínek, nebo míra potřebnosti? Bylo kritérium známé předem? Pokud teď uděláme výjimku, jak ji vysvětlíme ostatním a kdy ji umožníme znovu?
Jednotný postup pomáhá omezit protekci a svévoli. I za takovou snahou je hodnota, například rovnost nebo předvídatelnost. Současně je potřeba zkoumat, jak pravidlo dopadá v praxi. Termín přihlášky může být stejný pro všechny, ale někdo se o programu dozví později nebo potřebuje pomoc s vyplněním formuláře. To je okolnost, kterou lze při nastavení přijímání předem zohlednit.
F: hodnoty a dopad na konkrétní lidi
Písmeno F znamená Feeling. V MBTI označuje rozhodování, které přikládá větší váhu osobním a společenským hodnotám, okolnostem zúčastněných a vztahům. Člověk může nejdřív zvažovat, koho rozhodnutí zasáhne nejvíc a co je pro něj v této situaci důležité.
U téhož programu se může ptát: Kdo má jinou dostupnou možnost a kdo žádnou? Komu účast přinese největší pomoc? Co bude odmítnutí znamenat? Jak rozhodnutí sdělit, aby člověk rozuměl důvodu a věděl, zda může udělat další krok?
Takové posouzení vyžaduje přesné informace. Potřebnost si nemůžeme spolehlivě domyslet jen z toho, kdo svůj příběh nejpůsobivěji vypráví. A hodnoty se mohou střetnout: pomoc jednomu člověku znamená odmítnutí jiného, ohled na jednotlivce může narazit na dříve slíbené podmínky pro všechny.
Poslední místo ukáže, co zůstalo nevyjasněné
Vraťme se k rozhodnutí. Jeden zájemce se přihlásil včas, druhý později, ale program by mu mohl pomoci v naléhavější situaci. Když účastníkům debaty přiřadíme písmena T a F, stále nevíme, komu místo dát. Potřebujeme vědět, k čemu program slouží a jaká pravidla pořadatelé zájemcům oznámili.
Pokud měl být určen především lidem s nejnaléhavější potřebou, může být čistě časové pořadí nevhodným kritériem. Pokud naopak výslovně sliboval místa podle pořadí, dodatečná výjimka zasáhne do důvěry těch, kteří se podmínkami řídili. V obou případech musíme vysvětlit, co považujeme za rozhodující a proč.
Soucit s odmítnutým člověkem může vést k hledání jiné nabídky. Nespokojenost s pravidlem může být podnětem pro jeho změnu před dalším kolem. Je proto užitečné oddělit tři otázky: jak rozhodneme teď, co můžeme nabídnout tomu, kdo místo nezíská, a co příště nastavíme jinak.
Přesvědčivý argument může vycházet z nesprávného předpokladu. Ohleduplně míněné řešení zase může mít přehlédnuté následky pro další lidi. Kontrola podkladů a dopadů je potřebná u obou přístupů.
Co říká souvislost s přívětivostí
McCrae a Costa ve studii z roku 1989 zjistili souvislost T-F s přívětivostí v pětifaktorovém modelu. Tento rys zahrnuje například sklon ke spolupráci a ohledu k druhým. Vyšší skóre přívětivosti v jejich souboru souviselo s výsledkem více na straně F. Studie použila starší verzi MBTI, Form G, u 468 dospělých, převážně starších a vysokoškolsky vzdělaných.
Jde o souvislost dvou dotazníkových škál v daném souboru. Empatie, kvalita rozhodnutí nebo chování konkrétního člověka vyžadují vlastní posouzení. Písmeno neposkytne hotovou odpověď na to, kdo bude dobrým vedoucím či pečujícím rodičem. U vedoucího nás může zajímat například to, zda vyslechne námitku a umí opravit rozhodnutí, které někoho poškodilo.
Které kritérium nám při rozhodování chybí
V debatě může někdo upozornit, že výjimka nemá jasnou hranici. Jiný si všimne, že stejné pravidlo některého zájemce zbytečně znevýhodňuje. Pomůže popsat právě tuto námitku: „Podle čeho poznáme, kdo má na výjimku nárok?“ nebo „Co uděláme pro člověka, který formulář sám nevyplní?“
Před rozhodnutím si můžeme společně projít několik otázek:
- Jaká fakta máme a která nám chybějí?
- Jaké pravidlo používáme a proč?
- Kdo ponese následky jednotlivých možností?
- Které hodnoty jsou ve střetu a čemu dáváme přednost?
- Dokážeme důvod srozumitelně vysvětlit také člověku, který místo nezíská?
Odpovědi mohou ukázat konkrétní nedostatek: chybějící údaj, nesplnitelnou podmínku nebo rozpor mezi účelem programu a pravidlem. Ten pak můžeme řešit. Za rozhodnutí a způsob, jakým je sdělíme, odpovídáme i tehdy, když druhý člověk dává obvykle přednost jiným kritériím než my.
