Skupina dostane zadání navrhnout nové místo pro trávení volného času. Jeden člověk se hned ptá na rozpočet, rozměry místnosti, otevírací dobu a počet návštěvníků. Druhý si představuje, jak by se prostor mohl používat za rok, co v okolí chybí a které skupiny by mohl propojit.
Oba se zabývají stejným úkolem, ale začínají jinými otázkami. Teorie MBTI by v jejich přístupu hledala rozdíl popisovaný dvojicí S-N: čemu při přijímání informací věnujeme pozornost a čemu obvykle důvěřujeme. Aby skupina vytvořila použitelný návrh, potřebuje zjistit, komu bude místo sloužit a za jakých podmínek může fungovat.
S: konkrétní údaje a dosavadní zkušenost
Písmeno S vychází z anglického Sensing, tedy smyslového vnímání. Oficiální výklad MBTI jím označuje preferenci konkrétních a hmatatelných informací, detailů a zkušenosti. Při novém úkolu může člověk začít tím, co se přesně stalo, co má k dispozici nebo jak podobný postup fungoval minule.
U plánovaného místa pro setkávání to mohou být rozměry, vybavení, zkušenosti s minulými akcemi a rozpis služeb lidí, kteří se o provoz postarají. Takové otázky pomohou například včas zjistit, že se plánovaná aktivita do místnosti nevejde nebo že na víkendový provoz chybí personál.
Z konkrétních podmínek mohou vznikat také nové nápady. Přesná znalost materiálu umožní navrhnout neobvyklý kus nábytku; zkušenost s návštěvníky může přivést k jiné podobě programu. Smyslové vnímání v názvu preference se týká práce s informacemi, ne ostrosti zraku nebo sluchu.
N: souvislosti a možné směry vývoje
Písmeno N označuje Intuition, intuici. MBTI tak popisuje větší důvěru v souvislosti, opakující se vzorce a možnosti, které z informací vyplývají. Člověk může začít otázkou, co by šlo udělat jinak, jak jednotlivá zjištění souvisejí nebo kam se situace vyvíjí.
U stejného prostoru to mohou být úvahy o tom, komu v okolí chybí místo pro setkávání, které aktivity by se daly propojit nebo jak by se potřeby návštěvníků mohly změnit. Z takového uvažování může vzniknout nový směr. Pak bude potřeba ověřit, zda o něj lidé stojí a za jakých podmínek jej lze uskutečnit.
Intuice zde označuje způsob hledání významu a možností. Sílou vlastního dojmu se správnost výkladu nezměří: zajímavá souvislost může mít oporu v datech, ale může být také výsledkem náhody nebo přehlédnutého rozdílu.
Co ukázalo porovnání s osobnostními rysy
V práci McCraea a Costy z roku 1989 souvisel index S-N nejvíce s otevřeností vůči zkušenosti. Tento rys zahrnuje například zájem o nové myšlenky, představivost a estetické podněty. Studie porovnávala starší verzi MBTI, Form G, s pětifaktorovým modelem u 468 dospělých, převážně starších a vysokoškolsky vzdělaných.
Lidé s výsledkem více na straně N měli v tomto souboru také častěji vyšší skóre otevřenosti. Jde o souvislost výsledků, nikoli o důkaz, že obě škály měří přesně totéž. Výzkum zároveň nepodpořil rozdělení lidí do skutečně oddělených typů. U S-N proto dává smysl uvažovat také o míře sklonu k jednomu způsobu práce s informacemi, včetně pozic blízko středu.
Co zjistit, když klesne návštěvnost
Představme si stručné sdělení: „Na odpolední program přišlo tento měsíc o třetinu méně lidí.“ Co s takovou informací uděláme?
Můžeme začít ověřením údaje. Kolik lidí přišlo předtím a kolik teď? Počítáme návštěvy, nebo různé návštěvníky? Bylo otevřeno stejný počet dnů? Stejný procentní pokles může znamenat několik lidí i mnohem větší změnu podle toho, z jakého počtu vycházíme.
Dál potřebujeme hledat vysvětlení. Mění se potřeby návštěvníků? Překrývá se program s jinou akcí? Vadí lidem čas, cena nebo obsah? Ze samotného údaje žádnou z těchto možností nevyčteme. Můžeme se zeptat návštěvníků, porovnat jednotlivé termíny a zkusit menší úpravu programu.
Chyba by mohla vzniknout jak při slepém pokračování v dosavadním provozu, tak při velké změně založené na jediném neověřeném čísle. V prvním případě potřebujeme hledat jiné vysvětlení, v druhém ověřit data.
Jak oba přístupy spojit při jednom úkolu
Teorie MBTI počítá s tím, že každý používá S i N. Jeden člověk může začít otázkou „Co přesně víme?“ a potom hledat možnosti. Jiný nejprve vysloví nápad a následně zjišťuje, zda pro něj má podklady. Užitečné je dát si navzájem vědět, v jaké části uvažování právě jsme.
Když někdo říká „Držme se faktů“, můžeme se doptat, který údaj chybí. Když žádá širší pohled, můžeme chtít slyšet, jakou souvislost má na mysli. Z obecných požadavků tak vzniknou otázky, na které se dá odpovědět.
Před rozhodnutím pomůže projít čtyři kroky: Co víme? Co z toho vyvozujeme? Co vyzkoušíme? Podle čeho poznáme výsledek? U prostoru pro setkávání tím můžeme dojít od počtu zájemců přes návrh programu k jednomu zkušebnímu odpoledni a zpětné vazbě návštěvníků. Nápad tak dostane konkrétní podobu a zkušenost z provozu může vést k další změně.
