Někdo se celý týden těší na sobotní koncert a v neděli nechce s nikým mluvit. Jiný na večírku snadno navazuje rozhovory, ale důležité rozhodnutí potřebuje nejdřív promyslet o samotě. Kdo z nich je introvert a kdo extrovert?
Možná oba stojí někde mezi populárními představami. Slova introvert a extrovert používáme tak často, že někdy znějí jako dva jasně oddělené lidské druhy. Ve skutečnosti záleží na tom, zda mluvíme jazykem MBTI, moderního výzkumu osobnostních rysů, nebo jen běžnou řečí.
V běžné češtině se vžil extrovert. Odborné texty často používají podobu extravert a mluví o extraverzi; tato série zůstává u běžnějšího označení člověka, ale pro samotný rys používá odbornou podobu.
V MBTI jde hlavně o směr pozornosti
V oficiálním popisu MBTI označuje extraverze častější zaměření na vnější svět lidí, událostí a činnosti. Introverze obrací pozornost spíš k vnitřnímu světu myšlenek, dojmů a reflexe. Každý člověk používá oba směry, jeden mu však může připadat přirozenější nebo méně namáhavý.
Odtud pochází známá věta, že extrovert „čerpá energii z lidí“, zatímco introvert se „nabíjí o samotě“. Jako první orientace může pomoci. Doslova ale nefunguje.
Rozhovor může introvertně zaměřeného člověka povzbudit a dlouhá samota může extrovertně zaměřeného člověka unavit. Záleží na tom, s kým jsme, co děláme, zda se cítíme bezpečně, kolik podnětů už máme za sebou a jestli jsme ve společnosti dobrovolně. Klidná hodina s blízkým člověkem není stejná situace jako hlučná místnost plná cizích lidí.
„Energie“ je proto lepší chápat jako zkušenost s obvyklou mírou podnětů, pozornosti a zapojení než jako baterii s pevným návodem k dobíjení.
Výzkum osobnosti vidí spíš škálu než přepínač
MBTI přiřadí člověku jedno písmeno: E, nebo I. Mnoho současných osobnostních dotazníků však měří extraverzi jako plynulý rozměr. Na jedné straně škály bývá více společenské aktivity, průbojnosti a živosti, na druhé větší zdrženlivost a klid. Mezi krajními body je mnoho pozic.
To neznamená, že jsou rozdíly mezi lidmi vymyšlené. Znamená to, že dva lidé označení písmenem I mohou být od sebe velmi daleko. Jeden stojí těsně vedle středu, druhý na výrazně introvertním konci. A člověk těsně na straně I se může svým běžným fungováním podobat člověku těsně na straně E víc než někomu na vzdáleném konci „své“ kategorie.
Studie McCraea a Costy, která porovnala MBTI s pětifaktorovým modelem osobnosti u 468 dospělých, našla mezi příslušnými rozměry podstatnou souvislost. Nepodpořila však představu skutečně oddělených introvertních a extravertních typů. MBTI podle ní zachycuje část reálného rozdílu, ale hranice mezi dvěma písmeny z něj vytváří ostřejší dělení, než jaké ukázala data.
Ambivert je užitečné slovo, ne třetí písmeno
Člověk, který se nachází přibližně uprostřed škály nebo snadno střídá oba způsoby fungování, bývá označován jako ambivert. Slovo může přinést úlevu lidem, kteří se nevejdou do internetových portrétů tichého introverta ani neustále společenského extroverta.
V oficiálním MBTI ale ambiverze není třetí preference. Dotazník nakonec stále vybírá E, nebo I. Označení „ambivert“ navíc nemá jednu pevnou hranici: může znamenat střední skóre, vyrovnané potřeby nebo prostě zkušenost, že se člověk v různých prostředích chová odlišně.
Jedna známá studie 340 pracovníků telefonního prodeje zjistila, že lidé se střední mírou extraverze dosahovali v tomto konkrétním prostředí vyšších tržeb než lidé na obou krajích škály. Autor výsledek popsal jako výhodu ambivertů, kteří dokázali střídat mluvení a naslouchání. Neznamená to, že střed je nejlepší osobnost pro všechny úkoly. Ukazuje spíš, proč nemusí platit jednoduchá rovnice „více extraverze = vždy lepší výkon“.
Dlouhodobá tendence není scénář pro každý den
Stejný člověk může jeden den vést poradu, druhý den mlčet v nové skupině a večer ožít mezi blízkými. Taková proměnlivost sama o sobě neznamená, že žádnou osobnost nemá nebo že dotazník vyplnil špatně.
Ve výzkumu každodenního chování lidé během různých okamžiků vykazovali široké rozpětí extravertních i introvertních projevů. Současně se lišili v tom, jak často a jak výrazně se na jednotlivých místech tohoto rozpětí pohybovali. William Fleeson tento obraz popsal jako rozložení stavů: situace se mění, ale dlouhodobý průměr může zůstávat pro člověka charakteristický.
Písmeno nebo místo na škále tedy nemusí soutěžit o jedinou pravdu. Písmeno nabízí snadno zapamatovatelnou zkratku. Škála ukazuje, jak silný rozdíl je. A konkrétní situace vysvětluje, proč člověk právě teď jedná jinak, než bychom podle zkratky čekali.
Otázka proto nemusí znít jen „Jsem introvert, nebo extrovert?“ Užitečnější pokračování je: V jakém prostředí se zapojuji snadno, kolik podnětů mi vyhovuje a co potřebuji po náročném kontaktu? Tam už začíná popis skutečného člověka, ne pouze jeho strany na jednom řádku osobnostního modelu.
