Jeden člověk pošle známým obrázek s výsledkem INFP-T a řekne, že si udělal MBTI. Druhý dostal v práci čtyři písmena po placeném dotazníku a rozhovoru s vyškoleným člověkem. Třetí vyplnil deset otázek na stránce, jejíž název už si nepamatuje. Také mu vyšla čtyři písmena.
V běžném rozhovoru se všechny tři zkušenosti snadno slijí do jedné. Jenže stejná nebo podobná písmena ještě neznamenají stejný nástroj, stejnou teorii ani výsledek se stejným významem. Než se tedy začneme ptát, co znamená být introvert, jak spolu jednotlivé typy vycházejí nebo zda se podle nich dá vybírat zaměstnanec, potřebujeme si ujasnit, o čem vlastně mluvíme.
Jedna známá zkratka, několik různých věcí
MBTI znamená Myers-Briggs Type Indicator. Jde o konkrétní, chráněný osobnostní dotazník a interpretační postup. Na internetu ovšem najdeme množství volně dostupných kvízů, které se jeho slovníkem inspirují. Některé používají stejné čtyři dvojice písmen, jiné k nim přidávají vlastní prvky a další jen napodobují vzhled typových profilů.
Podle oficiálních informací vydavatele MBTI není oficiální MBTI assessment volně dostupným internetovým testem. To neznamená, že každý bezplatný kvíz je automaticky k ničemu. Může nabídnout otázku, nad kterou se člověk dosud nezamyslel, nebo slovo pro zkušenost, kterou neuměl popsat. Není ale přesné vydávat všechny podobné kvízy za tentýž nástroj a jejich výsledky za zaměnitelné.
Pomáhá proto položit jednoduchou doplňující otázku: Který dotazník nebo model ta písmena vytvořil?
Odkud se MBTI vzalo
Typologii vytvořily Katharine Cook Briggsová a její dcera Isabel Briggs Myersová. Vycházely přitom z práce švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga o psychologických typech. První verze jejich dotazníku vznikla v roce 1943 a aktualizovanou podobu začala v roce 1962 vydávat organizace Educational Testing Service.
Briggsová ani Myersová nebyly psycholožky. Tato informace sama o sobě nástroj ani nevyvrací, ani nepotvrzuje. Připomíná ale důležitý rozdíl: příběh vzniku vysvětluje, odkud se vzal určitý jazyk a záměr. O tom, co nástroj skutečně zachytí a k čemu se hodí, musí rozhodovat také způsob měření, nezávislé výzkumy a hranice jeho použití.
Dotazník MBTI nebyl vytvořen jako klinická diagnostika. Nemá určovat psychickou poruchu ani rozhodovat, zda je člověk zdravý, vhodný nebo „normální“. Jeho zamýšleným cílem je třídit běžné osobnostní preference.
Co mají označovat čtyři dvojice písmen
V teorii MBTI člověk u každé ze čtyř dvojic obvykle upřednostňuje jeden pól, přestože používá oba:
- E–I, extraverze–introverze: kam člověk častěji obrací pozornost a zapojení — k vnějšímu světu lidí a dění, nebo k vnitřnímu světu myšlenek a dojmů;
- S–N, smyslové vnímání–intuice: zda při přijímání informací častěji vychází z konkrétních skutečností a zkušenosti, nebo ze souvislostí, vzorců a možností;
- T–F, myšlení–cítění: zda při rozhodování častěji zdůrazňuje logickou konzistenci a objektivní principy, nebo hodnoty a dopad na zúčastněné lidi;
- J–P, usuzování–vnímání: zda ve vztahu k vnějšímu světu častěji hledá strukturu a uzavření, nebo otevřenost a možnost reagovat na nové informace.
Písmena vycházejí z anglických názvů. U intuice se používá N, protože I už označuje introverzi.
Už názvy svádějí ke zkratkám. Písmeno T neříká, že člověk necítí. F neznamená, že neumí logicky uvažovat. J není známkou odsuzování a P není omluvou pro chaos. Stejně tak I neznamená odpor k lidem a E nepřikazuje být stále mezi nimi. Každé z těchto nedorozumění dostane v dalších dílech vlastní prostor.
Preference není schopnost ani příkaz
Slovo preference zde znamená, že určitý způsob může být člověku přirozenější, známější nebo že po něm častěji sáhne jako po prvním. Neznamená, že druhý způsob nedokáže použít.
Introvertně zaměřený člověk se může naučit skvěle přednášet. Člověk s preferencí F může výborně analyzovat data. Někdo s P může spolehlivě dodržovat termíny a člověk s J může v nečekané situaci pružně změnit plán. Schopnosti rostou učením a zkušeností; chování ovlivňuje role, prostředí, bezpečí, únava, motivace i to, co situace vyžaduje.
Proto není přesné říct: „Jsem I, takže nemohu mluvit před lidmi,“ nebo: „Jsi P, od tebe se pořádek čekat nedá.“ Písmeno může otevřít otázku, za jakých podmínek člověk něco dělá nejsnáze. Nemá za něj předem uzavírat, co umí, co se může naučit nebo jak se zachová.
Ani oficiální výsledek nemá být razítko
U běžného kvízu často všechno skončí obrazovkou s profilem. V oficiální metodice MBTI má po vyplnění následovat interpretace a hledání takzvaného best-fit typu — typu, o kterém člověk po seznámení s významem preferencí usoudí, že mu odpovídá nejlépe.
Oficiální popis tohoto postupu připouští, že výsledek dotazníku mohou ovlivnit pracovní očekávání, rodinný či kulturní tlak, stres nebo představa, jaký by člověk měl být. Oznámený výsledek je proto v rámci této metodiky hypotézou k ověření, ne cizím verdiktem, který musí člověk přijmout. Konečné slovo o tom, zda se v popisu poznává, má mít člověk sám.
Ani tím se z typu nestává celá osobnost. Dva lidé se stejnými písmeny mohou mít jiné hodnoty, schopnosti, zkušenosti, vztahy i způsoby zvládání zátěže. Shodná zkratka neříká, zda jsou laskaví, poctiví, odvážní nebo spolehliví.
Nezávislý výzkum navíc dlouhodobě otevírá otázku, zda lidé opravdu tvoří oddělené typy, nebo zda se jejich vlastnosti lépe popisují na plynulých škálách. Studie porovnávající MBTI s pětifaktorovým modelem osobnosti našla souvislosti mezi čtyřmi indexy MBTI a širšími osobnostními rozměry, ale nepodpořila představu skutečně oddělených kategorií. Co to znamená pro člověka blízko pomyslného středu, rozebereme později. Pro začátek stačí vědět, že písmeno může skrýt i to, jak výrazná daná preference byla.
Proč 16Personalities vypadá podobně, ale není totéž
Právě odsud pochází velká část současného zmatku. Web 16Personalities používá známé kódy jako INFP nebo ESTJ, přidává k nim však ještě pátou dvojici A–T — Assertive a Turbulent. Člověku pak vyjde například INFP-T.
Samotní tvůrci 16Personalities vysvětlují, že jejich test není MBTI. Používají vlastní rámec NERIS, který podle jejich popisu pracuje s pěti plynulými škálami inspirovanými pětifaktorovým modelem osobnosti, ale zachovává známý čtyřpísmenný způsob pojmenování a přidává pátou osu identity.
To není drobný rozdíl v názvu. Dva systémy mohou člověku nabídnout podobně vypadající štítek, přesto k němu dojít jinou cestou a přikládat mu jiný význam. Výsledek s koncovkou -A nebo -T proto není „podrobnější oficiální MBTI“. Je to výsledek jiného modelu.
K čemu tedy mohou čtyři písmena být
Užitečnost zkratky nemusí spočívat v tom, že člověka jednou provždy správně zařadí. Může spočívat v tom, že zpomalí rychlý soud a nabídne přesnější otázku.
Místo „Proč jsi na poradě zase nic neřekl?“ se lze ptát: „Pomohlo by ti znát otázky předem?“ Místo „Ty všechno moc prožíváš“ může přijít: „Které hodnoty nebo dopady v tom rozhodnutí vidíš?“ A místo „S tebou se nedá plánovat“ otázka: „Co potřebuješ mít pevně dané a kde chceš nechat prostor pro změnu?“
Takto použitý typ není odpovědí za druhého. Je návrhem, odkud začít rozhovor. Člověk jej může potvrdit, opravit nebo odmítnout.
Čtyři písmena tedy mohou být dobrým rychlým popiskem — pokud si pamatujeme, že každý popisek něco vybírá a něco vynechává. Mohou být mapou k prvnímu rozhlédnutí. Nejsou celou krajinou a už vůbec ne člověkem, který v ní žije.
