Dva lidé plánují společný víkend. Jeden chce ve středu znát čas odjezdu, ubytování a alespoň základní program. Druhý by nejraději rozhodl podle počasí v sobotu ráno. Oba chtějí, aby výlet dopadl dobře. Liší se v tom, kdy považují za vhodné rozhodnout.
Toto napětí pomáhá přiblížit dvojici J-P v MBTI. Model jí popisuje obvyklý přístup k vnějšímu světu: zda člověk upřednostňuje uspořádaný postup a rozhodnuté věci, nebo přijímání dalších informací a otevřené možnosti.
J: vědět, na čem jsme
Písmeno J pochází z anglického Judging. Oficiální výklad MBTI jej spojuje s preferencí plánovaného a uspořádaného postupu ve vnějším světě. Člověk chce mít věci rozhodnuté a může dávat přednost dokončení úkolu před otevíráním dalších možností.
U víkendového výletu může chtít nejprve rezervovat nocleh. Potom ví, odkud se bude ráno vycházet, kolik cesta přibližně stojí a co si má zabalit. Rozhodnutí umožní přejít k přípravám, které na něm závisejí.
Časné rozhodnutí přináší také rizika. Zrušení rezervace může být zpoplatněné a pozdější předpověď může ukázat, že zvolený program nebude vhodný. Je proto dobré předem vědět, která nová okolnost by byla dost podstatná, abychom plán upravili.
P: ještě počkat na důležitou informaci
Písmeno P pochází z Perceiving. V MBTI označuje preferenci pružného přístupu k vnějšímu světu, přijímání dalších informací a reagování na nové možnosti. Člověk může chtít s rozhodnutím počkat, aby mohl využít něco, co zatím nezná.
U výletu může navrhnout dvě varianty podle předpovědi: delší trasu za dobrého počasí a kratší program v blízkosti ubytování při dešti. Pokud jsou obě připravené, nemusí čekání znamenat, že se nic neděje. Část přípravy lze udělat i před konečnou volbou.
Také odklad ale něco stojí. Ubytování se může obsadit, jízdenky vyprodat a někdo potřebuje včas domluvit péči o dítě. Otázka tedy zní, co další informace přinese a o jaké možnosti mezitím přijdeme.
Co se dozvíme z nedokončeného úkolu
Písmena sama nevysvětlí, proč konkrétní člověk práci nedokončil. Uvažujme o kolegovi, který opakovaně neposílá slíbený návrh. Může stále porovnávat varianty, ale také čekat na podklad, nerozumět zadání nebo mít víc úkolů, než stihne. Každá z těchto situací vyžaduje jiný další krok.
Pomůže se zeptat: „Co ti teď brání poslat první verzi?“ Pokud chybí údaj, domluvíme, kdo jej zjistí. Pokud není jasné zadání, upřesníme očekávaný výsledek. Pokud se práce nevejde do dostupného času, musíme rozhodnout o prioritách. Výrok „to je tvoje P“ by tyto rozdíly zakryl.
Podobně ani vzhled pracovního stolu neposkytne úplný obraz toho, jak člověk zachází s povinnostmi. V dotazníku Big Five Inventory-2 se uvnitř svědomitosti rozlišují organizovanost, produktivnost a odpovědnost. Uspořádání věcí je tedy jen částí širšího popisu.
Jak J-P souviselo se svědomitostí
McCrae a Costa v roce 1989 porovnali tehdejší verzi MBTI, Form G, s pětifaktorovým dotazníkem u 468 dospělých. Výsledek více na straně J souvisel s vyšší svědomitostí. Soubor tvořili převážně starší a vysokoškolsky vzdělaní lidé.
Autoři zpochybnili teoretický výklad J-P uvnitř MBTI, nikoli existenci zjištěné souvislosti se svědomitostí. Celkově jejich výsledky lépe odpovídaly plynulým rozměrům než odděleným typům. Jde o závěry ze starší verze a konkrétního souboru; výkon člověka v určité práci tato studie přímo neposuzovala.
Pro společnou práci proto potřebujeme znát také skutečné zkušenosti: zda člověk dodržuje dohodnuté termíny, upozorní včas na problém a dokáže po změně podmínek navrhnout další postup.
Domluvme i chvíli, kdy se rozhodne
V debatě o výletu může věta „Ještě počkejme“ znamenat čekání na předpověď, zatímco druhý v ní slyší odmítání jakékoli domluvy. Věta „Rozhodněme dnes“ zase může souviset s posledním dostupným pokojem. Důvod je potřeba vyslovit.
Plán pak může mít několik pevných bodů a několik otevřených možností. Domluvíme rozpočet, čas návratu a ubytování. Trasou se budeme zabývat v pátek večer podle počasí. Když předpověď zůstane nejistá, vybereme kratší variantu. Každý ví, co platí, na co čekáme a jak rozhodneme při nejistotě.
U pracovního projektu lze obdobně určit termín první verze, co už má obsahovat a které otázky v ní smějí zůstat otevřené. Předběžný návrh tak může posloužit k další domluvě, aniž by všichni museli považovat každou jeho část za definitivní.
Co potřebujeme rozhodnout právě teď
J-P může být podnětem k rozhovoru o různých potřebách při plánování. Další krok už vyžaduje konkrétní odpovědi:
- Co závisí na tom, že se rozhodneme dnes?
- Která informace ještě může naši volbu změnit?
- Jak dlouho na ni můžeme čekat?
- Co uděláme, pokud ji včas nezískáme?
- Kdo dá ostatním vědět, že se podmínky změnily?
Někdy z odpovědí vyplyne, že je čas zvolit dostatečně dobrou variantu. Jindy zjistíme, že jsme chtěli zbytečně brzy rozhodnout i podrobnost, která může počkat. Důležitá je dohoda, podle níž mohou všichni skutečně postupovat.
