Po několika lepších dnech se pocit odpojení znovu ozve. Snadno pak zastíní všechno, co se mezitím změnilo: cestu, kterou jste zvládli, večer s přáteli nebo menší strach při předchozí epizodě. Při hodnocení léčby mají místo obě věci: jak silné jsou potíže a co vám dovolují dělat v běžném životě.
Léčba se vybírá podle konkrétních potíží
Pod slovem „odpojení“ se mohou skrývat různé zkušenosti. Pocit neskutečna během panické ataky, přetrvávající odcizení od vlastního těla a mezery v paměti proto nemusí vést ke stejnému léčebnému plánu. Záleží také na případné úzkosti, depresi, posttraumatických potížích, spánku, užívání látek a tělesném zdraví.
NHS uvádí psychoterapii mezi běžnými způsoby léčby disociativních poruch. Při domlouvání péče se můžete ptát, s čím má navržený postup pomoci. Má snížit četnost epizod, zmírnit strach z prožitků, reakce na traumatické vzpomínky, nebo potíže, které odpojení doprovázejí?
U depersonalizačně-derealizační poruchy se psychoterapie může věnovat například obavám, opakovanému kontrolování pocitů a tomu, jak přesunout pozornost k činnostem. Mayo Clinic popisuje také učení postupů pro zvládání epizod a práci se souvisejícími potížemi. Podobu péče přizpůsobuje odborník tomu, co se při posouzení ukázalo.
Když je součástí léčby práce s traumatem
Pokud máte posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), může odborník doporučit psychoterapii zaměřenou na trauma. Součástí domluvy má být, co se při ní bude dít, jak se pracuje se silnými reakcemi a co budete dělat mezi sezeními.
Doporučení NICE pro PTSD a komplexní potřeby zdůrazňuje čas na vytvoření důvěry, bezpečí současné životní situace a pomoc s překážkami léčby, mezi něž může patřit disociace. Tyto potřeby se řeší v rámci individuálního plánu; odpojení samo o sobě není důvodem předem vyloučit terapii zaměřenou na trauma.
Pokud vás navržené cvičení zahlcuje, řekněte to terapeutovi. Domluvte se, co upravit a které kroky jsou vhodné pro samostatnou práci doma. Není potřeba z vlastní iniciativy zkoušet intenzivní vybavování traumatických událostí. A pokud traumatická souvislost nebyla zjištěna, pocit odpojení není důkazem skryté události, kterou je nutné najít.
Co mohou řešit léky
MSD Manual u depersonalizačně-derealizační poruchy uvádí, že specifická účinnost léků není jasně prokázaná. Léky však mohou být užitečné při souběžné depresi, úzkosti nebo jiném onemocnění.
Zeptejte se lékaře, na které potíže lék předepisuje, kdy budete hodnotit jeho účinek a co dělat při nežádoucích účincích. Dávku svévolně nezvyšujte, nesnižujte ani léčbu náhle neukončujte podle toho, jak silný je právě pocit neskutečna. Nové potíže po změně medikace lékaři popište včetně časové souvislosti.
Návrat k činnostem rozdělte na zvládnutelné kroky
S odborníkem můžete vybrat činnost, ke které se chcete vrátit, a domluvit její přiměřenou podobu. Třeba kratší návštěvu školy, setkání s jedním blízkým člověkem nebo cestu s doprovodem. Volba záleží na zdravotním stavu, bezpečí i na tom, co jste dosud zvládali.
Dočasná úprava může návrat usnadnit. Průběžně má smysl hodnotit, zda vám pomáhá znovu něco dělat, nebo zda se omezení dál rozšiřují. Když se plán ukáže jako příliš náročný, proberte menší krok. Když jej zvládáte, můžete se domluvit na dalším.
U bezpečné činnosti nemusí být podmínkou úplné vymizení každého neobvyklého pocitu. Při řízení, práci se strojem nebo jiné činnosti s rizikem úrazu ale záleží na tom, zda se dokážete bezpečně soustředit a jednat. Návrat k takové činnosti proberte s lékařem.
Sledujte změny v každodenním životě
Při kontrole můžete mluvit o tom, zda jsou epizody kratší, méně časté nebo méně děsivé. Stejně konkrétní je zpráva, že už večer netrávíte kontrolováním reality, lépe spíte nebo znovu vídáte přátele. Domluvte si několik ukazatelů, které jsou pro vás důležité.
Když se potíže vrátí, poznamenejte si, co se změnilo: spánek, zátěž, léky či samotný průběh epizody. Někdy jasný spouštěč nenajdete. I to můžete při kontrole říct. Výrazné zhoršení nebo nové příznaky jsou důvodem ozvat se dříve.
Pro obvyklou epizodu se hodí mít po ruce domluvený postup a kontakt na podporu. Možnosti krátké orientace v přítomnosti shrnuje díl o tom, co můžete zkusit při pocitu odpojení. Při hodnocení delšího období se vraťte i k původní otázce: co už ve svém životě můžete znovu dělat a s čím ještě potřebujete pomoci?
