Vyplníš několik otázek a na konci se objeví popis, ve kterém se poznáš. Proto se ve velké skupině rychle unavím. Proto si potřebuji odpověď nejdřív promyslet. Po týdnech nejistoty máš konečně slova, kterými můžeš něco ze své zkušenosti vysvětlit.
Takové pojmenování může přinést úlevu. Dá se podle něj hledat další čtení, začít rozhovor nebo najít lidi, kteří zažívají něco podobného. Časem ale stojí za to všimnout si i toho, co s tím slovem děláš. Pomáhá ti přesněji popsat život, nebo podle něj začínáš některé možnosti předem vylučovat?
Co ti pojmenování může dát
„Ve velké skupině se rychle unavím“ je užitečnější začátek rozhovoru než neurčité „jsem divný“. Můžeš vysvětlit, proč chceš odejít dřív, nebo si domluvit klidnější setkání. Když zjistíš, že podobnou potřebu mají i další lidé, může být snazší mluvit o ní bez rozpaků.
Kategorie také dokáže propojit několik dosud oddělených zkušeností. Představa „tohle spolu možná souvisí“ vede k další otázce: ve kterých situacích se to opakuje a co mi tehdy pomáhá? Užitečnost označení se může ukázat právě na tom, zda díky němu dokážeš něco konkrétního sdělit nebo změnit.
Různá pojmenování ovšem vznikají různě. Vlastní popis chování, výsledek osobnostního dotazníku a odborná diagnóza mají odlišný účel i podklady. Když se poznáš v internetovém profilu, samo o sobě to nepotvrzuje zdravotní stav. S potížemi, které ti komplikují život, se můžeš obrátit na odborníka i tehdy, když pro ně zatím nemáš název.
Kdy si začneš všímat jen toho, co sedí
Představ si, že přijmeš větu „jsem ten tichý“. Mlčení na poradě do ní snadno zapadne. Živý rozhovor s kamarádem ale odbydeš jako výjimku. Přitom právě rozdíl mezi oběma situacemi může být důležitý: možná potřebuješ více důvěry, znát téma nebo dostat prostor domluvit.
Podobně může věta „nejsem kreativní“ rozhodnout, že něco ani nevyzkoušíš. Zkušenost, která by původní představu doplnila, pak vůbec nevznikne. Ptej se proto také, co se do tvého popisu nevešlo. Jeden povedený rozhovor nemusí změnit celkové sebepojetí, ale zaslouží si v něm místo.
Také etický kodex MBTI odmítá určovat podle samotného typu vhodnou kariéru, vztah či aktivitu. Typ také nepovažuje za údaj o schopnostech. Podrobnější rozdíly mezi kódem, dotazníkem a zkušeností rozebírá díl Čtyři písmena nejsou celý člověk.
Čtyři otázky k popisu, který tě oslovil
Než podle výsledku změníš nějaké důležité rozhodnutí, můžeš si ujasnit:
- Co mi pomohl pojmenovat? Konkrétní potřebu, opakované chování, nebo hlavně příjemný pocit, že někam patřím?
- Co se do něj nevejde? Kdy jednám jinak a čím se ty situace liší?
- Odkud výsledek pochází? Kdo nástroj vytvořil, pro koho je určený a čím dokládá, co měří?
- Co kvůli němu udělám? Pomůže mi vést rozhovor nebo získat zkušenost? Neodmítám jen na jeho základě něco, co bych jinak chtěl zkusit?
U zábavného kvízu možná zůstane u zajímavé věty. Při rozhodování o škole, práci nebo zdraví potřebuješ podrobnější informace a odpovídající posouzení. Podobnost několika řádků s tvým životem sama nestačí k tomu, aby rozhodly za tebe.
Slovo může zůstat, i když popis rozšíříš
Když někdo najde pro svou zkušenost důležité označení, můžeš se zeptat, co pro něj znamená. Z jeho odpovědi se dozvíš víc než z vlastního seznamu vlastností, které k danému slovu přiřazuješ. Člověk může stejné pojmenování používat v jiném smyslu nebo s jiným důrazem než ty.
Také vlastní popis můžeš doplňovat. „Jsem spíš tichý, ale o tématu, které dobře znám, mluvím rád.“ Nebo „Tohle slovo mi pomohlo tehdy, dnes svou zkušenost vysvětluji jinak.“ Zájmy, vztahy a okolnosti mohou přinášet další informace, které se do původní věty nevešly.
Pokud ale další a další hledání správného označení zabírá večery a žádná odpověď nevydrží, stojí za pozornost samotný průběh hledání. Této situaci se věnuje navazující díl o tom, kdy hledání sebe chodí v kruhu.
