Vybrat si kroužek může působit jako rozhodnutí o budoucí profesi. Jít jednou na setkání jako prohlášení, kam patříš. Říct, že tě něco zajímá, jako slib, že tě to bude zajímat navždy. Pod takovou vahou je těžké udělat i malý krok. Ještě chvíli si to rozmyslíš. Jenže za týden přemýšlíš se stejnými informacemi a jasno nemáš ani o trochu víc.
Někdy může pomoct menší otázka. Nevíš, zda chceš studovat určitý obor, ale můžeš si promluvit se studentem a zajít na den otevřených dveří. Nemusíš se rozhodnout, zda jsi sportovní člověk, abys vyzkoušel jednu lekci. Taková zkušenost ti umožní porovnat představu s tím, co se skutečně děje.
Co můžeš zkusit v malém?
„Chci se věnovat fotografii?“ je veliká otázka. „Baví mě hodinu hledat záběry a potom z nich vybírat?“ se dá ověřit s telefonem, který už máš. Získáš konkrétní zkušenost dřív, než zaplatíš drahé vybavení. U nové skupiny může být prvním krokem veřejná akce, z níž lze kdykoli odejít.
Krátké trvání ovšem samo nezaručuje, že je pokus bezpečný nebo snadno ukončitelný. Podívej se na cenu, podmínky přihlášení i cestu domů. U společného projektu si řekněte, jak dlouho budeš pomáhat a kdo převezme práci, pokud pokračovat nebudeš. Jinak si pod slovem „zkusím“ může každý představovat něco jiného.
Některé volby se takto zmenšit nedají. Zdravotní zákrok, podpis smlouvy nebo velký finanční závazek mohou mít dlouhodobé či nevratné následky. Před rozhodnutím potřebuješ znát důsledky a podle povahy věci je probrat s příslušným odborníkem.
Ptej se na zkušenost, kterou můžeš popsat
Když jdeš na první lekci s úkolem zjistit, kdo doopravdy jsi, každý detail dostane přehnanou váhu. Nervozita znamená „nepatřím sem“, chyba „nemám talent“ a příjemný večer „konečně jsem se našel“. Přitom můžeš být nervózní mezi cizími lidmi a samotná činnost tě může bavit.
Po návratu se zkus ptát konkrétněji. Která část tě zaujala? Co bylo nepříjemné a čím to mohlo být? Bavilo tě něco dělat, nebo hlavně představa, že to děláš? Chceš přijít ještě jednou, až budeš znát prostředí?
Výzkum vývoje identity popisuje, jak se volba určitého směru prolíná s jeho zkoumáním a přehodnocováním. Něčemu se věnovat a zároveň se o sobě dál učit tedy může jít dohromady. Jedna návštěva přinese první zkušenost; u některých činností teprve opakování ukáže, jak ti sedí i v obyčejný den.
Pokračovat, změnit podmínky, nebo skončit
Pomůže, když si předem připustíš více výsledků:
- Pokračovat: něco tě zaujalo natolik, že chceš získat další zkušenost.
- Změnit podmínky: činnost tě baví, ale potřebuješ jiné tempo, čas nebo skupinu.
- Skončit či odložit: přínos neodpovídá nákladům, necítíš se bezpečně nebo na to teď nemáš sílu.
Třeba zjistíš, že tě baví učit se tančit, ale večerní kurz už po směně nezvládáš. Zkusit jiný termín dává smysl. Stejně tak můžeš dojít k tomu, že volný večer potřebuješ na odpočinek. Výsledek popisuje tvou současnou zkušenost a možnosti. Nemusí rozhodnout o všech dalších letech.
Ukončit účast také znamená vyřešit, co po tobě zůstává. Pokud s tebou někdo počítal při společné práci, ozvi se včas a domluvte se na předání. Právě jasná dohoda na začátku může pozdější odchod usnadnit.
Co o sobě můžeš říct přesněji už teď
Místo „nejsem sportovní člověk“ můžeš říct: „Na tomto tréninku mi nevyhovovalo tempo.“ Místo „jsem rozený vedoucí“: „V malém projektu mě bavilo rozdělit práci a hlídat domluvu.“ Z takové věty je jasnější, na čem tvůj závěr stojí i co bys chtěl zkusit příště.
Časem se některé zájmy a způsoby práce mohou opakovat. Najdeš něco, čemu chceš věnovat víc času, a postupně se pro to rozhodneš. Pro dnešek může stačit: „Tohle mě zajímá natolik, že tomu dám další měsíc.“ Potřeba mít na všechno jedno jméno přitom může zůstat silná. Navazuje na ni díl o tom, proč je lákavé najít se v jedné nálepce.
