Otázka „kdo jsem“ může během změny školy, vztahu nebo práce získat novou naléhavost. Někdy si ji člověk promýšlí a dál má prostor pro ostatní věci. Jindy se k ní vrací od rána do noci, špatně spí a nedokáže se soustředit ani na běžné úkoly.
Při rozhodování o pomoci záleží na tom, jak ti je, co přestáváš zvládat a zda jsi v bezpečí. Důležité je také trvání a vývoj potíží. Silná nebo rychle se zhoršující tíseň je důvodem ozvat se hned.
Komu můžeš říct, co se s tebou děje?
Můžeš oslovit kamaráda, rodiče, jiného příbuzného, učitele nebo školního psychologa. Vyber si člověka, který umí naslouchat a respektuje tvé soukromí. Rozhovor může pomoci rozdělit velkou otázku na menší a domluvit jeden další krok.
Začít lze třeba takto: „Poslední dobou pořád přemýšlím, co vlastně chci, a už mě to vyčerpává. Potřebuju si s tebou projít, co se změnilo a s čím bych mohl začít.“ Můžeš také říct, zda teď stojíš o vyslechnutí, nebo o pomoc s hledáním odborníka.
Pokud doma hrozí výsměch, vyhrožování nebo trest za to, co o sobě řekneš, hledej první oporu jinde. U citlivých věcí si můžeš předem zjistit, jak daná služba zachází s důvěrností a v jakých situacích musí zapojit další pomoc.
Když potíže zabírají den, přizvi odborníka
Odborná konzultace dává smysl při silné tísni nebo tehdy, když přemýšlení omezuje školu, práci, vztahy, spánek, jídlo či péči o sebe. Totéž platí při výrazné úzkosti, skleslosti, sebepoškozování nebo myšlenkách na smrt. Čím závažnější jsou potíže, tím méně je vhodné čekat, zda samy přejdou.
Ve studii se čtyřmi ročními měřeními sledovali výzkumníci 323 nizozemských dospívajících. Méně jasná představa o sobě souvisela s pozdějšími depresivními příznaky a v části sledování také s úzkostí. U úzkosti se v části období ukázala souvislost i opačným směrem. Studie popisuje vztahy mezi prožitky; neurčuje příčinu potíží konkrétního člověka.
Začít můžeš u praktického lékaře či pediatra nebo školního psychologa. Podle potíží a dostupnosti lze oslovit také psychologa, kvalifikovaného psychoterapeuta či psychiatra. Při objednání popiš naléhavost a zeptej se na termín, cenu nebo úhradu pojišťovnou. S ověřením psychoterapeutické kvalifikace pomůže rozcestník NZIP.
Výpadky paměti a náhlá zmatenost potřebují jiné posouzení
Věta „nevím, kdo jsem“ někdy označuje i jinou zkušenost než nejistotu o hodnotách nebo budoucnosti. Člověk se může cítit odcizený vlastnímu tělu, okolí mu připadá neskutečné nebo si nepamatuje části dne. Při opakování, tísni či omezení běžného života je namístě lékařské posouzení. Podobné prožitky mohou mít různé psychické i tělesné souvislosti; lékaři řekni také o lécích, užitých látkách, spánku a případném úrazu.
Při náhlé výrazné zmatenosti, bezvědomí, křečích nebo nové poruše řeči či hybnosti volej 155, případně 112. Náhlou zmatenost řeš neodkladně i po úrazu hlavy. Operátorovi popiš pozorované potíže a místo, kde se nacházíš, a řiď se jeho pokyny.
Když hrozí ublížení, požádej o pomoc hned
Jestli hrozí, že si ublížíš, máš bezprostřední úmysl ublížit druhému nebo nedokážeš zůstat v bezpečí, volej 155 nebo 112. Pokud to jde bezpečně, přivolej důvěryhodného člověka, který s tebou zůstane do příchodu pomoci.
Při myšlenkách na sebevraždu nebo nutkání k sebepoškození vyhledej pomoc co nejdříve. Pro rozhovor v tísni mohou děti a studenti do 26 let zdarma a nonstop volat Linku bezpečí 116 111. Dospělým a jejich blízkým slouží zdarma a nonstop Linka první psychické pomoci 116 123. Na lince můžeš začít tím, co právě prožíváš, a společně probrat další postup.
Až se podaří zajistit potřebnou pomoc a ulevit tísni, můžeš se vrátit k menším otázkám o svých přáních, vztazích a možnostech. První díl nabízí způsob, jak začít, když o sobě nemáš jasno. Odpovědi mohou přibývat postupně, spolu se zkušenostmi.
