Rada „poslouchej, co opravdu chceš“ někdy nepomůže. Člověk cítí několik protichůdných přání, nebo je tak unavený, že chce hlavně klid. Při přemýšlení o škole, vztazích či budoucí práci se pak stále vrací ke stejné nejasné otázce.
Menší zkušenost může přinést něco konkrétního. Na zkušební lekci poznáš, co tě bavilo dělat. Při společném úkolu zjistíš, kdy ses dokázal zapojit a co ti chybělo. Můžeš začít situací, kterou lze později upravit bez velkých následků.
Čemu dávám přednost, co potřebuji a na čem mi záleží
V jedné volbě se může sejít několik různých důvodů. Chceš přijmout pozvání, protože stojíš o přátelství, ale po náročném týdnu potřebuješ odpočinek. Pomůže tyto důvody pojmenovat.
Preference vyjadřuje, čemu dáváš přednost: raději se sejít ve dvou než ve velké skupině, pracovat ráno než večer nebo číst než sledovat video. Může se měnit podle situace a zkušenosti.
Potřeba se týká podmínek důležitých pro tvoje fungování, například odpočinku, bezpečí nebo kontaktu s druhými. Odpočinout si můžeš různými způsoby a příště ti může vyhovovat jiný.
Hodnota pojmenovává, na čem ti záleží a čím se chceš řídit: jednat poctivě, pečovat o vztahy, učit se nebo chránit spravedlnost. Dvě důležité hodnoty se mohou dostat do napětí. Pak hledáš, čemu v konkrétní situaci dát přednost a jak zohlednit i to druhé.
U pozvání se může ukázat, že chceš kamaráda vidět, ale dnes nezvládneš celý večer. Lze navrhnout kratší setkání nebo jiný den. Tím už s poznanými důvody něco děláš.
Co si po malé volbě poznamenat
Vyber si situaci, v níž máš skutečně několik dostupných možností. Může jít o způsob trávení volné hodiny, přijetí pozvání nebo drobný úkol v projektu. Potom si zkus odpovědět:
- Co jsem si zvolil a co jsem čekal?
- Co se dělo během situace a jak mi bylo po ní?
- Co mi tato volba přinesla?
- Co mě stála: čas, energii, peníze nebo dopad na druhé?
- Co chci příště zopakovat, upravit nebo nejdřív zjistit?
Podélná studie každodenního vývoje identity sledovala 494 nizozemských dospívajících až do mladé dospělosti. Jejich každodenní jistota a přehodnocování ve vztahu ke škole a blízkému přátelství souvisely s pozdějším vývojem identity. Výzkum tak zachycuje i procesy mezi velkými životními rozhodnutími.
Pro vlastní poznámku si můžeš vybrat jen jednu situaci, která tě něčím zaujala. Až se podobná příležitost objeví znovu, vrať se k tomu, co chceš zkusit jinak.
Co mi pocit říká o dané situaci?
Úleva po odmítnutí pozvání může souviset s potřebným odpočinkem. Může ale také přijít proto, že ses vyhnul rozhovoru, o který stojíš a ze kterého máš obavy. Podobně může být lekce náročná kvůli začátečnické nejistotě, příliš rychlému tempu nebo ponižujícímu vedení.
Ptej se, co přesně ti vadilo a co by se muselo změnit, aby dávalo smysl pokračovat. Pomohlo by vysvětlení, kratší čas nebo jiná skupina? Chceš samotnou činnost zkusit znovu? Při ohrožení či ponižování hledej bezpečnější možnost a oporu u někoho, komu důvěřuješ.
Z opakované zkušenosti vyber další krok
Jednou odmítneš setkání po nevyspané noci. Podruhé se ti nechce mezi lidi, kteří tě shazují. Potřetí strávíš příjemnou hodinu s jedním kamarádem. Každá zkušenost říká něco jiného o podmínkách, v nichž se cítíš dobře.
Místo „nejsem společenský člověk“ může vzniknout přesnější věta: „Ve velké skupině se obtížně zapojuji, v menším rozhovoru je mi dobře.“ Z ní se dá odvodit další krok, třeba pozvat dva lidi nebo zkusit menší skupinu se společnou činností.
Zkušenosti můžeš dál doplňovat a svůj popis měnit. Pokud další krok zasahuje do dohody s někým jiným, proberte i to, co bude potřeba upravit. Když je otázka stále příliš velká, první díl nabízí způsob, jak začít menší otázkou.
