Kamarádka přestane sledovat rozhovor a řekne, že jí místnost připadá neskutečná. Nevíte, jestli ji obejmout, položit otázku, nebo zavolat pomoc. Z toho, jak se člověk tváří, příčinu nepoznáte. Můžete ale zjistit, zda je v bezpečí, mluvit klidně a nabídnout jednoduchý další krok.
Mluvte klidně a omezte okolní ruch
Pokud je člověk při vědomí a v kontaktu, můžete začít krátkou větou: „Jsem Jana, jsme ve školní knihovně. Sedím vedle tebe.“ Mluvte běžným hlasem a nechte mu čas. Když mluví několik lidí najednou, domluvte se, že se ho bude ptát jeden z vás.
Zeptejte se, zda by pomohlo ztlumit hudbu nebo se přesunout na klidnější místo. Před přesunem řekněte kam a proč. Nezavírejte člověka v místnosti a nebraňte mu v odchodu. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, přivolejte pomoc a popište situaci operátorovi.
WHO v příručce k psychologické první pomoci doporučuje jednoduchou řeč, naslouchání a praktickou podporu. Všímejte si také toho, co druhý říká, že potřebuje. Známá metoda mu dnes nemusí vyhovovat.
Nabídněte jednu možnost a počkejte
„Chceš se posadit?“ je otázka, na kterou se odpovídá snáz než na proud pokynů. Počkejte na odpověď. Potom můžete nabídnout další věc: „Mám zavolat někomu, koho znáš?“ nebo „Pomáhá ti, když říkám, kde jsme?“
Pokud člověk sice reaguje, ale obtížně mluví, můžete se domluvit na kývnutí. „Můžu zůstat vedle tebe? Stačí kývnout.“ Ticho samo o sobě není souhlas s dotykem. Jestliže člověk přestává reagovat nebo si nejste jistí, zda je při vědomí, volejte 155.
Na objetí se můžete zeptat přímo: „Chceš obejmout, nebo raději trochu místa?“ Pokud se člověk odtahuje či tuhne, přestaňte. Nenuťte ho dívat se vám do očí. Může vnímat váš hlas, i když se dívá jinam.
Držte se toho, co se děje právě teď
Orientační věta může být docela obyčejná: „Hodina skončila, tvoje taška je tady u židle.“ Popisujte jen to, co víte. Když člověk říká, že se bojí, můžete odpovědět: „Slyším, že máš strach. Zůstanu chvíli s tebou.“
Na hledání příčiny není potřeba naléhat v průběhu epizody. Otázky „Co se ti vrátilo?“ nebo „Kdo ti to udělal?“ už předpokládají událost, kterou druhý člověk nemusel zmínit. Pokud chce něco sdělit, poslouchejte. Když mluvit nechce, můžete dál pomáhat s tím, co potřebuje nyní.
NHS při náhlé zmatenosti doporučuje krátké věty a omezení otázek, současně ale okamžitou zdravotní pomoc. Zkoušení jména, data a místa pořád dokola by tuto pomoc jen oddalovalo.
Vysvětlete, koho potřebujete zapojit
Osobní podrobnosti nesdílejte s lidmi, kteří je k pomoci nepotřebují. Pokud má přijít někdo další, řekněte člověku, koho oslovíte a co mu chcete sdělit. Ve škole to může znít: „Zavolám školní psycholožce a řeknu jí, že ti není dobře. Můžeš mi říct, co bys od ní teď potřeboval.“
Při vážném ohrožení neslibujte utajení. Můžete říct: „Mám o tebe strach a teď zavolám pomoc. Budu tady s tebou.“ Pokud naléhavost dovoluje domluvu, zapojte člověka do rozhodování; neodkládejte kvůli tomu tísňové volání.
Když mluví o sebevraždě nebo sebepoškození
Takové sdělení berte vážně. Můžete se klidně zeptat, zda si chce ublížit právě teď a zda už něco udělal. NIMH doporučuje přímý rozhovor, naslouchání a propojení s pomocí. Při bezprostředním nebezpečí, závažném poranění či předávkování volejte 155, případně 112. Pokud je to pro vás bezpečné, zůstaňte s člověkem do příchodu pomoci.
Pro rozhovor v krizi nebo radu, jak pomoci blízkému, jsou dostupné také krizové linky. Linka bezpečí 116 111 je určena dětem a studentům do 26 let. Linka první psychické pomoci 116 123 pomáhá dospělým a jejich blízkým; je potřeba dorozumět se česky nebo slovensky. Obě telefonní linky fungují zdarma a nonstop.
Až epizoda odezní, domluvte se na příště
V klidnější chvíli se zeptejte, co pomohlo a co naopak vadilo. Můžete si poznamenat, kdo má být nablízku, zda člověk chce dotyk a koho lze zavolat. Domluvte také, jak pomoc předáte, když už nemůžete zůstat. Třeba: „Můžu tu být do pěti. Domluvili jsme se, že pak přijde sestra.“
Při opakovaných potížích nabídněte konkrétní podporu: společně najít kontakt, doprovodit na vyšetření nebo sepsat průběh epizody tak, jak jste jej viděli. S přípravou pomůže díl o odborném posouzení odpojení. Svoje pozorování odlište od toho, co vám člověk o svém prožitku řekl.
