Srdce se rozbuší, dech se zkrátí a ruce se třesou. Člověk může mít pocit, že omdlí, ztratí kontrolu nebo zemře. Ještě před chvílí přitom seděl v autobuse, ve třídě nebo doma a nic neobvyklého se nedělo. Věta „uklidni se“ mu neříká, co s tak prudkou změnou udělat.
Panická ataka je náhlá vlna intenzivního strachu či nepohody s tělesnými a psychickými projevy. NIMH popisuje, že může přijít i bez jasného nebezpečí nebo spouštěče. Vedle bušení srdce se mohou objevit pocení, třes, dušnost, závrať, nevolnost, brnění nebo bolest na hrudi. Některé z těchto projevů však mohou mít i jinou zdravotní příčinu.
Když tělesný pocit zesiluje strach
Při panice může tělo reagovat, jako by hrozilo nebezpečí. Pozornost se soustředí na dech, tep a možné ohrožení. Bušení srdce si člověk vyloží jako známku infarktu, vyděsí se a začne tep ještě úzkostlivěji sledovat. Tělesný pocit a strach z jeho významu se tak mohou navzájem zesilovat.
Někdy člověk ataku spojuje se stresujícím obdobím nebo konkrétní situací. Jindy jasnou souvislost nenajde; ataka může přijít i ve spánku. Pátrání po spouštěči může počkat na dobu, kdy nejsilnější obtíže ustoupí a je vyřešené případné zdravotní ohrožení.
Kdy už strach z další ataky omezuje život
Jednotlivá ataka a panická porucha se liší. U panické poruchy se hodnotí opakované neočekávané ataky a přetrvávající obavy z jejich návratu či následků nebo změny chování kvůli těmto obavám. Člověk například přestane jezdit autobusem, nakupovat sám nebo chodit na místa, odkud by se mu obtížně odcházelo.
Jedna ataka diagnózu neurčuje. O pomoc ale lze požádat už po první zkušenosti, zvlášť když není jasné, co se stalo. Pokud strach začíná omezovat školu, práci, vztahy nebo běžné vycházení, obraťte se na praktického lékaře či odborníka na duševní zdraví. Panickou poruchu lze léčit; podle potřeb člověka se využívá psychoterapie, léky nebo jejich kombinace.
Jak být nablízku během známé ataky
Pokud jde o stav podobný dříve odborně posouzené atace a nejsou přítomné nové varovné obtíže, můžete nabídnout klidnou přítomnost. Mluvte krátce, dejte čas na odpověď a omezte množství otázek. „Jsem tady. Chceš si sednout?“ bývá srozumitelnější než dlouhé vysvětlování toho, proč se člověk nemusí bát.
Všímejte si také místa. U silnice nebo na schodech může závrať vést k úrazu. Pokud je to možné a bezpečné, pomozte člověku přesunout se dál od nebezpečí. Nabídněte méně rušný prostor, jestliže ho hluk či přítomnost dalších lidí zatěžují. Před dotykem se zeptejte, zda o něj stojí.
Někomu pomůže vnímat chodidla na podlaze, popsat několik předmětů v okolí nebo zkusit dýchat pomaleji. Nabídněte jednu možnost a sledujte, zda je příjemná. Pokud soustředění na dech obtíže zhoršuje, přestaňte s ním a zkuste obrátit pozornost k okolí. Klidná přítomnost může pokračovat i bez dalšího cvičení.
Podrobnější možnosti pomoci během panické vlny ukazují, jak pracovat s prostředím, pozorností a dechem. Vycházejí také z toho, co člověk o svých atakách už ví a co mu dříve pomáhalo.
Co popsat při zdravotním posouzení
U nových, neobvykle silných či neustupujících obtíží je potřeba myslet na další příčiny. Důležité jsou i potíže po úrazu nebo užití látky. Lékaři pomůže vědět, kdy projevy začaly, jak dlouho trvají, zda se už opakovaly a co se dělo před nimi. Zmiňte také užívané léky a látky. Součástí posouzení může být tělesné vyšetření.
Při akutním volání není potřeba znát diagnózu. Záchranná služba doporučuje sdělit místo, komu voláte pomoc a co pozorujete. Popis „špatně se mu dýchá a má bolest na hrudi“ dává operátorovi užitečnější informaci než závěr „má paniku“.
