Srdce se rozběhne, dech se zkrátí, ruce se třesou a okolí začne působit vzdáleně. Člověk může mít pocit, že omdlí, ztratí kontrolu nebo zemře. Přitom ještě před chvílí seděl v autobuse, ve třídě nebo doma. Když se tělesný a psychický poplach rozjede naplno, vysvětlení „uklidni se“ bývá příliš malé.
Panická ataka je náhlá vlna intenzivního strachu či nepohody doprovázená tělesnými a psychickými projevy. NIMH ji popisuje jako prudký pocit strachu nebo ztráty kontroly, který může přijít i bez jasného nebezpečí. Zrychlený tep, třes, pocení, dušnost, závrať, nevolnost, brnění nebo bolest na hrudi mohou být natolik výrazné, že situace připomíná vážný tělesný stav.
Poplach je skutečný, i když není vidět vnější hrozba
Při panice tělo reaguje, jako by bylo potřeba okamžitě uniknout nebo se bránit. Pozornost se stáhne k dechu, tepu a možnému nebezpečí. Člověk si může všimnout každé další tělesné změny, vyložit ji jako potvrzení katastrofy a tím poplach ještě zesílit. Neznamená to, že si příznaky vymýšlí. Prožitek i tělesná reakce jsou skutečné.
Náhlost může být matoucí. Někdy lze zpětně najít stres, málo spánku nebo situaci, které se člověk bál. Jindy jasný spouštěč nenajde. Samotná přítomnost či nepřítomnost spouštěče neurčuje diagnózu a není nutné ji rozluštit během několika minut.
Jedna ataka není totéž co panická porucha
Panická ataka je epizoda. Panická porucha je konkrétní diagnóza, u níž se hodnotí opakované neočekávané ataky, dlouhodobější obava z dalších atak a změny chování, například vyhýbání se místům či situacím. Jednorázový záchvat intenzivního strachu proto diagnózu neurčuje. Ataky se navíc mohou objevit i v souvislosti s jinými psychickými či zdravotními potížemi.
Toto rozlišení má praktický význam. Člověk nemusí po první zkušenosti přijmout představu, že už se musí navždy vyhýbat autobusu, škole nebo obchodu. Zároveň není nutné čekat, až se ataky zopakují mnohokrát. Pokud strach z další ataky začíná omezovat běžný život, je rozumné obrátit se na praktického lékaře nebo odborníka na duševní zdraví.
Co může pomoci v danou chvíli
Blízký člověk může mluvit klidně a krátce, zůstat nablízku a nabídnout přesun do méně rušného prostoru, pokud je to možné a bezpečné. Místo mnoha otázek může říct: „Jsem tady. Chceš si sednout, nebo zůstat stát?“ Je vhodné nabízet volbu, ne převzít úplnou kontrolu.
Někomu pomůže pomalejší výdech, opření chodidel o podlahu nebo pojmenování několika věcí v okolí. Tyto postupy nejsou povinnost ani test správného zvládání. Pokud se člověk při soustředění na dech cítí hůř, není potřeba ho k tomu nutit. Stejně tak nepomáhá zesměšnění, křik, obklopení lidmi nebo věta, že „se nic neděje“.
Nový tělesný stav se nemá diagnostikovat pohledem
Potíž spočívá v tom, že některé projevy paniky se překrývají s příznaky tělesných onemocnění. Zvenčí nelze bezpečně rozhodnout, že bolest na hrudi, dušnost, slabost nebo bezvědomí jsou „jen nervy“. NIMH uvádí, že zdravotník může při posouzení provést také tělesné vyšetření, aby vyloučil jinou příčinu.
Při bezprostředním ohrožení života či zdraví, bezvědomí nebo stavu, který se rychle zhoršuje, mají v České republice přednost tísňová čísla 155 nebo 112. Není ostuda zavolat pomoc i tehdy, když se později ukáže, že významnou část potíží tvořila panika.
Panická ataka může člověku na chvíli vzít pocit, že své tělo a okolí řídí. Bezpečná reakce proto nestojí na příkazu „ovládni se“, ale na klidu, prostoru a otevřenosti k více možnostem. Přesný název může přijít později; v dané chvíli je důležitější, aby člověk nebyl na strach sám a aby se nezanedbal stav, který potřebuje zdravotní pomoc.
