Když stereotyp brání říct si o pomoc
Stereotyp „ženské nemoci“, tlak zvládnout vše sám a obava ze zlehčení mohou klukům a mužům ztížit rozpoznání i pojmenování potíží s jídlem a tělem.
Štítek: hledání pomoci
Poruchy příjmu potravy nejsou jen „holčičí problém“
Poruchy příjmu potravy se mohou týkat i kluků a mužů. Stereotyp „ženské nemoci“ je ale někdy skrývá před okolím i před nimi samotnými.
ARFID není jen vybíravost
Kdy už nejde jen o chuť, proč ARFID nelze poznat podle počtu jídel ani vzhledu a jak o potížích začít mluvit bez hotové diagnózy.
Když navenek všechno funguje
Člověk může zvládat školu, práci i vztahy a přitom skrývat ztrátu kontroly a stud. Jak může začít první bezpečný rozhovor?
Když přejedení není jen přejedení
Kdy je přejedení běžnou zkušeností a kdy už může jít o opakovanou ztrátu kontroly, která zasahuje do života.
Pomoc nemusí začít až v extrému
K první konzultaci není potřeba potvrzená diagnóza ani určitý vzhled. Jak může začít cesta k posouzení a kdy už nejde čekat na běžný termín.
Stud a tajení kolem jídla a těla
Stud dokáže člověka přesvědčit, že problém není jen v jeho chování, ale v něm samotném. Právě proto může být tak těžké o potížích mluvit.
Poruchy příjmu potravy nejsou jen o vzhledu
Poruchy příjmu potravy mohou vážně zasáhnout zdraví i život, aniž odpovídají známému obrazu. Nejde jen o váhu, vzhled nebo pevnou vůli.
Není tvoje práce to doma spravit
Možná se snažíš udržet doma klid, chránit sourozence nebo nedělat žádné chyby. Za násilí a bezpečí rodiny ale odpovídají dospělí, ne ty.
Když se doma bojím kvůli tomu, co se děje mezi dospělými
Strach doma má smysl brát vážně, i když násilí přímo nevidíš, neumíš přesně pojmenovat, co se děje, nebo nevíš, komu o tom říct.
Jak o sebepoškozování někomu říct
Jak si vybrat člověka, začít rozhovor nebo napsat zprávu a co dělat, když první reakce není taková, jakou jste potřebovali.
Co může sebepoškozování znamenat – a co z něj nepoznáme
Sebepoškozování může mít různé důvody a samo neodhalí diagnózu ani sebevražedný úmysl. Na co se ptát místo rychlého soudu?
Jak se zeptat, jestli někdo přemýšlí o sebevraždě
Přímé zeptání na sebevražedné myšlenky je nevyvolává ani neposiluje. Jak otázku položit klidně a co udělat s odpovědí?
Proč se o sebevražedných myšlenkách tak těžko mluví
Co může člověku bránit ve sdílení, proč mlčení není důkazem bezpečí a jak může vypadat první krátká věta, když celý příběh zatím říct nejde.
Když se objeví myšlenka, že už nechci být
Myšlenka „už nechci být“ nemusí znamenat hotové rozhodnutí. Přesto si zaslouží pozornost – a člověk nemusí nejdřív určit, jak vážná je, aby mohl hledat pomoc.