Jeden večer bez společnosti může být těžký. Jindy se ale celý den začne přizpůsobovat tomu, aby člověk ani na chvíli nezůstal sám. Ruší domluvy, nemůže usnout bez hovoru nebo se bojí odejít do školy, protože by cestou neměl koho oslovit. Volba, která přinese okamžitou úlevu, postupně omezuje další možnosti.
O pomoc lze požádat už ve chvíli, kdy tě strach výrazně trápí. Není potřeba čekat, až kvůli němu přestaneš chodit do školy či práce.
Co už kvůli strachu neděláš
Pro rozhovor o pomoci je užitečnější konkrétní příklad než počet hodin o samotě. Co se změnilo ve spánku? Které cesty rušíš? Musí partner zůstávat doma, abys večer vůbec zvládl? Saháš kvůli úlevě po alkoholu nebo jiné látce? Můžeš si poznamenat, odkdy se to děje a jak často.
Samota, osamělost a úzkost přitom nejsou jedna potíž. Někdo nemá dostupné lidi, s nimiž by mohl být. Jiný má vztahy, ale děsí ho každé přerušení kontaktu. Další člověk potřebuje vyřešit dopravu nebo zdravotní omezení, které mu brání vycházet. Přehled výzkumu intervencí proti sociálnímu odpojení ukazuje různorodé výsledky; volba pomoci musí vycházet z toho, co konkrétně schází nebo působí obtíže.
Na první rozhovor stačí popsat svůj den
„Když zůstanu sám, mám silný strach. Poslední měsíc kvůli tomu nespím a vynechávám školu.“ Tak lze začít u praktického lékaře, psychologa nebo školního poradenského pracovníka. Pokud se ti to těžko říká, můžeš přinést krátkou poznámku. U lékaře zmiň i tělesné potíže, užívané léky a látky; strach není důvod automaticky připsat každý příznak psychice.
Když potřebuješ mluvit s někým v krizi, mohou děti a studenti do 26 let volat Linku bezpečí 116 111. Pro dospělé a jejich blízké je určená Linka první psychické pomoci 116 123. Obě telefonní linky jsou bezplatné, anonymní a nonstop. Mohou pomoci s nejbližším krokem i v době, kdy na jinou konzultaci čekáš.
Na krizovou linku nemusíš volat s přesně formulovanou žádostí. Stačí říct, že je ti zle a nevíš, co dál. Při bezprostředním ohrožení ale volej rovnou 155 či 112; krizový rozhovor nenahrazuje výjezd zdravotnické pomoci.
Blízký může pomáhat, nemá na to zůstat sám
Kamarád může pomoci zavolat, doprovodit tě na konzultaci nebo se s tebou domluvit na dalším setkání. Potřebuje přitom vědět, co zvládne a kdo může pomoci v době, kdy dostupný nebude. Náhradní možnost nemá vznikat až během další těžké noci.
Pokud máš strach o někoho jiného, můžeš se přímo zeptat, zda přemýšlí o sebevraždě. NIMH doporučuje otevřenou otázku, naslouchání a propojení s pomocí. Neslibuj, že bezprostřední ohrožení udržíš v tajnosti. Při aktuálním úmyslu, jednání nebo obavě, že si člověk teď ublíží, volej 155 či 112. Pokud je to bezpečné, zůstaň s ním a postupuj podle operátora; nevystavuj nebezpečí sebe.
Odborná pomoc může řešit úzkost, praktická podpora usnadnit kontakt s okolím a blízcí nabídnout společný čas. Tyto možnosti se mohou doplňovat. Cílem je, aby člověk získal více způsobů, jak zvládnout den i těžkou chvíli, a jeho bezpečí nezáviselo na jediném telefonním čísle.
Někdy strach ve vztazích souvisí také s dřívějším ubližováním. Další pohled nabízí článek Šikana neskončí posledním zvoněním. Co může zůstat v dospělých vztazích.
