Člověk může být sám v pokoji a cítit úlevu. Může sedět mezi spolužáky a cítit se opuštěný. Může mít mnoho zpráv a postrádat někoho, komu by řekl něco důležitého. Ve všech třech situacích se o samotě mluví jinak.
Být o samotě popisuje situaci: právě se mnou nikdo není. Osamělost je nepříjemný prožitek, že mi chybí vztahy nebo blízkost, které potřebuji. Sociální izolace znamená malý okruh kontaktů a málo příležitostí ke styku s ostatními. Izolace může s osamělostí souviset, ale člověk se může cítit osamělý i v početné rodině.
Mnoho kontaktů ještě neznamená blízkost
Evropská komise rozlišuje osamělost jako osobní prožitek od sociální izolace, kterou lze posuzovat podle množství kontaktů. Člověk může mít málo vztahů a být s nimi spokojený; jiný mluví denně s desítkami lidí, ale nemá komu svěřit obavy. Samotná rada „běž mezi lidi“ proto nemusí stačit.
Někdy člověk ví, že má přátele, a přesto po zavření dveří přichází prudký neklid. Chybí mu pocit bezpečí, když zůstane sám. Jindy by si setkání přál, ale nemá koho oslovit nebo se nedostane na místo, kde se lidé scházejí. V jednom případě potřebuje pomoc se strachem při odloučení, ve druhém také dostupnou příležitost k setkávání.
Zvolený odpočinek a nechtěné odloučení se liší
Přehled výzkumu samoty u mladých lidí upozorňuje, že studie samotu měří různými způsoby. Pro její prožívání je důležité také to, co člověk dělá, proč zůstává sám a zda si to přál. Samotná možnost volby přitom nezaručuje příjemnou zkušenost.
Čtení v klidném pokoji může přinést odpočinek. Čekání večer na opuštěném nádraží může vyvolávat strach o bezpečí. A večer doma poté, co ostatní odešli na oslavu, na kterou nás nepozvali, může bolet kvůli odmítnutí.
Pojmenuj, co chybí, a vyber jeden krok
Zkus doplnit větu: „Když jsem sám, nejvíc mi chybí…“ Pokud převažuje strach, může být bližší: „Nejvíc se bojím, že…“ Možná se ukáže, že postrádáš konkrétního člověka, bojíš se o vztah nebo nevíš, čím naplnit dlouhý večer.
K odpovědi zkus přidat malý krok. Chybí ti rozhovor s někým blízkým? Napiš mu, o čem bys chtěl mluvit, a domluvte čas. Chybí ti běžná společnost? Můžeš zjistit, zda se v dostupné knihovně, klubu nebo škole pravidelně něco koná. Pokud ti vadí hlavně prázdný večer, vyber jednu činnost, na kterou se můžeš těšit. Všimni si potom, co se změnilo a co stále schází.
Jestli se strach opakuje, narušuje spánek, školu či práci nebo se kvůli němu vyhýbáš běžným situacím, prober jej s psychologem či lékařem. Popiš, kdy přichází a co ti znemožňuje. Při hledání pomoci se můžeš opřít i o blízké, kterým důvěřuješ.
Když se v tichu rozbíhají obavy, další díl Ticho, myšlenky a tělesné pocity ukazuje, jak rozlišit to, co právě pozoruješ, od toho, co si z toho vyvozuješ.
