Rodič nereaguje na oslovení, špatně dýchá nebo je vážně zraněný. Jindy se právě pokouší ublížit sobě či někomu dalšímu. V takové chvíli potřebuje dítě přivolat pomoc hned. Nemá nejprve čekat, zda se mu podaří dovolat příbuznému nebo situaci samo uklidnit.
Dítě nemusí určit příčinu stavu. Operátor potřebuje hlavně vědět, kde se událost stala, co dítě právě vidí a kdo je v nebezpečí. Otázkami je provede dalším postupem.
Popiš místo a to, co vidíš
Při ohrožení zdraví volej 155 nebo 112. Může jít o potíže s dýcháním, křeče, bezvědomí, vážné zranění či prudké zhoršení po alkoholu nebo jiné látce. Při probíhajícím násilí nebo výhrůžce bezprostředním útokem volej 158 nebo 112. Tísňovou pomoc potřebuje také malé dítě, které zůstalo bez potřebné péče a nelze rychle zajistit dospělého, jenž se o ně postará.
Volající může říct: „Jsem dítě, jsem na adrese…, táta nereaguje a dýchá divně“ nebo „Máma vyhrožuje nožem, jsem se sourozencem za zamčenými dveřmi“. Má odpovídat na otázky operátora a řídit se jeho pokyny. Pokud adresu nezná přesně, popíše místo co nejlépe.
Záchranná služba doporučuje popisovat, co vidíš. Řekni třeba „má křeče“, i když nevíš proč. Sděl také, že jsi dítě, a pokud nějaký pokyn nedokážeš splnit, řekni to operátorovi. Když se stav po ukončení hovoru zhorší dřív, než pomoc přijede, volej znovu.
Chraň se i během čekání na pomoc
Dítě nemá rodiče fyzicky držet, brát mu silou nebezpečný předmět, nutit ho spolknout lék ani s ním nastupovat do auta, když neřídí bezpečně. Pokud může odejít bez zvýšení nebezpečí, přesune se k sousedům, do veřejného prostoru nebo za jiným dospělým a volá odtud.
Pokud s ním je mladší sourozenec a lze jej bezpečně vzít, vezme ho s sebou. Jestli by návrat nebo pokus o odchod ohrozil kterékoli z dětí, řekne operátorovi, kdo zůstal uvnitř a kde. Dítě nenese vinu za to, že nemohlo všechny samo ochránit.
Když rodič mluví o sebevraždě, dítě nemá slibovat, že to utají, ani zůstat jediným člověkem, který ho hlídá. Má přivolat dospělou či tísňovou pomoc. Pokud je čekání na místě bezpečné, může zůstat poblíž podle pokynů operátora; vlastní bezpečí má přednost.
Když nejde o tísňovou chvíli
Obava může být vážná, i když právě nikdo není bezprostředně ohrožený. Dítě může zavolat na Linku bezpečí 116 111. Telefonická pomoc je pro děti a studenty do 26 let bezplatná, anonymní a nepřetržitá. Může také oslovit dospělého, kterému důvěřuje, školu, lékaře nebo sociální službu.
Dospělému v krizi i jeho blízkým je dostupná Linka první psychické pomoci 116 123, telefonicky zdarma a nepřetržitě. Pro léčbu, praktickou péči či ochranu dítěte může rodina oslovit lékaře, krizové centrum, sociální službu nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí, OSPOD. Při bezprostředním ohrožení mají přednost tísňová čísla 155, 158 či 112.
Po akutní události potřebuje péči a vysvětlení také dítě. Dospělý mu má říct, kde teď bude, kdo se o ně postará a kdy dostane další zprávu. Může se bát, že rodiče rozzlobilo nebo zradilo. Pomůže konkrétní ujištění: „Zavolal jsi, protože táta potřeboval pomoc. Teď se o něj starají záchranáři a já zůstanu s tebou.“
