Když krize začne, rodina často hledá čísla, klíče a člověka, který by mohl přijet. Přitom se snaží rozhodnout, co říct dítěti a kdo zruší školní oběd nebo přinese jeho léky. Krátký plán připravený předem nemusí krizi zastavit. Může ale zabránit tomu, aby základní péče závisela na improvizaci dítěte.
Australská odborná iniciativa COPMI doporučuje rodinný plán pro období zhoršení nebo hospitalizace rodiče. Zachycuje běžný režim dítěte, přání rodiny a domluvu s lidmi, kteří mohou pomoci. Nejlépe se připravuje v klidnější době, kdy se do něj může rodič zapojit.
Napiš to, co druhý člověk skutečně potřebuje
Uveď jména a ověřená telefonní čísla dospělých, kteří mohou převzít péči, pokud možno i někoho do zálohy. Přidej kontakty na školu a lékaře dítěte, důležité zdravotní potřeby, kdo smí dítě vyzvednout a kde jsou potřebné věci. Pomůže také popis běžného režimu a toho, co dítě uklidňuje. Druhý člověk potřebuje vědět, jak se o dítě postarat dnes, ne znát celý životopis rodiče.
Plán má také říct, jaký kontakt s rodičem je v době odloučení možný a bezpečný. Dítěti může pomoci pravidelná krátká zpráva nebo telefon v domluvený čas. Někdy kontakt dočasně není možný; pak má dospělý dítěti pravdivě říct, kdy situaci znovu ověří.
Zapiš záložní variantu. Ochota pomoci vyslovená před rokem nemusí znamenat dostupnost dnes. Dospělí mají souhlas a možnosti pečujících osob ověřit, ne jen napsat jejich jméno. Jestli není koho oslovit, zapoj sociálního pracovníka nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Samotný seznam přání nenahrazuje potřebné dohody a oprávnění. Předem ověř také podmínky vyzvedávání ve škole a to, kdo může dítě zastupovat. Při nejasnostech v uspořádání péče se obrať na OSPOD nebo právní poradnu. Přehled MPSV vysvětluje i formy náhradní rodinné péče, o kterých rozhoduje soud.
Dítě řekne, co potřebuje. Péči domlouvají dospělí
Menší dítě může ukázat oblíbenou hračku, říct, u koho se cítí bezpečně, a naučit se, kde najde kartičku s kontaktem. Dospívající může říct, komu chce ve škole situaci sdělit, jaké informace potřebuje a co mu pomáhá zachovat běžný den.
Dítě ale nemá obvolávat příbuzné a prosit někoho, aby se o ně postaral. Nemá vyjednávat s nemocnicí, posuzovat stav rodiče ani rozhodovat, zda je ještě bezpečné zůstat doma. Jeho přání je důležité; odpovědnost za zajištění plánu zůstává dospělým.
Plán by měl být dostupný lidem, kteří jej mohou použít, a současně nemá zbytečně šířit citlivé údaje. Dítě má vědět, kde najde svou stručnou verzi a které informace může říct operátorovi nebo bezpečnému dospělému.
Ověř, že domluva stále platí
Jednou za čas ověř telefonní čísla, dostupnost lidí, školní kontakty a zdravotní informace. Ptej se, co v minulé epizodě skutečně fungovalo a co zůstalo jen na papíře. Po stěhování, změně školy nebo léčby plán aktualizuj.
Při bezprostředním ohrožení nečekej, až se ozve člověk uvedený v plánu. Při akutním zdravotním stavu volej 155, při násilí či vyhrožování s bezprostředním ohrožením 158; využít lze také tísňovou linku 112. Když plán stojí na dítěti nebo na nedostupném dospělém, je potřeba zajistit jinou pomoc.
Rodič zná každodenní potřeby dítěte a v klidnější chvíli může pomoci domluvit, co bude při zhoršení jinak. Ostatní dospělí pak mají na co navázat. Dítě nemusí jejich spolupráci řídit.
Pokud se dítě bojí rodičovy reakce na hledání pomoci, záleží i na tom, kde a s kým lze plán bezpečně připravit. Článek Dítě se bojí rodičovy reakce. Musí ho nejdřív konfrontovat? rozlišuje strach, konkrétní ohrožení a bezpečný další krok.
