„Doma se bojím, když někdo pije.“ Takovou větou může začít rozhovor s učitelem, příbuzným nebo jiným dospělým. Dítě může popsat jednu chvíli, která ho vyděsila, nebo něco, co se doma opakuje. Další podrobnosti může doplňovat postupně.
První oslovený dospělý nemusí hned vědět, jak všechno vyřešit. Má však naslouchat, zjistit, zda je dítě právě v bezpečí, a zajistit další pomoc podle toho, co se děje.
Komu se můžeš svěřit
Můžeš oslovit druhého rodiče, prarodiče, tetu, sousedku, rodiče kamaráda nebo někoho ve škole: učitele, školního psychologa, metodika prevence či vychovatele. Obrátit se lze také na trenéra, lékaře nebo sociálního pracovníka. Hledej člověka, který tě bere vážně, není pod vlivem alkoholu či jiných látek a je ochoten ti pomoci.
První volba nemusí vyjít. Dospělý může problém zlehčit, začít obhajovat rodiče nebo zůstat bezradný. Můžeš oslovit někoho dalšího a říct i to, že první pokus nepomohl: „Už jsem o tom mluvil, ale doma se nic nezměnilo a pořád se bojím.“
V Česku má dítě podle § 8 zákona o sociálně-právní ochraně dětí právo požádat o pomoc mimo jiné OSPOD, školu, školské zařízení nebo poskytovatele zdravotních služeb, a to i bez vědomí rodičů. Jejich předchozí svolení tedy nepotřebuje. Dospělý má dítěti vysvětlit, komu bude potřeba informace předat a proč.
Když je snazší začít anonymně
Linka bezpečí je určená dětem a studentům do 26 let. Na číslo 116 111 můžeš volat zdarma, anonymně a nonstop. Konzultant s tebou může probrat, co se děje, pomoci hledat slova a promyslet, na koho se obrátit dál.
Zavolat můžeš i ve chvíli, kdy je doma zrovna klid, třeba ze školy nebo z jiného bezpečného místa. Pokud chceš zůstat anonymní, nemusíš uvádět jméno ani adresu. Na webu najdeš také chat a e-mailovou poradnu. Chat má vyhrazenou provozní dobu a odpověď e-mailem přichází s odstupem. Při právě probíhajícím nebezpečí volej tísňovou linku a řekni, kde se situace odehrává.
Co má udělat dospělý, kterému se dítě svěří
První reakce může ovlivnit, zda dítě bude pokračovat. Dospělý může poděkovat za důvěru a říct: „Jsem rád, že jsi mi to řekl. Za pití rodiče nemůžeš a není tvoje práce vyřešit to sám. Podíváme se, co teď potřebuješ.“
Má naslouchat a otevřenými otázkami zjistit, co se děje a zda je dítě v bezpečí. Podle situace potřebuje vědět, kdo je doma, zda někdo řídí, vyhrožuje, ubližuje nebo potřebuje zdravotní pomoc. Vlastní domněnky nemá vkládat do příběhu dítěte ani ho nutit znovu a znovu vyprávět podrobnosti.
Britské doporučení NICE pro rozhovor při podezření na špatné zacházení zdůrazňuje vysvětlení hranic důvěrnosti, naslouchání a tempo, které dítě zvládá. Slib „nikomu to neřeknu“ nemusí dospělý dokázat dodržet. Může být potřeba zapojit lidi, kteří dítě ochrání. Dospělý má vysvětlit, na koho se obrátí, proč a co bude následovat. Když něco zatím neví, řekne to.
Česká Karta KID zveřejněná na Národním zdravotnickém informačním portálu rozlišuje akutní a chronické ohrožení. Při akutním ohrožení doporučuje zajistit fyzické i emoční bezpečí dítěte, podle potřeby první pomoc a zdravotní péči a kontaktovat OSPOD a Policii ČR, případně státní zastupitelství. Dospělý tedy potřebnou pomoc aktivně zajišťuje.
Nejdřív bezpečí dítěte, potom rozhovor s rodičem
První impuls může být okamžitě rodiči zavolat a vyčíst mu pití. Pokud dospělý nezná situaci, může tím dítě vystavit hněvu, nátlaku nebo dalšímu tajení. Zvlášť riskantní je konfrontace s člověkem, který je právě pod vlivem a chová se nepředvídatelně.
Dospělý má nejprve zjistit aktuální ohrožení. Pokud je bezprostřední, přivolá tísňovou pomoc. Další postup může konzultovat s OSPOD nebo s pracovníkem odpovědným za ochranu dětí ve své organizaci. Před rozhovorem s rodičem je potřeba promyslet, kde bude dítě, kdo se o něj postará a co dělat, pokud rodič zareaguje výhrůžkami nebo násilím.
Co může zajistit OSPOD
Orgán sociálně-právní ochrany dětí, zkráceně OSPOD, může dítěti a rodině poskytnout poradenství, podporu a zprostředkovat další služby. Kontakty na místní pracovníky najdeš na webu městského úřadu nebo úřadu obce s rozšířenou působností, obvykle pod sociálním odborem. Pracovníci mají zjišťovat názor a přání dítěte.
Kontakt s OSPOD nevede automaticky k odebrání dítěte. MPSV ve svém informačním materiálu uvádí, že samotný OSPOD zásadně není oprávněn umístit dítě mimo rodinu; o takovém opatření může z vážných důvodů rozhodnout soud. Další postup závisí na potřebách dítěte a závažnosti ohrožení. Dítě se může ptát, co pracovníci navrhují a co se bude dít dál.
Kdy volat tísňovou pomoc
Když právě dochází k násilí, někdo vyhrožuje nebo chce po pití řídit s dítětem, je potřeba jednat hned. Stejně tak když malé děti zůstaly bez potřebné péče. Pokud člověka po pití nejde probudit nebo nedýchá normálně, volej zdravotnickou pomoc a řiď se pokyny operátora.
Pokud to jde bez dalšího nebezpečí, přesuň se ke střízlivému dospělému nebo na místo, odkud můžeš pomoc bezpečně přivolat. Nemusíš ale nejdřív někoho známého sehnat ani sám rozhodovat, jak závažný je zdravotní stav. Operátorovi popiš, co vidíš a slyšíš.
Pomoc dítěti může začít, i když rodič léčbu odmítá
Rodina může potřebovat odbornou pomoc s pitím dospělého. Kontakty na poradenské a léčebné služby v oblasti závislostí shromažďuje Mapa pomoci. Vyhledat službu a domluvit péči jsou však úkoly dospělých, ne dítěte.
Dítě potřebuje podporu i tehdy, když rodič léčbu odmítá, přerušuje nebo se jeho pití dočasně zlepší. Přehled zkušeností dětí zachytil nejistotu pokračující i během období bez užívání. Děti a mladí lidé oceňovali stálé, respektující vztahy a pomoc s vlastními potřebami.
Dospělý, kterému se dítě svěří, může domluvit další setkání, pomoci zajistit střízlivou péči a ověřit, zda dítě ví, koho kontaktovat při potížích. Tím se první rozhovor promění v podporu, o kterou se dítě může opřít i další den.
