Psychická krize rodiče není moje vina
„Kdybych se choval líp, mámě by nebylo tak zle.“ Proč dítě přebírá vinu za rodičovu krizi, co potřebuje slyšet a kdo má převzít péči i pomoc.
OtevřítKdyž rodič prochází psychickou krizí, dítě může mít strach o něj i o sebe. Potřebuje vědět, co se děje, kdo se o ně dnes postará a komu může říct, že něco nezvládá. Pomoc rodiči i péči o rodinu mají zajistit dospělí.
Osm článků ukazuje, jak dítěti vysvětlit rodičovy obtíže, pomoci mu s pocity viny a zajistit běžný den s podporou dalších dospělých. Věnuje se také hranicím dětské pomoci, plánu pro zhoršení rodičova stavu a situacím, kdy se dítě bojí hledat pomoc kvůli možné reakci doma.
Pokud někdo právě nereaguje nebo špatně dýchá, volej 155 či 112. Při násilí a bezprostředním ohrožení bezpečí volej 158 či 112. Díl Kdy a jak přivolat pomoc vysvětluje, co říct operátorovi a jak chránit i vlastní bezpečí.
„Kdybych se choval líp, mámě by nebylo tak zle.“ Proč dítě přebírá vinu za rodičovu krizi, co potřebuje slyšet a kdo má převzít péči i pomoc.
Otevřít
Dítě vidí, že je doma něco jinak. Jak mu vysvětlit rodičovu psychickou krizi, přiznat nejistotu a říct dost, aniž by muselo nést starosti dospělých.
V psychické krizi rodiče dítě nepotřebuje jen ujištění. Potřebuje vědět, kdo dnes zajistí jídlo, školu, léky, sourozence a bezpečné místo.
Dítě potřebuje člověka, kterému může říct, co se doma děje, a který umí zapojit další pomoc. Promluvit není zrada rodiny.
Dítě může rodiči dobrovolně pomoci. Nemá ale nést jeho léčbu, náladu, bezpečí, domácnost ani péči o sourozence bez odpovědného dospělého.
Kontakty, vyzvedávání, léky i domluva s dítětem. Co připravit pro zhoršení rodičova stavu, aby dítě nemuselo shánět pomoc a organizovat péči samo.
Dítě má strach, co se stane doma. Jak ho vyslechnout, zjistit, zda je v bezpečí, a zajistit pomoc, aniž by muselo samo čelit rodičově reakci?
Kdy volat 155, 158 nebo 112, co říct operátorovi a jak chránit sebe i sourozence. A kam se dítě může obrátit pro radu, když právě nejde o tísňovou situaci.