Člověk zvládal základní školu, ale na vysoké škole se mu nedaří organizovat studium. Jiný pracuje spolehlivě, dokud k práci nepřibude péče o dítě a další povinnosti. Když se pak začne mluvit o ADHD nebo autismu, nabízí se otázka: Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml dřív?
Když přestanou stačit dosavadní opory
Dítě může vyrůstat v rodině s pevným režimem, chodit do malé třídy a mít rodiče, který připomíná termíny. S přechodem na vysokou školu přibude samostatné plánování, dojíždění a několik souběžných úkolů. Dřívější pomoc zmizí právě ve chvíli, kdy je požadavků více.
NIMH popisuje u ADHD, že se obtíže mohou výrazněji ukázat až s nároky dospělého života. Člověk umí konkrétní úkol udělat, ale nedaří se mu včas začít, rozvrhnout práci a pamatovat na ostatní povinnosti. Samotná znalost učiva mu pak k dokončení studia nestačí.
Při zpětném pohledu mohou mít význam i zkušenosti, které známky nezachytily. Například kolik času zabrala příprava, kdo hlídal odevzdání úkolů nebo co se dělo po návratu ze školy. Dobré výsledky mohou být vykoupené velkým úsilím; nápadnější potíže se zase mohly projevit hlavně doma. Při posouzení se tyto zkušenosti skládají do širšího obrazu vývoje a každodenního života.
Naučené strategie: co pomáhá a co vyčerpává
Seznamy a připomínky mohou usnadnit organizaci dne. V sociálních situacích si někdo předem připravuje věty, pozoruje způsob hovoru ostatních nebo vědomě hlídá oční kontakt. U autismu se skrývání projevů a přizpůsobování společenským očekáváním zkoumá pod označením sociální kamufláž; jednou z jejích podob je maskování.
Systematický přehled studií autistických dospělých a mladších lidí popisuje přípravu rozhovorů, napodobování druhých i potlačování vlastních projevů. Někteří účastníci vnímali přínos pro vztahy či práci, jiní zdůrazňovali únavu, úzkost nebo pocit, že se nemohou projevovat přirozeně. Souvislosti maskování s duševním zdravím a věkem diagnózy byly různorodé. Studie spolehlivě neukazují, co je příčinou a co následkem.
Praktická otázka tedy zní: Která strategie vám pomáhá a kolik sil vyžaduje? Předem připravené body mohou ulehčit telefonát. Neustálé sledování každého gesta na poradě naopak může odvádět pozornost od toho, co se říká. Pro další podporu je užitečné popsat právě tento rozdíl, včetně času na zotavení po náročné situaci.
Stereotyp může odvést pozornost od skutečných obtíží
Kdo si pod ADHD představí pouze dítě, které vyrušuje, může přehlédnout člověka s převahou nepozornosti. U autismu zase představa, že autistický člověk nemluví nebo se nikdy nepodívá do očí, zužuje pozornost na jednu podobu projevů. Royal College of Psychiatrists upozorňuje, že u žen může autismus zůstat nerozpoznaný i kvůli odlišné podobě obtíží a jejich maskování.
Zjišťovat je ale potřeba zkušenost konkrétního člověka. Žena může být výrazně neklidná, muž může mít obtíže, kterých si okolí sotva všimne. Při rozhovoru pomohou konkrétní situace z dětství i současnosti více než porovnávání s představou „typického“ muže nebo ženy s danou diagnózou.
Cestu k rozpoznání mohou prodloužit také potíže s dostupností vyšetření. Někdo dříve vyhledal pomoc kvůli úzkosti či depresi a otázka ADHD nebo autismu tehdy vůbec nezazněla. Nové posouzení zkoumá souvislosti těchto potíží a to, jakou péči člověk potřebuje nyní.
Úleva a smutek mohou přijít současně
Nové vysvětlení může změnit pohled na roky sebeobviňování. Člověk najednou rozumí tomu, proč mu některé povinnosti dávaly tolik práce. Zároveň může litovat příležitostí, které pro něj byly hůře dostupné, nebo se zlobit nad tím, jak jeho potíže okolí vykládalo.
Kvalitativní přehled zkušeností s diagnózou ADHD v dospělosti zachycuje úlevu, změny sebepojetí i nejistotu a obavy z reakcí ostatních. Přijetí diagnózy v popisovaných zkušenostech probíhalo různě a mohlo se v čase měnit. Výsledky vycházejí převážně z rozhovorů a neříkají, jak často jednotlivé reakce nastávají u všech diagnostikovaných dospělých.
Co s novým porozuměním udělat teď
Pokud cesta začala online testem nebo chvílí „poznávám se v tom“, může následovat odborný rozhovor. Rozdíl mezi prvním vodítkem a diagnózou vysvětluje článek Poznávám se v tom. Co mi řekne online test na ADHD či autismus?. K posouzení pomůže přinést dostupné školní či zdravotní zprávy a popsat dlouhodobé obtíže, současné změny i to, co funguje. Podobné potíže mohou mít také jiné příčiny, například nedostatek spánku nebo další zdravotní stav.
Po stanovení diagnózy má smysl domluvit konkrétní navazující péči. Co potřebuje léčbu, co lze upravit v prostředí a na koho se obrátit, pokud první doporučení nepomáhá? Vyberte jednu opakující se situaci, která vám komplikuje den, a proberte, jak ji usnadnit. Možnosti rozvíjí navazující článek Podpora se neptá jen na název: co může změnit prostředí.
