„Jestli odejdeš, ublížím psovi.“ Taková výhrůžka může člověka zastavit ve dveřích. Bojí se o sebe, ale také o zvíře, které s ním žije a samo se neochrání. Partner této vazby využívá: za pokus o vlastní rozhodnutí má zaplatit někdo, na kom druhému záleží.
Při bezprostředním nebezpečí volejte 158 nebo 112, při závažném ohrožení zdraví člověka 155. Řekněte, kdo je na místě, co se právě děje a že je ohroženo i zvíře. Na nalezení dočasné péče nečekejte a pro zvíře se nevracejte do probíhajícího útoku.
Výhrůžka míří na zvíře, ale řídí život člověka
Pes, kočka nebo jiné zvíře může být každodenním společníkem a blízkou bytostí i pro děti. Když někdo hrozí, že mu ublíží, člověk může začít zvažovat každé své rozhodnutí podle toho, zda zvíře neohrozí. Může přestat chodit za přáteli, vzdát se hledání bydlení nebo zůstat doma, aby měl zvíře pod dohledem.
Tomu se říká nátlaková kontrola: druhý používá strach a omezení k tomu, aby určoval, co smíte dělat. Hrozba zvířeti se může spojovat s kontrolou peněz, telefonu nebo pohybu. Krizové službě řekněte i o výhrůžce, po které zatím nenásledoval útok. Už strach z jejího splnění může zásadně omezovat život doma.
Studie zkušeností 103 lidí z programů pomoci při partnerském násilí popsala ubližování zvířatům jako prostředek moci a kontroly i překážku při plánování bezpečí. Obava o zvíře tedy patří do rozhovoru o tom, co člověku brání udělat další krok.
„Proč prostě neodejde?“ přehlíží i strach o zvíře
Odchod může komplikovat bydlení, peníze, péče o děti i obava z dalšího násilí. Zvíře přidává konkrétní otázky: Vezmou ho do ubytování? Kdo mu podá léky? Co se stane, když zůstane s partnerem? Člověk může chtít odejít a současně nevidět řešení, které by považoval za bezpečné.
Přehled Australian Institute of Family Studies popisuje i odkládání odchodu a návraty kvůli obavám o zvířata. Doporučuje zahrnout je do bezpečnostního plánování a propojit pomoc lidem se službami pro zvířata. Pro konkrétní domácnost to znamená začít o zvířeti mluvit už při prvním hledání pomoci.
Věta „je to jen pes“ tuto překážku neodstraní. Užitečnější je nabídnout, že společně zjistíte možnosti péče. Další souvislosti rozebírá článek Proč není snadné odejít z násilného vztahu.
První hovor může začít obavou o psa
Na bezplatnou nonstop Linku pomoci obětem 116 006 můžete zavolat i tehdy, když ještě nevíte, zda odejdete. Třeba se slovy: „Partner vyhrožuje psovi, když mluvím o rozchodu. Bojím se ho nechat doma a nevím, kam s ním.“ Konzultantovi tím sdělujete důležitou součást situace.
Popište, co partner řekl nebo udělal, zda už zvířeti ublížil, kdo další žije v domácnosti a čeho se obáváte při případném odchodu. Řekněte také, pokud kontroluje telefon, zprávy nebo peníze. Domluvte se, jak s vámi může služba bezpečně zůstat v kontaktu. Linka respektuje anonymitu volajících; volání ale může zůstat v historii vašeho telefonu.
K prvnímu rozhovoru nepotřebujete připravený důkazní spis. Pokud máte zprávy s výhrůžkami nebo veterinární zprávu, proberte, zda a jak je bezpečně uchovat. Fotografování či nahrávání během útoku může přidat další nebezpečí. Pomoc neodkládejte proto, že nic takového nemáte.
Dočasná péče potřebuje konkrétní domluvu
Se službou můžete hledat ubytování společně se zvířetem nebo oddělenou dočasnou péči, například u důvěryhodného člověka. U každé možnosti ověřte, zda skutečně přijme daný druh a počet zvířat, na jak dlouho a za jakých podmínek. Samotný kontakt na útulek ještě neznamená volné místo.
Také americká služba National Domestic Violence Hotline doporučuje při plánování péče myslet na krmivo, léky a zdravotní dokumentaci zvířete. Při konkrétní domluvě je užitečné probrat:
- Kdo může zvíře bezpečně převézt a jaké vybavení k tomu potřebuje?
- Kdo zajistí krmivo, léky a případnou veterinární péči a kdo je zaplatí?
- Jaké doklady či informace o zdravotním stavu potřebuje člověk nebo zařízení, které zvíře převezme?
- Kdo bude znát místo pobytu a jak budete dostávat zprávy o tom, jak se zvířeti daří?
Je-li sporné, komu zvíře patří, požádejte službu o zprostředkování právní rady. Případné převzetí zvířete ze společného domova plánujte s ohledem na riziko dalšího setkání a nátlaku. S pracovníkem proberte i to, zda partner může přes péči o zvíře vynucovat další kontakt.
Dítě nemá hlídat násilného dospělého
Dítě může zvíře bránit, sledovat náladu dospělého nebo se bát, že útok způsobilo neposlušností. Potřebuje slyšet, že za ubližování odpovídá ten, kdo ubližuje. Nesvěřujte mu hlídání partnera ani úkol zvíře během násilí zachránit. Se specializovanou službou proberte také bezpečí dítěte a postup přiměřený jeho věku.
Co může nabídnout někdo blízký
Okolí může pomoci konkrétní nabídkou: doprovodem na konzultaci, zjištěním podmínek péče nebo domluvenou pomocí s přepravou. Předem ověřte, zda o ni člověk stojí a zda je bezpečná. Podrobněji se tomu věnuje článek Jak pomoci člověku, který zažívá násilí, a nepřidat další tlak.
Můžete se nabídnout například takto: „Pokud chceš, můžu zjistit, jestli by u mě kočka mohla dočasně zůstat.“ Domluvte se na délce péče, nákladech i na tom, co řeknete ostatním. Řekněte, co skutečně dokážete zajistit a s čím potřebujete další pomoc. O dalším postupu se může na lince 116 006 poradit také blízký člověk.
Když už zvířeti někdo ubližuje
Zraněné zvíře potřebuje veterinární posouzení a péči. Pokud je bezpečné ji zajistit, řekněte veterináři i okolnosti zranění. Při probíhajícím násilí volejte policii; nevstupujte do útoku ve snaze zvíře sami odebrat.
Podezření na týrání či zanedbávání lze oznámit také Státní veterinární správě. Pro prověření potřebuje především přesné místo, popis situace a údaj, kdy se děje nebo jak dlouho trvá. Podněty přijímá například na epodatelna@svscr.cz. E-mail není cestou k okamžitému policejnímu zásahu.
Když mluvíte s policií, veterinářem nebo krizovou službou, sdělte také souvislost s ohrožením lidí doma. Výhrůžka psovi může vysvětlovat, proč se člověk bojí odejít. Právě tuto překážku lze společně začít řešit.
