Když se někdo blízký svěří s domácím násilím, můžete mít vztek, strach a chuť okamžitě zasáhnout. Zkuste nejprve zjistit, zda je teď v bezpečí a může s vámi mluvit v soukromí. Pak mu dejte prostor říct, co potřebuje. Už první rozhovor může pomoci tím, že ho vyslechnete a společně proberete, co dál.
Dejte prostor tomu, co člověk dokáže říct
Svěření může začít jedinou událostí nebo opatrnou otázkou. Některé věci člověk popíše až později; zároveň může partnera hájit nebo říkat, že doma bývá i dobře. Naslouchejte tomu, co vám sděluje, a nechte ho určovat, kolik toho právě dokáže vyslovit.
Můžete říct: „Děkuju, že mi to říkáš.“ „Mrzí mě, co zažíváš.“ „Za to, že ti ubližuje, odpovídá on.“ Potom se zeptejte: „Co by ti teď pomohlo?“ Pokud si nejste jistí, zda jste dobře porozuměli, ověřte to krátkou otázkou. Třeba: „Rozumím správně, že se bojíš vrátit domů?“
Vládní příručka k domácímu násilí doporučuje naslouchat, nezpochybňovat, neobviňovat a respektovat tempo člověka. Ve zdravotnické podpoře ženám, které zažily násilí, zdůrazňuje Světová zdravotnická organizace (WHO) také potřeby, bezpečí, soukromí a spojení s další pomocí.
Ptejte se na překážky a nabídněte konkrétní pomoc
„Proč jsi to dovolila?“ nebo „Proč jsi mi to neřekl dřív?“ může znít jako výčitka. Člověk pak začne vysvětlovat vlastní jednání místo toho, co potřebuje. Překážky odchodu přitom mohou zahrnovat peníze, bydlení, péči o děti, city i strach z reakce druhého.
Zkuste se zeptat, co by situaci usnadnilo. Nabídka může být malá a přesná: „Můžu s tebou zítra zavolat do poradny.“ „V úterý tě můžu doprovodit.“ „Jestli chceš, zjistím, kam se obrátit kvůli bydlení.“ Než cokoli zařídíte, domluvte se, zda o to člověk stojí a zda je to pro něj bezpečné.
Přímou praktickou i emoční podporu doporučuje také americká služba National Domestic Violence Hotline. Zmiňuje například doprovod a pomoc s hledáním lidí a služeb pro běžné potřeby. U vlastní nabídky řekněte, kdy jste dostupní a co dokážete zajistit. Člověk pak ví, s čím může počítat.
Zůstaňte v kontaktu i při váhání nebo návratu
Naléhání na okamžitý odchod může vycházet ze strachu o blízkého. Jestliže ale odejít nemůže nebo se vrátí, může se začít bát i vaší reakce a přestat se svěřovat. Věta „jestli s ním zůstaneš, už za mnou nechoď“ mu může uzavřít jednu z mála dostupných cest k pomoci.
Obavu lze říct přímo: „Mám strach o tvoje bezpečí. Můžeme společně zjistit, jaké jsou možnosti?“ Pokud se člověk vrátil, zajímejte se o to, co se stalo a co nyní potřebuje. Můžete znovu nabídnout kontakt se službou nebo dohodnout, jak spolu zůstanete ve spojení.
Před voláním či posláním zprávy si ověřte, jaký způsob a čas jsou bezpečné. I dobře míněná zpráva o poradně může prozradit, že se vám člověk svěřil. Když se podmínky změní, je potřeba domluvit spojení znovu.
Konfrontace může ohrožení zvýšit
Chuť postavit se násilné osobě bývá silná. Konfrontace, vyhrožování nebo tajné vyjednávání však mohou prozradit, s čím se vám člověk svěřil, a vyvolat další nátlak. Následky pak může nést právě ten, komu chcete pomoci.
Další postup proto proberte se specializovanou službou. Při bezprostředním ohrožení přivolejte policii a řiďte se pokyny operátora. Sami situaci nevyjednávejte a nevystavujte sebe ani další lidi nebezpečí.
Domluvte se, kdo bude o situaci vědět
Svěřený příběh nešiřte mezi rodinou a přáteli bez souhlasu. Ptejte se, koho lze bezpečně zapojit a co mu sdělit. Na sociálních sítích nezveřejňujte údaje, fotografie nebo polohu, které by mohly ohroženého člověka vystavit dalšímu nebezpečí.
Pokud právě hrozí vážné ublížení, volejte tísňovou pomoc. Při obavách o dítě se obraťte na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD); s postupem může poradit i specializovaná služba. Pokud se o násilí dozvíte při výkonu své profese, ověřte také své povinnosti a postup pracoviště. Když je potřeba zapojit další pomoc, vysvětlete ohroženému člověku, co děláte, pokud to situace bezpečně umožňuje.
Blízký si může nechat poradit i pro sebe
Podpora může trvat dlouho a být vyčerpávající. Můžete potřebovat radu, jak mluvit, co nabídnout nebo jak říct, že některou pomoc dál zajišťovat nedokážete. Při konzultaci popište vlastní roli, obavy a možnosti; můžete se nejprve zeptat, jaké informace pracovník potřebuje.
Na bezplatnou nonstop linku 116 006 lze zavolat také kvůli blízkému, kolegovi nebo sousedovi. Bezplatná nonstop linka 116 016 je určená ženám zažívajícím domácí násilí, jejich příbuzným a lidem z pomáhajících profesí. S další podporou pomáhají také intervenční centra.
Při domluvě s blízkým můžete propojit svou nabídku s odbornou pomocí: „Na schůzku tě doprovodím. S právními otázkami zkusíme najít poradnu.“ Taková domluva dává člověku konkrétní oporu a vám umožňuje říct, co skutečně dokážete nabídnout.
