„Dnes už nechci být na světě.“ V takové chvíli není potřeba rozhodovat, zda člověk vyslal dost předchozích signálů. Je potřeba zjistit, co se děje právě teď, a spojit ho s pomocí.
Můžeš se zeptat přímo: „Máš teď myšlenky na sebevraždu?“ Pokud ano, pokračuj klidně: „Přemýšlíš, že si ublížíš právě teď?“ a „Jsi teď v bezpečí?“ Přímá slova nejsou hrubost. Odstraňují nejasnost, kterou opatrné opisování může ponechat.
Zeptej se přímo, ale z odpovědi nedělej verdikt
Americký Národní ústav duševního zdraví (NIMH) shrnuje studie, podle nichž otázka na sebevražedné myšlenky a chování takové myšlenky nevyvolává ani nezesiluje. Přímá otázka může člověku usnadnit, aby o nich promluvil.
Z odpovědí ale nevytvářej vlastní skóre nízkého, středního nebo vysokého rizika. Člověk může potřebovat pomoc i bez podrobného plánu. Britský institut NICE v doporučení pro péči po sebepoškození odmítá používání těchto škál k předpovídání sebevraždy nebo k rozhodování, komu nabídnout léčbu či koho propustit z péče. Podstatné jsou potřeby člověka a jeho bezpečí.
Když člověk říká, že právě přemýšlí o tom, že si vezme život, potřebuje neodkladnou odbornou pomoc. Nečekej na online test ani běžný termín. Pokud už jednal, chce jednat teď, je závažně zraněný nebo nedokáže zůstat v bezpečí, volej 155 či 112. Stejně postupuj, když máš obavu o jeho bezprostřední bezpečí a nevíš, jak situaci zvládnout. Popiš přesně, co víš; nemusíš před telefonátem sám určit míru ohrožení.
Zůstaň nablízku a zapoj další pomoc
Podle možností zůstaň s člověkem osobně nebo na telefonu, dokud se ho neujme další bezpečná osoba či služba. Neslibuj, že ohrožení jeho života uchováš v tajnosti. Můžeš říct: „Děkuji, že jsi mi to řekl. Teď potřebuji zapojit pomoc, abys na to nebyl sám.“
Jsi-li dítě nebo dospívající, přizvi hned důvěryhodného dospělého. Když nikdo není po ruce a někdo je právě v nebezpečí, můžeš tísňovou linku zavolat i ty. Nemusíš sám hlídat kamaráda nebo rodiče ani převzít odpovědnost za to, co udělá.
Pokud je to bezpečné, omez přístup k věcem, kterými by si člověk mohl ublížit. Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) doporučuje v bezprostředním ohrožení člověka nenechávat samotného do příjezdu pomoci. Nepouštěj se však do zápasu, odzbrojování nebo fyzického zadržování; můžeš ohrozit sebe i druhého.
Když je člověk agresivní, má zbraň nebo je prostředí jinak nebezpečné, chraň také vlastní bezpečí a řiď se pokyny tísňové linky. Pomáhat neznamená vstoupit do situace, kterou sám nedokážeš bezpečně zvládnout.
Kam volat, když nejde o bezprostřední ohrožení
Když nejde o bezprostřední ohrožení, ale člověk potřebuje podporu a neví, co dál, děti a studenti do 26 let mohou anonymně, zdarma a nonstop volat Linku bezpečí 116 111. Dospělí a jejich blízcí mohou zdarma a nonstop volat Linku první psychické pomoci 116 123.
Krizová linka nenahrazuje tísňovou službu při bezprostředním nebezpečí ani dlouhodobou odbornou péči. Může však pomoci unést aktuální chvíli, promyslet další bezpečný krok a nezůstat s rozhodováním sám.
Nestačí předat telefonní číslo a předpokládat, že tím je vše vyřešeno. Pomoz člověku hovor uskutečnit, pokud o to stojí, a domluvte se, kdo se mu znovu ozve. Při bezprostředním nebezpečí má přednost tísňová pomoc.
Když je člověkem v krizi vlastní rodič, dítě potřebuje také někoho, kdo se postará o něj. Tomu se věnuje článek Psychická krize rodiče není moje vina.
