„Tady máš číslo na psychologa.“ Věta může být dobře míněná a užitečná. Přesto mezi číslem a pomocí leží několik kroků: najít sílu zavolat, dovolat se, vysvětlit situaci, zjistit podmínky, unést čekání a vědět, co dělat při zhoršení.
Předat kontakt je začátek. Další otázka zní, zda se člověk se službou opravdu spojil a dostal srozumitelnou odpověď. Když má čekat, potřebuje vědět, jakou pomoc může využít do té doby.
Místo „někam zavolej“ domluvme první krok
„Vyhledej odborníka“ přenáší celou orientaci na člověka, který může mít nejméně sil. Konkrétnější domluva zní: „Dnes v 16 hodin spolu zavoláme do této služby. Chceš mluvit sám, nebo mám na začátku shrnout, proč voláme?“
Doprovod může pomoci sepsat, co se změnilo, připravit otázky, být u telefonátu nebo zajistit cestu. Nejdřív se ale domluvte, s čím má doprovod pomoci. Přítomnost blízkého má člověku, který pomoc potřebuje, usnadnit vyjádření, ne mu vzít slovo.
U dítěte nesou dospělí odpovědnost za zajištění pomoci. Nemá dostat jen kartičku se slovy, ať si vše vyřídí. Potřebuje také vysvětlení, kdo se co dozví a co se bude dít, i prostor říct svůj názor. Dospívající kamarád nemá návaznou péči organizovat sám; může pomoci přizvat bezpečného dospělého.
Kdo pomůže, než přijde termín?
Termín za několik týdnů nevyřeší dnešní potíže. Domluvte, kdo zůstane v kontaktu a jak pomůže s jídlem, odpočinkem, školou či dalšími povinnostmi. Taková podpora nenahrazuje potřebné vyšetření. Službě nebo ošetřujícímu lékaři je důležité říct, co člověk nyní nezvládá, a zeptat se, kam se obrátit před termínem.
Sdělení o sebevražedných myšlenkách berte vážně a pomoc řešte nyní. Při aktuálním úmyslu, závažném zranění nebo jiném bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112. Zůstaňte s člověkem, pokud je to pro vás bezpečné, a řiďte se pokyny operátora. Pro krizový rozhovor mohou dospělí využít Linku první psychické pomoci 116 123, děti a studenti do 26 let Linku bezpečí 116 111. Obě telefonní linky jsou zdarma a fungují nepřetržitě.
Britské doporučení NICE pro péči po sebepoškození požaduje domluvit s člověkem účel, podobu a četnost následné péče, zapojené služby a předat mu plán s kontakty. Při trvajících obavách o jeho bezpečí uvádí počáteční následnou péči do 48 hodin od psychosociálního posouzení, tedy odborného zhodnocení situace a potřeb. Jde o konkrétní britské doporučení po sebepoškození, nikoli o obecnou českou lhůtu. Při akutním ohrožení se na její uplynutí nečeká.
Zeptejme se, zda se spojení podařilo
Domluvte se předem: „Můžu ti zítra večer napsat, jestli se podařilo dovolat?“ Zajímejte se, co bránilo spojení a s čím lze pomoci. Člověk nemusí kvůli tomu sdělovat obsah důvěrného rozhovoru ani dokazovat poslušnost.
Když služba nemá kapacitu, neodpovídá potřebám člověka nebo první kontakt nevyjde, vraťte se k náhradnímu plánu. Může jím být praktický lékař či pediatr, jiná odborná služba, školní poradenské pracoviště nebo krizová linka podle situace. Jedna zavřená cesta není odborné potvrzení, že člověk pomoc nepotřebuje.
Pomůže ověřit čtyři věci: kdo začal potřeby člověka řešit, jaký je další domluvený krok, kam se obrátit při zhoršení a kdy se znovu spojíte. Odeslaný e-mail ani automatická odpověď ještě nepotvrzují, že péče začala.
Jestli první cesta nevyjde, není hotovo. Článek První dveře se zavřely. Jak zkusit jinou cestu k pomoci? rozvíjí náhradní plán bez přesunu celé námahy na člověka v nesnázích.
