„Poslední dobou mám pocit, že už to nezvládám.“ Odpověď přijde rychle: „To má teď každý. Vyspi se a přejde to.“ Možná měla uklidnit. Může však znít jako rozhodnutí, že další vysvětlení není potřeba.
Člověk bývá zaskočený, bojí se nebo sáhne po větě, kterou sám slýchal. Ke zlehčující odpovědi se ale může vrátit. Pomáhá pojmenovat, co se stalo, a tentokrát nechat prostor tomu, koho předtím odbyl.
Nejdřív zjisti, co má vlastně přejít
„To přejde“ může být v některých situacích pravda. Když ale ještě nevíme, co člověka trápí, jak dlouho to trvá a zda je v bezpečí, uklidňujeme naslepo. Věta „určitě to bude dobré“ navíc slibuje výsledek, který nemůžeme zaručit.
Naději lze nabídnout konkrétněji: „Nevím ještě, co se děje, ale pomůžu ti najít někoho, s kým to můžeme probrat.“ Druhý nemusí hned vyprávět celý příběh. Může začít tím, že nespí, bojí se školy nebo si ubližuje. Nech ho domluvit a ověř si, že jsi porozuměl: „Nejhorší je pro tebe ráno před školou. Rozumím tomu správně?“
Otázka „co by ti pomohlo?“ nemusí přinést odpověď. Pak nabídni jednu proveditelnou možnost: „Můžu s tebou zavolat na linku pomoci?“ nebo „Chceš, abych šel s tebou k lékaři?“ Vyčerpaný člověk nemusí zvládnout sám vymyslet celý další postup.
Na myšlenky na sebevraždu se ptej přímo
Když zazní „nemá cenu tu být“, můžeš se klidně zeptat: „Myslíš tím, že máš myšlenky na sebevraždu?“ NIMH shrnuje studie, podle nichž přímá otázka takové myšlenky nevytváří ani nezvyšuje.
Pokud odpověď zní ano, poděkuj za důvěru a pomoz spojit se s odbornou pomocí. Zeptej se také, zda si chce ublížit právě teď nebo už něco udělal. Při bezprostředním ohrožení či po pokusu o sebevraždu volej 155 nebo 112. Je-li to pro tebe bezpečné, zůstaň s člověkem do příjezdu pomoci a řiď se operátorem. Při nejistotě o bezprostředním ohrožení se poraď na 155.
Pro rozhovor a domluvu dalších kroků je dospělým a jejich blízkým určena Linka první psychické pomoci 116 123. Děti a studující do 26 let mohou volat na Linku bezpečí 116 111. Obě telefonní linky fungují zdarma, anonymně a nonstop. Pokud jsi nezletilý a bojíš se o kamaráda, přiber dospělého, kterému důvěřuješ.
Odpověď „ne“ na otázku o sebevraždě zbytek trápení neruší. Můžeš dál naslouchat a domluvit pomoc se spánkem, strachem nebo jinými potížemi. Ani při odmítavé odpovědi nepřehlížej zjevné bezprostřední ohrožení.
Obava, komu se citlivé informace dostanou, může svěřování ztížit. Systematický přehled o hledání pomoci u mladých lidí mezi překážkami popisuje i obavy o důvěrnost a důvěru v odborníky. Vysvětli proto, komu chceš informaci předat a proč. Neslibuj, že za všech okolností zůstane jen mezi vámi.
Omluva dává nabídku, ne nárok na důvěru
„Mrzí mě, že jsem tě odbyl“ nech chvíli zaznít. Dodatek „ale já to myslel dobře“ snadno přesune rozhovor k obhajobě tvého úmyslu. Teď je potřeba zjistit, co druhý potřebuje a zda s tebou chce mluvit.
Může si vybrat jiného dospělého, kamaráda nebo službu. Respektuj to: „Rozumím. Můžu ti pomoci spojit se s někým jiným?“ Náprava může spočívat právě v tom, že se pomoc podaří zajistit jinou cestou. Na odpuštění ani další důvěru se při ohrožení nečeká.
Pokud jste se domluvili na telefonátu či návštěvě, zeptej se později, zda se kontakt podařil a jestli je potřeba s něčím pomoci. Omluvu tak podpoří konkrétní jednání. NUDZ doporučuje zůstávat v kontaktu, naslouchat a nabídnout i pomoc s telefonátem nebo doprovodem.
Opravený rozhovor může být začátkem další pomoci. Kdo má následně co udělat, rozebírá článek Všimnout si nestačí. Kdo má změnu posoudit a kdo jednat?.
