Když žena začne žít s mužem, okolí jí řekne, že bisexualita byla fáze. Když později chodí se ženou, někdo její předchozí vztah označí za skrývání. V obou případech má konkrétní partner přepsat celý její příběh. Jako by orientace platila jen do chvíle, než člověk zavře dveře společného bytu.
Jeden vztah neukáže všechno, co člověk prožívá
Bisexualita obvykle označuje citovou, romantickou nebo sexuální přitažlivost k lidem více než jednoho genderu. Tak ji vymezuje také materiál OSN o bisexualitě. Nemusí jít o stejně silnou přitažlivost ke všem genderům ani o stejný způsob prožívání. Někdo se označuje jako bi, jiný jako pansexuální nebo queer, další žádný pojem nepoužívá. Tato označení se mohou překrývat, ale lidé jimi nemusí myslet totéž.
Přitažlivost, partnerská zkušenost a vlastní označení spolu souvisejí, ale nejsou zaměnitelné. Člověk může prožívat přitažlivost a nikdy podle ní nejednat. Může mít za život jednoho partnera nebo dosud s nikým nechodit. Současné partnerství ukazuje jednu část jeho života. Neříká všechno o tom, co prožívá a jak sám sobě rozumí.
Když bi muž žije se ženou, jejich vztah není důkazem, že si svou přitažlivost k mužům vymyslel. Stejně tak vztah dvou žen automaticky neznamená, že se obě označují jako lesby. Ani gender partnera nemusí být zvenčí zřejmý. Nejjednodušší bývá vycházet z toho, co o sobě lidé sami sdělí, místo opravování jejich odpovědi podle vlastní představy.
K bisexualitě není potřeba seznam bývalých partnerů
Otázka „A s kým jsi to tedy vyzkoušel?“ staví člověka do situace, kdy má svou orientaci doložit intimní historií. Takový důkaz není potřeba. Přitažlivost lze vnímat před prvním vztahem a žádný počet zkušeností nepřiděluje nárok na vlastní označení. Pro dospívajícího může být zvlášť matoucí požadavek, aby nejprve něco zažil a teprve potom směl mluvit o svých pocitech.
Orientaci neurčuje ani poměr předchozích vztahů. Muž, který měl pět vztahů se ženami a žádný s mužem, může být bi. Zároveň z jedné zkušenosti nelze někomu bisexualitu připsat proti jeho vůli. Přehled The Trevor Project vysvětluje, že přitažlivost nemusí být rozdělená napůl a osobní označení nevyžaduje předchozí sexuální zkušenost.
Někomu slovo bi vyhovuje celý život. Jiný později najde přesnější pojem nebo zaznamená změnu v tom, co prožívá. Respektovat jeho současné vyjádření neznamená prohlásit minulost za podvod. Možnost změny také nedává okolí důvod čekat, až se člověk „konečně rozhodne“. O tom, zda mu označení dál sedí, rozhoduje jeho zkušenost, ne svatba ani rozchod.
Být považován za heterosexuálního může mít dvě stránky
Bi člověk ve vztahu s někým jiného genderu může být okolím automaticky považován za heterosexuálního. V některých situacích se tak vyhne odmítnutí, kterému by mohl čelit jako otevřeně bi. Současně se může ocitnout před nepříjemnou volbou: nechat chybný předpoklad být, nebo znovu vysvětlovat něco osobního, i když přišel jen na návštěvu či pracovní oběd.
Představme si ženu, která přivede manžela na setkání přátel. Někdo poznamená, že už vlastně do queer společnosti nepatří. Jiný ji doma pochválí, že si nakonec vybrala „normální život“. Obě reakce podmiňují přijetí tím, s kým žije. Spokojenost v manželství přitom nevylučuje, že chce mluvit o své orientaci a být v této části života přijímaná.
Podobné zneviditelňování se může objevit v heterosexuálním i queer okolí. Slovo biphobie označuje předsudky, odmítání nebo nepřátelství vůči bi lidem; patří k nim i tvrzení, že bisexualita není skutečná. Když člověk svou orientaci připomene, nemusí hledat pozornost ani oznamovat vztahovou krizi. Může jen opravovat předpoklad, který o něm není pravdivý.
Přitažlivost není dohoda o tom, co si ve vztahu dovolíme
Monogamie znamená partnerské uspořádání s jedním partnerem. Bisexualita popisuje jinou věc: ke komu člověk může cítit přitažlivost. Bi člověk nemusí potřebovat současně partnera každého genderu, stejně jako heterosexuální člověk nepotřebuje vztah s každým typem člověka, který ho přitahuje. Orientace sama neříká, zda někdo chce monogamní vztah, jiné uspořádání nebo žádné partnerství.
Pokud se partner svěří, že je bi, může druhého napadnout otázka, zda mu ve vztahu něco chybí. Tu lze položit přímo: „Chceš mi říct něco o sobě, nebo potřebuješ změnit i naši dohodu?“ Jsou to dvě různé otázky a nemusejí mít stejnou odpověď. Samotné sdělení orientace není návrhem otevřít vztah.
O hranicích má smysl mluvit konkrétně: co pro nás znamená věrnost, co chceme sdílet a na čem jsme se dohodli. Rozhovor o přitažlivosti není souhlas se změnou těchto dohod. Stejně tak souhlas s jedním uspořádáním nelze vynucovat argumentem „kdybys mou bisexualitu přijímal, dovolil bys mi to“. Respekt k orientaci a svobodný souhlas obou partnerů se navzájem doplňují.
Svěřit se jednomu člověku neznamená oznámit to všem
Coming out je sdělení orientace nebo identity druhým. Někdo o bisexualitě mluví běžně, jiný jen s partnerem či několika přáteli. Rozhodování ovlivňuje soukromí, vztahy i bezpečí. Člověk může například chtít nejprve zjistit, zda má při odmítavé reakci rodiny někoho, o koho se opře. Podrobněji se tomuto rozhodování věnuje Coming out není jeden rozhovor.
Blízký může podporu začít jednoduchou otázkou: „Kdo to ještě ví a před kým o tom můžeme mluvit?“ Není potřeba člověka obhajovat tak, že jeho bisexualitu bez souhlasu oznámíme u rodinného stolu. I oprava cizího předsudku může proběhnout obecně, bez zveřejnění identity konkrétního člověka.
Přijetí je poznat i v obyčejném rozhovoru
Rodič nemusí po svěření dítěte zjišťovat, jaké má za sebou zkušenosti. Učitel nemusí žáka před třídou proměnit v příklad pro vysvětlování sexuality. Partner nemusí vědět všechno hned. Všem může pomoci obyčejné „Děkuju, že mi to říkáš“ a ochota přijmout odpověď bez výslechu.
Také poradna nebo ordinace může vycházet z konkrétní potřeby místo domněnky podle doprovázejícího partnera. Otázka „Co potřebujete probrat?“ nechává víc prostoru než předem hotové vysvětlení člověkova života. Kde se orientace zjišťuje, dává smysl vysvětlit účel otázky a nabídnout odpovědi, ve kterých bisexualita nechybí. Podobné každodenní projevy respektu rozvíjí průvodce The Trevor Project.
V Česku chrání antidiskriminační zákon sexuální orientaci v určených oblastech, například v zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péči a u veřejně nabízeného zboží a služeb včetně bydlení. Právní posouzení závisí na konkrétním jednání a okolnostech, ne jen na tom, zda zaznělo nepříjemné slovo. Při podezření na diskriminaci se lze obrátit na ombudsmana, který může případ posoudit a poradit další postup.
Bi člověk nemusí svou orientaci připomínat při každém setkání. Když ji ale pojmenuje, neměl by následovat spor o to, zda na ni má se současným partnerem nárok. Může být spokojený ve vztahu, který má, a zároveň chtít, aby okolí věřilo tomu, co o sobě říká.
