Telefon dřív ožil ve čtvrtek večer. Někdo věděl, kam se jde, někdo, co přinese, a někdo, u koho se bude pokračovat. Po rozhodnutí neužívat zůstal čtvrtek, ale zmizel program. Člověk mohl přijít o rituál, společný humor i většinu lidí, kterým se dalo bez domlouvání napsat.
Okolí možná vidí hlavně dobrou zprávu: přestal pít nebo brát drogy. Prázdný večer už s ním nesdílí. Přitom právě v něm může chybět něco, co samotné odhodlání nenahradí: společnost a pocit, že je člověk někde očekáván.
Co z přátelství zůstane bez společného užívání?
Společné užívání mohlo určovat místo, čas i způsob setkávání. Bylo úlevou po směně, pomáhalo překonat ostych nebo vyplňovalo ticho. Bez něj si lidé najednou nemusejí vědět rady, přestože spolu prožili roky.
Vztahy přitom mohly zahrnovat skutečnou péči, humor a pomoc v těžkých chvílích. Po tom všem se může stýskat člověku, který zároveň ví, proč potřebuje změnu. Při rozhodování o dalším kontaktu má význam i přítomnost: dokážeme být spolu jinak, než jsme byli zvyklí?
Někdo přijde na procházku, látku nenabízí a respektuje dřívější odchod. Jiný každé setkání obrátí v přemlouvání. Rozdíl se poznává z chování. Slib „nikdo tě nebude nutit“ mnoho nepomůže, když pak všichni naléhají, aby člověk aspoň jednou udělal výjimku.
Hranici usnadní konkrétní domluva i možnost odejít
Místo dlouhé obhajoby může stačit: „Rád tě uvidím v sobotu odpoledne venku. Do toho bytu teď chodit nebudu.“ Nebo: „Nepijte prosím u mě doma. Pokud chcete pokračovat v hospodě, já se rozloučím.“ Druhý ví, jaké setkání přichází v úvahu, a člověk nemusí na místě hledat odpověď pod tlakem.
Pomáhá také vlastní cesta domů, domluvený konec a někdo, komu lze po setkání napsat. Jestli se program změní, je možné odejít. Ani přátelská atmosféra člověka nezavazuje zůstávat tam, kde se zvyšuje chuť užít.
Odstup může znamenat i ztlumení skupinového chatu nebo odmítnutí pozvánek na určitou dobu. Někdy je nutné kontakt ukončit. Když jsou s partou spojené také bydlení, práce nebo peníze, potřebuje změna další oporu. Adiktologická či sociální služba může pomoci hledat dostupné možnosti, aby nezůstalo jen u rady přestat se s lidmi vídat.
Na prázdný čtvrtek je dobré myslet už ve středu
Přehled sedmnácti studií, převážně u mladých dospělých, našel souvislosti mezi tím, s kým a jak se lidé stýkají, a jejich pitím alkoholu. Studie se metodami lišily; neurčují, který konkrétní vztah má člověk ukončit. Upozorňují však na prostředí, v němž pití probíhá.
Po jeho opuštění zbývají hodiny, které dříve měly pevný program. Vyplatí se připravit něco dosažitelného ještě před chvílí, kdy přijde osamělost nebo silná chuť užít. Například domluvit hovor po večeři, krátkou návštěvu nebo společnou procházku. Když první člověk nemůže, je užitečné mít další možnost, včetně kontaktu na podpůrnou službu v její provozní době.
Konkrétní žádost dává druhému jasnější představu než neurčité „někdy se ozvi“: „Ve čtvrtek večer mi bývá těžko. Můžeme si v osm na chvíli zavolat?“ Taková domluva může patřit i do plánu vytvořeného s pracovníkem léčby. Nemusí vyplnit celý týden; pro začátek může pomoci právě v jeho nejtěžší části.
Při seznamování pomáhá vídat stejné lidi
Bez obvyklého večírku může rozhovor působit rozpačitě a ticho být nezvykle dlouhé. Člověk také teprve zjišťuje, co ho baví a na co má sílu. První návštěva kurzu nebo komunitního prostoru proto nemusí přinést velký zážitek ani nového přítele.
Smysl může mít činnost, ke které se lze vracet: dílna, deskové hry, procházky nebo dobrovolnictví v přiměřeném rozsahu. Předem se dá zjistit, zda se při ní běžně pije, kolik stojí a zda po skončení zbývá čas na rozhovor. Veřejné místo, kam lze přijít bez zvláštního důvodu, zase může nabídnout společnost bez přihlášky a pravidelného závazku.
Když si s někým dobře povídáme, lze nabídnout malé pokračování: „Příští týden sem jdu znovu, dáme si pak čaj?“ Jak se z opakovaných setkání stává bližší vztah, rozebírá i článek Proč je po škole tak těžké najít přátele?. Termín, cesta i cena přitom musejí odpovídat skutečným možnostem obou lidí.
Přátelství, vlastní zkušenost a léčba mají různé úlohy
Skupina zotavení může nabídnout setkání s lidmi, kteří znají podobné obtíže. Další možností je peer pracovník, tedy člověk, který při poskytování podpory využívá vlastní zkušenost se zotavením. Přehled služeb poskytovaných peer pracovníky z roku 2019 popsal možné přínosy, ale také řadu studií, které přínos nezjistily, a obtíže s oddělením jejich účinku od další péče.
Při výběru lze zjišťovat, jak setkání probíhá, zda je nutné mluvit o osobních věcech a jak se zachází se soukromím. Pokud forma nevyhovuje, může dávat smysl jiná skupina nebo individuální podpora. Zároveň je v pořádku mít přátele, se kterými se mluví hlavně o zahradě, filmu či běžném dni.
Léčba řeší také zdravotní stav, užívání a jeho rizika. Například přehled osmi studií při léčbě závislosti na opioidech zkoumal sociální podporu vedle medikace. Podpora může léčbu doplňovat; předepsané léky se kvůli požadavku skupiny na „čistotu“ nevysazují. Změny medikace patří k rozhovoru s ošetřujícím lékařem.
Když se nedaří, lze pomoc znovu upravit
Pokud osamělost sílí nebo se opakuje silná chuť užít, je namístě ozvat se pracovníkovi léčby a společně upravit plán. Také po návratu k užití má smysl vyhledat pomoc co nejdříve. Je potřeba vědět, co se stalo, jaký je aktuální zdravotní stav a co bude člověk potřebovat dál.
S orientací v možnostech pomáhá Národní linka pro odvykání na čísle 800 350 000, zdarma ve všední dny od 10 do 18 hodin. Pro děti a studující do 26 let je při psychické tísni dostupná také Linka bezpečí 116 111, zdarma a nonstop.
Kdo změnu teprve plánuje a při omezení alkoholu zažívá třes, pocení či jiné odvykací obtíže, potřebuje před vysazením lékařskou pomoc. Náhlé vysazení může být nebezpečné také při pravidelném užívání benzodiazepinů. Při křečích, zmatenosti, poruše vědomí nebo potížích s dýcháním volejte 155 nebo 112.
Blízcí mohou pozvat i do obyčejného dne
V souhrnu osmnácti kvalitativních studií lidé v zotavení popisovali význam společenství, v nichž se cítili bezpečně a bez stigmatu. Takové zkušenosti mohou začít docela obyčejně: někdo se ozve i mimo krizi, nabídne společný oběd nebo pozve na výlet bez alkoholu.
Pomoc může znít: „V sobotu jdu do parku, nechceš se přidat?“ Před ostatními není potřeba vysvětlovat, proč kamarád nepije, ani ho zkoušet nabídkou látky. Když odejde dřív, lze mu později napsat a domluvit příští setkání. Právě opakované pozvání může dát novému způsobu života něco, co v prvních prázdných čtvrtcích citelně chybělo.
