Ve třídě někdo udělá chybu a několik lidí se zasměje. Ostatní mlčí. Když se to opakuje, žáci mohou začít čekat posměch při každé špatné odpovědi. Nikdo nemusel vyhlásit pravidlo „chyby jsou směšné“. Skupina ho ukázala svými reakcemi.
Nepsaná pravidla určují, co přináší pozornost, co se přechází a co člověka může stát místo mezi ostatními. Nejsou ale vždy jasná a nemusí vyjadřovat názor všech.
Pravidlo je vidět v tom, co následuje
Jedna věc je, co lidé ve skupině obvykle dělají. Jiná věc je, co skupina schvaluje a očekává. Ve třídě může většina opisovat úkol, ale současně vědět, že opisování není považované za správné. Naopak nikdo nemusí nahlas zakázat určitý druh oblečení, a přesto se odlišnost pravidelně setkává s poznámkami.
Cialdini, Reno a Kallgren toto rozlišení zkoumali v experimentech s odhazováním odpadků. Chování se měnilo podle toho, jaká norma byla v dané chvíli viditelná a dostala pozornost.
Výzkum se netýkal školních tříd a nemůže vysvětlit každou dětskou skupinu. Pomáhá však rozlišit dvě otázky: co se právě děje a co členové považují za přijatelné.
Hlasité chování nemusí být většinový názor
Někdy skupinu nejvíc utváří několik rychlých reakcí. Jeden člověk začne vtip, dva se přidají a ostatní neřeknou nic. Zvenku to může vypadat jako úplná shoda. Mlčení však může znamenat souhlas, nejistotu, nezájem i obavu vyčnívat.
Proto není přesné říct „všichni to chtěli“ jen podle toho, že nikdo veřejně neprotestoval. Stejně nepřesné by bylo rozhodnout, že všichni tajně nesouhlasili. Soukromé postoje je potřeba zjišťovat jinak než pozorováním nejhlasitější chvíle.
Stejný člověk potká v jiné skupině jiná pravidla
Ve sportovním týmu může být ceněná hlasitá podpora. V knihovnickém kroužku soustředěné ticho. V jedné třídě se otázka bere jako zájem, v jiné jako zdržování. To, že člověk někde působí neobratně, proto není úplný popis jeho povahy.
Pravidla se navíc mění s novými lidmi, událostmi a reakcemi dospělých. Nejsou přírodním zákonem skupiny, i když mohou působit pevně.
Pomáhá pozorovat několik druhů signálů
Kdo dostává slovo bez přerušení? Čí nápad skupina převezme, aniž řekne, kdo s ním přišel? Kdo se dozví o změně plánu? Jak skupina reaguje na chybu, odmítnutí nebo odlišný názor? A platí stejné pravidlo pro všechny?
Takové otázky neukážou skrytý úmysl každého člověka. Mohou ale zviditelnit prostředí, které se jinak tváří jako samozřejmé. A co skupina vytvořila opakováním, může jinými opakovanými reakcemi také měnit.