Představme si žáka, který zná odpověď dřív, než učitel dopíše otázku. Pak dlouho čeká, začne si kreslit a zapomene odevzdat pracovní list. Dospělí se přou, jestli se nudí, nebo se málo snaží. Někdo dodá, že opravdu nadané dítě by přece mělo samé jedničky.
Z takové situace se nadání ani příčina obtíží určit nedají. Ukazuje ale, proč nestačí sledovat známky a hotové sešity. Dítě může potřebovat náročnější učivo v jedné oblasti a pomoc s docela jinou částí školního dne.
Schopnost a školní výkon nejsou totéž
Česká vyhláška o vzdělávání nadaných žáků počítá s vysokou úrovní v jedné či více oblastech, nejen s rozumovými schopnostmi. Zahrnuje také pohybové, manuální, umělecké a sociální dovednosti. Nadání tedy neznamená, že dítě musí vynikat ve všech předmětech nebo pracovat stále stejným tempem.
Školní výsledek závisí také na podobě úkolu. Vysvětlit matematickou myšlenku, zapsat postup a odevzdat list včas jsou různé činnosti. Když dítě jednu zvládá a u druhé se ztrácí, pomůže je oddělit. Učitel může zjistit, zda dítě rozumí principu, a zároveň s ním nacvičit potřebný způsob zápisu.
Jedno rychlé řešení ani jedna špatná známka nejsou testem nadání. Stejně tak vyrušování samo nedokazuje, že je výuka příliš snadná. Potřebujeme vědět, při čem se obtíže objevují, co jim předchází a jak se výkon mění při jiném zadání.
Výzva a pomoc se mohou hodit témuž dítěti
Národní asociace pro nadané děti v USA (NAGC) ve svém stanovisku popisuje děti, u nichž se vysoké schopnosti setkávají se znevýhodněním. Silná stránka může obtíž zakrývat a obtíž zase bránit tomu, aby okolí nadání rozpoznalo. Doporučuje proto rozvíjet schopnosti a současně poskytovat potřebnou podporu.
V praxi může dítě rozumět složitému textu, ale mít výrazné potíže s písemnou prací. Může potřebovat náročnou otázku a zároveň přehledné zadání rozdělené do kroků. Pomoc s organizací není důvodem vzít mu příležitost k náročnějšímu učení. A dobrý výsledek v oblíbeném předmětu není důvodem odmítnout jeho potíže jinde.
Je užitečné popsat obě stránky při konzultaci s učitelem nebo poradnou. Místo samotného „je chytrý, ale líný“ lze přinést dvě ukázky: co dítě samostatně vytvořilo a u jaké běžné práce opakovaně uvízne. Pomohou ukázat, jak se dítěti daří při různých způsobech práce.
Více stejných úkolů nemusí znamenat více učení
Pokud dítě učivo opravdu ovládá, může část času věnovaného opakování využít jinak. NAGC popisuje úpravu rozsahu již zvládnutého učiva: nejprve se určí, co má žák umět, ověří se jeho znalosti a teprve potom se známá látka nahrazuje novým obsahem či obohacením. Nestačí vycházet z toho, že dítě bývá rychlé.
Například místo další řady stejných výpočtů může hledat dvě různá řešení, vysvětlit, kdy postup nefunguje, nebo vymyslet vlastní úlohu a ověřit ji. Při práci s textem může porovnat dva zdroje a zdůvodnit, v čem se rozcházejí. Náročnost pak spočívá v přemýšlení, ne jen v množství popsaných stránek.
Také rozšiřující úkol potřebuje zadání, zpětnou vazbu a možnost požádat o pomoc. Dítě, které je rychle hotové, nemá automaticky trávit každou volnou chvíli doučováním spolužáků. Spolupráce může být přínosná, ale neměla by nahrazovat jeho vlastní učení. Není ani nutné zaplnit každou přestávku další výzvou.
Strach z chyby se může tvářit jako neochota začít
Některé dítě odmítne úkol právě proto, že tentokrát nezná odpověď hned. Jiné práci stále přepisuje a nedokáže ji odevzdat. Materiál o perfekcionismu pro rodiče publikovaný NAGC popisuje vedle vysokých nároků i vyhýbání se riziku a odkládání práce ze strachu z nedokonalého výsledku. Nejde o vlastnost všech nadaných dětí.
Dospělý může předem vyjasnit, co má být výsledkem a kdy je práce hotová. U většího projektu lze nejdřív domluvit osnovu, potom pracovní verzi a až nakonec úpravy. Ocenění může být konkrétní: „Vyzkoušel jsi jiný postup, když první nefungoval.“ Dítě tak slyší, co při učení udělalo, místo aby muselo pokaždé potvrzovat pověst génia.
Rozhovor o výsledku rozvíjí článek Známka není verdikt o hodnotě dítěte. Pokud strach nebo vyčerpání výrazně zasahují do běžného fungování dítěte, je namístě zapojit psychologa či dětského lékaře podle povahy obtíží. Samotné přidání náročnější práce nemusí takový problém vyřešit.
Se školou pomůže domluvit konkrétní pokus
Na schůzku má smysl přinést několik příkladů, ne jen závěr, že se dítě ve škole nudí. Které úkoly už zvládá? U čeho potřebuje vysvětlení? Kdy práci nedokončí? Co o tom říká samo? Domácí zájem o astronomii je užitečná informace, ale ještě neříká, jak dítě pracuje při společné hodině přírodovědy.
Rodič, učitel a dítě mohou vybrat jednu změnu, kterou škola dokáže uskutečnit. Třeba po krátkém ověření základní látky dostane žák jiný problém a na konci hodiny učiteli ukáže postup. Domluva má obsahovat, kdo zadání připraví, kdy bude prostor na dotazy a podle čeho se pozná, zda změna pomáhá. Vhodné je určit také datum dalšího rozhovoru.
Při vyhodnocení nejde pouze o známku nebo klid v lavici. Důležité je, zda se dítě učí něco nového, rozumí očekávání a má přiměřené množství práce. Jeho zkušenost může být jiná než dojem dospělých: náročnější úkol ho baví, ale chybí mu vysvětlení, nebo se kvůli němu nestíhá zapojit do společné činnosti. Podle toho se dohoda upraví.
Co lze změnit hned a co potřebuje formální postup
Učitel nemusí s každou úpravou úkolu čekat na vyšetření. Podpůrná opatření prvního stupně škola průběžně vyhodnocuje; podle vyhlášky nejpozději po třech měsících od zahájení podpory posoudí naplnění stanovených cílů. Pokud podpora nestačí, škola doporučí poradenskou pomoc. Tento termín není důvodem odkládat řešení zjevné potřeby.
Formální zjišťování mimořádného nadání včetně vzdělávacích potřeb provádí školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou. Podpůrná opatření druhého až pátého stupně vyžadují jeho doporučení a informovaný souhlas zákonného zástupce, u zletilého žáka jeho vlastní souhlas. Poradna má dostat informace nejen o silných stránkách, ale i o tom, co dítěti školu ztěžuje a jaké úpravy už byly vyzkoušeny.
Individuální vzdělávací plán a přeskočení ročníku jsou odlišné možnosti. Podle školského zákona může ředitel povolit plán pro mimořádně nadaného žáka na žádost a s písemným doporučením poradenského zařízení. Přeřazení do vyššího ročníku vyžaduje žádost a zkoušky. Při plnění povinné školní docházky patří k žádosti také vyjádření poradenského zařízení a registrujícího dětského lékaře. Pouhá účast na výuce jednoho předmětu ve vyšším ročníku není totéž jako přeskočení celého ročníku.
Nadání není závazek vyhrávat
Dítě má být součástí domluvy o svém vzdělávání. Vyhláška výslovně požaduje přihlížet k jeho vyjádření s ohledem na věk a vývoj a dávat mu srozumitelné informace. Uvažuje-li se o změně skupiny nebo ročníku, patří do rozhovoru i vztahy, obavy a to, jak bude vypadat běžný den.
Soutěž, kroužek nebo náročnější projekt jsou nabídky, které mají dávat smysl konkrétnímu dítěti. Nemusí chtít využít každou příležitost. Potřebuje také kamarády, volný čas a možnost dělat něco, v čem není nejlepší. Při další schůzce se školou může být nejdůležitější jednoduchá otázka: „Co ti teď pomáhá učit se a s čím ještě potřebuješ pomoct?“
