Dítě ti podá lístek, pošle zprávu nebo ukáže na symbol, který používá při komunikaci. Nemusí pak stejné sdělení dokazovat nahlas. Pro některé děti je psaní v dané chvíli snazší; jiné potřebují pomůcku, kterou znají, nebo podporu člověka, jenž rozumí jejich způsobu vyjadřování.
Vyberte způsob, který dítěti opravdu vyhovuje
NHS u selektivního mutismu uvádí psaní či počítač jako možné cesty komunikace. Zároveň upozorňuje, že některé děti v obtížné situaci nedokážou použít ani gesto nebo psaní. Pokyn „tak mi to aspoň napiš“ se proto může stát dalším úkolem, který dítě nezvládne.
Zohledni věk, jazyk a smyslové či vývojové potřeby dítěte. Pokud běžně používá komunikační tabulku nebo zařízení, zajisti, aby je mělo k dispozici. O vhodné podpoře se poraď s odborníkem, který zná jeho komunikační potřeby. Při citlivém sdělení přitom záleží i na tom, kdo je přítomný a před kým se dítě může bát odpovědět.
Když sdělení nerozumíš, dej dítěti možnost význam upřesnit jeho vlastním způsobem. Požadavek na hlasitou odpověď by znovu vytvořil právě tu překážku, kterou jste se snažili odstranit.
Kresbu ani gesto nepřekládej podle vlastních domněnek
Obrázek může být začátkem komunikace. Z červené barvy, velikosti postavy či vynechaného člověka ale sám neurčuj, co se stalo. Můžeš nabídnout: „Chceš mi k tomu něco ukázat nebo napsat?“ Pak se drž toho, co dítě skutečně sdělí.
Podobně záleží na nabídce odpovědí. Běžná komunikační pomůcka má dítěti umožňovat vlastní vyjádření. Pokud mu dospělý předloží jen dvě své domněnky o ubližování, omezuje odpověď na příběh, který vytvořil sám. Podrobné zjišťování možného násilí či zneužívání přenech vyškoleným odborníkům.
Chraň sdělení a vysvětli, kdo pomůže dál
Zprávu uchovej pro potřebné předání a chraň ji před lidmi, kterých se řešení netýká. Neposílej ji do třídní skupiny ani ji dítěti nepředčítej před ostatními. Zvlášť zvaž, kdo má přístup k telefonu, účtu nebo zařízení, na kterém komunikace probíhá.
Neslibuj úplné utajení. Dítěti srozumitelně vysvětli, komu potřebuješ říct o pomoc a proč. Doporučení NICE zahrnuje přizpůsobení komunikace potřebám dítěte a podle potřeby odborného tlumočníka, který není členem rodiny.
Pokud sdělení vyvolá obavu z násilí či zanedbávání, obrať se na OSPOD, orgán sociálně-právní ochrany dětí; ve škole zapoj také pracovníka odpovědného za ochranu dětí. Při bezprostředním ohrožení volej 158 nebo 112, při akutním zdravotním ohrožení 155. Pomoc neodkládej do chvíle, kdy dítě dokáže podat úplné vysvětlení. Na rozhovor navazuje díl o tom, jak se ptát a naslouchat bez výslechu.







